Velikonoční sborový dopis 2026

Velikonoční sborový dopis Českobratrské církve evangelické v Jindřichově Hradci 2026

 Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. (1. Korintským 15:1-8)

 Jak mohu uvěřit v Ježíšovo vzkříšení ve 21. století?

 Rozhodující je srdce. Musí „zahořet“. Když čteme, co Ježíš říkal, jak žil musí nám zaplanout. Víra je rozhodnutí. Člověk se přikloní stejným směrem. Nemohou to za vás udělat sebelepší argumenty ani důkazy. Křesťanská víra je vlastně láskou a láska stojí a padá se svobodným rozhodnutím.

 Lidé zaměňují „víru“ a „vědění“. Co je vidět, na co se dá sáhnout, co se dá ověřit, to „víme“. S tím počítáme, o tom se nediskutuje. Vědění nedává prostor volbě, je nutností. „Věřit“ ale znamená něco jiného. Mít svobodu rozhodnout se pro či proti. Proto víru vždy doprovázejí také pochybnosti.

 Když mi lékař sdělí diagnózu, vím. Vím, že je to vážné, kam onemocnění vede. Ale mohu také věřit v uzdravení. Věřit, že jsem v dobrých rukou. Milován svými blízkými. Že mé dny jsou šťastné.

 Nejstarší svědectví velikonoční víry nám předal apoštol Pavel.

 Zajímavá „štafeta“ svědků. Názorně ukazuje, o co jde.

 Pavel vyjmenovává nejprve Petra a apoštoly. Neříká, jak Vzkříšeného potkali. Říká, že se jim „ukázal“. Podle evangelií potkali učedníci Ježíše „fyzicky“. Mluvili s ním, prohlíželi si jeho rány, jedli s ním chléb, rybu. Zatímco Pavla na cestě do Damašku obklopilo světlo a uslyšel Kristův hlas. Oslepl a zrak se mu vrátil za tři dny. Píše, že to bylo zjevení. Dříve nechápal, neviděl, neslyšel. Bojoval proti Ježíšovi. Teď se stal jeho učedníkem.

 Osobní zjevení těžko bude pro druhého důkazem. Mít možnost vložit ruku do rány v jeho boku, to by bylo něco! Jenže, jak už se píše v evangeliích, více je těch, kteří neměli možnost být u toho, a přesto jsou šťastní, když uvěří. Vždyť mnozí, kteří byli „u toho“, přesto pochybovali.

 Věřit ve vzkříšení znamená neschovávat se za důkazy. Dovolit srdci, aby se pohnulo vírou, že Kristův život, smrt a vzkříšení dávají smysl. Vydat se touto cestou může dát smysl i mému životu. Uvěřit, že opravdová láska vrací ze smrti do života a zapaluje život tak silný a životaschopný, že ho smrt nepřemůže.

 Radost ze vzkříšení Vám přeje

Vaše staršovstvo a farář

Velikonoční sborový dopis 2026, Velikonoční sborový dopis 2026, brožura