Z povahy věci nemůže být jiný cíl

Kázání 16. po Trojici, Žd 12,1-4, 20. 9. 2026, J. H., V.

Pozdrav: 

Introit: Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří. (Římanům 1:16a)

Píseň: 244 Pán Bůh je přítomen

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Pojmenovávání věcí – auto je Karl, kytara Oskar … Co je ale „pomoc jemu rovná?“

Píseň s kytarou: S-207 Nejen pátek nešťastný je den

1. čtení: Obávám se, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu. Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte! (2. Korintským 11:3-4)

Píseň: 52 Tvá milost, Pane (Ž 36)

Kázání: Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev. (Židům 12:1-4)

 Víra je jako běh. Podobenstvím víry je běžecký závod. Abyste doběhli, nesmíte spustit oči z cíle.

 Vytrvejme v běhu s pohledem upřeným na Ježíše. Soustřeďme zrak na Ježíše. Nespouštějme oči z Ježíše. Mějme oči upřené na Ježíše! Takhle výzva zní důležitě zvláště proto, že předtím pisatel zmiňoval dlouhý zástup svědků víry – Ábel, Henoch, Noé, Abraham, Sára, Izák, Jákob, Josef, Mojžíš a další. Každá církev má takové seznamy duchovních borců. Jsou to duchovní vzory, ale pozor – nemáme hledět na žádného z nich! Cílem našeho běhu je pouze a pouze Ježíš! 11. a 12 kapitola listu Židům vytvářejí vzájemný kontrast. Máme se učit víře od Božích svědků, ale při pohybu vpřed smíme mít před očima jen jednoho jediného – Ježíše. U boha není přijímání osob. (Ř 2,11) Pavel věděl, že bez soustředěnosti na Krista vzniká okamžitě něco úplně jiného.

 Zní to jako jednoduchý úkol. Ale když člověk běží, snadno ztratí cíl z očí. Začne se například zabývat tou zátěží, kterou by měl vlastně odhodit. Rovná si ponožky, zavazuje tretry, upravuje sluchátka, kontroluje mobil. Nebo je unavený, dá si přestávku, popíjí iontový nápoj, protahuje svaly. A jak zastaví, nohy ztuhnou, všechno bolí a cíl je pryč!

 Už v prvním století, někdy v roce 54, 55 píše apoštol Pavel, že Korintští odvrátili pozornost od Krista, uvěřili v jiného Ježíše, jinému evangeliu, přijali jiného ducha. Předtím jim vytýkal, že spíše než Kristu, naslouchají Apollovi či Pavlovi, tedy těm duchovním borcům. Zřejmě to je snazší než se zdá. Ani si nevšimnete a … běžíte svůj vlastní běh. Za Abrahamem, za Mojžíšem, za svatým Františkem, za Lutherem. A už je to jiné evangelium.

 Když se tak dívám po křesťanských církvích v naší zemi, mám pocit, že právě tohle se nám děje. Ztrácíme z očí Ježíše a snadno pak nasedáme na ducha doby. Kdyby zítra byly volby, spousta křesťanů by znovu s chutí volila Pinocheta nebo generála Franka nebo Hitlera či Putina. Jenom proto, že v nich vidí ochránce před liberalismem, LGBT nebo interrupcemi. Přitom se zaměřují jenom na to jedno téma, které je pálí – ostatní vypouštějí. Diktátor znamená hráz proti homosexualitě. Že krade a vraždí? To je jiná kapitola, to nás nezajímá, to není naše téma, náš evergreen. Někdo má třeba problém s očkováním proti covidu. Nemusí být rasista, ale spojí se s tím, kdo je také proti vakcínám a rasista je. Má pocit, že je věrný křesťan, ale tak fascinovaně hledí na vakcíny, že se pro něho stanou vyznáním víry. Principem, který sundá Ježíše z trůnu. Jako když slávista vběhne s dělobuchem na trávník a začne mydlit brankáře Sparty. Jinak je to celkem normální člověk. Děti by nemlátil, babičky taky ne – pokud by tedy nefandily Spartě. To už není sport.

 Četl jsem paměti jednoho z mých předchůdců v Hronově, faráře Jana Dusa. Popisuje, jak němečtí pietističtí křesťané v Missionshausu na Bukovině v pruském Kladsku, kde se překládaly Bible a budoucí misionáři školili v pěstování zemědělských plodin, nesli nelibě, když jeho manželka lyžovala na běžkách v kalhotách. Správně si přes ně měla přehodit ještě sukni. Ale když farář Dus přišel na návštěvu v žlutohnědé bundě, jakou nosili nacisté, moc se jim to líbilo. Ačkoli byli velmi zbožní, byli nekriticky nadšení Hitlerem! Hned si dal bundu přebarvit na modro. 

 Americký spisovatel Brian McLaren píše v knížce „Křesťanství 2.0“ o dnešních křesťanech, že se místo následování Krista pustili do kulturních válek. Místo za Krista bojují za „konzervativní rodinné hodnoty“. Podporují války, obhajují mučení, vadí jim ochrana přírody, chrání nenarozený život, ale už je nezajímají životy lidí v zemích, které pokládají za nepřátelské. Považují homosexuály za hrozbu manželství, ale uniká jim, že manželství nejvíc ničí sami heterosexuálové. V ženách vidí podřadné bytosti, které mají u plotny rodit děti. Nasedli na neokonzervativní politickou ideologii a stala se z toho obří sekta napříč všemi církvemi. Tak, jako si někdo myslí, že mezi hostií a Ježíšem je „rovná se“, myslí si tihle, že mezi konzervativními postoji a následováním Ježíše je také „rovná se“. Není.

 Je strašné, jakým útokům musí čelit svobodně přemýšlející lidé. Halík, Vácha, Petráček a kdokoli, kdo předřadí pravdu loajalitě. Dnes bohužel ani nevíte, jestli výzvy k násilí nebo pomluvy v internetových diskuzích píšou lidé nebo trollové. Jestliže apoštol Pavel psal o protivenství, které čeká na toho, kdo z Ježíše nespouští zrak, pak je to samozřejmě protivenství od našich nejbližších, od bratří a sester. Od těch, kdo Boží lásku nikdy nepoznali, to tolik nebolí. Ale od domácích víry ano. To známe z Ježíšova života. Ježíše zabili jeho bratři. Apoštola Pavla poslali na smrt jeho bratři. Karla Čapka uštvali jeho bratři … 

 Jsme opatrní, přirozeně se bojíme posměchu. Víme, že církve jsou v naší zemi odvařená obchodní značka. A tak se snažíme o jakýsi koktejl. Třetina Ducha, třetina duše, třetina těla? Je to fajn, daří se leccos, ale oči nedovedou při běhu sledovat tři různé body. Stejně si v určitou chvíli musíte vybrat. Přijme společnost místo Krista spíše charitu, diakonii? Namíchat trochu duchovna a trochu milosrdenství? Nabízím dětem ze všech základních škol v Jindřichově kroužek „Křesťanská výchova“. Mám napsat na plakát: poběžíme za Ježíšem!? Nebo to mám trochu rozostřit nabídkou, že budeme poznávat vlastní hodnotu, identitu, zpívat, malovat a hrát si? Ono to je všechno moc prima. Není to k zahození, naučit se stříhat nůžkami. Ale kdybych si mohl vybrat, co po mně zůstane, tak raději ten běh za Ježíšem …

 Za proroka Élího prý bylo slovo Hospodinovo velmi vzácné. Ve středověku, v časech nájezdů Normanů a dalších národů se prý opevněné kláštery stávaly jakýmisi baštami křesťanství. A poté, co krajem prošlo barbarství, otevřely se jejich brány a víra se znovu rozlila do okolí. Nebylo by to možné bez věrnosti, vyznavačství. Poklady se ukládají v nebi, jak říká Ježíš, kde je neničí mol ani rez. Do čeho vkládáme svůj poklad my? Co je pro nás to nejcennější? Až se obrátí role, odkud se obnoví láska k Bohu?

 Pokud jde o přítomnost, nenamlouvejme si, že něco získáme paktem s duchem doby. Nejsme tu od toho, abychom vedli kulturní války, abychom hledali spásu v Losnovi či Mažňákovi. Vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Nešilhejme po jiných cílích. Ano, je to nepopulární. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu. To není kříž viktoriánské morálky. To není kříž církevního folklóru žádné denominace. To je kříž Kristův.

 Zatím je to brnkačka. Nemuseli jste dosud prolít krev, píše Pavel. Nemyslím si, že by to mělo být doslova. Ale cítím, že nespouštět oči z Ježíše prostě z povahy věci nemůže být bez námahy. Neděje se to automaticky. Člověk se musí rozhodnout. Musí si vybrat. Můžeme dělat spoustu báječných věcí. Můžeme vnášet Krista do světa na milión způsobů, přes charitu, kulturu, politiku. Ale nesmíme ho přitom ztratit z očí.

Píseň: 739 Prozpěvuj, ó věrná duše

VP: S-456 Před tebou, S-467 Ubi caritas, S-426 Každý kout má

Příml., MP.: 

Poslání: Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ (Jozue 24:15)

Požehnání: áronské

Píseň: 718 Můj Bůh je můj štít