Tvůrci pokoje

Kázání 11. po Trojici, Mt 5,9, 16. 8. 2026, J. H., V.

Pozdrav: Pokoj vám!

Introit: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! (J 14,27)

Píseň: 159 Sláva chvil, jež dnes v paměti mám

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Jak by rodiče nejraději zabezpečili svoje děti do budoucna, pro chvíle, až tady nebudou? Rádi by jim zanechali svět, ve kterém vládne pokoj.

Píseň s kytarou: S-329 Blues čekajícího vlaku

1. čtení: Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: „Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte; jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasku; neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť ‚hoden je dělník své mzdy‘. Když přijdete do některého města nebo vesnice, vyptejte se, kdo z nich je toho hoden; u něho zůstaňte, dokud nebudete odcházet. Když vstoupíte do domu, řekněte: ‚Pokoj vám.‘ A budou-li toho hodni, ať na ně přijde váš pokoj. Nebudou-li toho hodni, ať se váš pokoj vrátí k vám. A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou. Amen, pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu, než tomu městu. (Mt 10:5-15)

Píseň: 127 Dobrořeč má duše Hospodinu

Kázání: Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. (Mt 5,9)

 Dějiny člověka, dějiny lidstva jsou nesmírně napínavé. Co považujeme sami pro sebe za nejdůležitější? Kudy se táhne červená čára našich priorit? Například: co je pro nás v naší víře to nejdůležitější? „Chodit“ do kostela, „mít čárku“? Nebo aby všechno bylo tzv. „podle Bible“? Udržovat jednotu s papežem? Jsou nejdůležitější svátosti? Správná liturgie?

 Když si promítnete, na co Ježíšovi následovníci v minulosti kladli důraz, ukáže se, že to, na co jedna éra přísahala, kvůli čemu se třeba i válčilo, za pár století vůbec už není na prvním místě. Obvykle hraje roli momentální nouze, soustřeďujeme se na to, co nám chybí. Dávalo se do klatby kvůli pokusům o lepší formulaci víry. A dnes se radši ani neptáme, čemu lidé věří doopravdy. Umíralo se za kalich. Dnes žádnou nouzi spasení necítíme a k večeři Páně se chodí možná i trochu bezmyšlenkovitě. Pro Bibli kralickou podstupovali lidé právo útrpné i vězení. Dnes – kolik lidí si čte v Písmu? Možná se na to Pán Bůh dívá a říká si: to je komédie!

 Pokoj. Šálom. Smír. Společenská smlouva. Absence neklidu, nervozity, strachu, vyděšenosti. To je něco, co nám právě chybí. Svět je rozbitý, lidé se hádají, nevraživost stoupá, oštěkáváme se navzájem. Ohnisek napětí přibývá. Stejně jako návštěv u terapeutů a spotřeby antidepresiv. Lidem chybí bezpečí. I doma, v rodině. I tam může vládnout nepokoj.

 Podle „Kázání na hoře“ se zdá, že právě křesťané jsou Ježíšem povoláni, aby s tím něco udělali: Šťastní jsou ti, kdo působí pokoj, protože oni budou nazváni Božími syny. Působí pokoj … Tvůrci pokoje. Vytvářeči pokoje. Činitelé pokoje. Tedy někdo, kdo aktivně pokoj uvádí v realitu. Křesťané nejsou od přirozenosti pohodáři, v jejichž přítomnosti se cítíte bezpečně. Ježíšovi učedníci na pokoji pracují – je to jejich úkol.

 Co je to působení pokoje? Tomu porozumíme, když si poslechneme instrukce, které Ježíš dal Dvanácti, než je vyslal na první misi.

 Je to nabídka. Pokoj se odehrává vždycky mezi dvěma. Jeden pokoj nabídne, a druhý jej přijme. Nebo odmítne. Vyslání učedníků začíná pozdravem: pokoj vám! Ale ještě než s tímto pozdravem vstoupí do cizího domu, mají se vyptat, kdo je toho hoden. Pokoj není jako barva do stříkací pistole, kterou posprejujete proti jeho vůli každého. Pokoj je vzácný Boží dar. Ne jako svět dává, říká Ježíš. Je to vzácné exportní zboží. Kdo je hoden, uslyší nabídku: pokoj tobě! Pokojem nemůžete zamáznout smrad a hnilobu ve spodních vrstvách. Nejde nabídnout Boží šálom někomu, kdo potřebuje dohodu o neútočení, aby měl krytá záda, a mohl rvát a loupit na druhé straně. Kdo je hoden! Perly se také nehážou sviním. Protože by je zašlapaly, a pak by se obrátily proti nám … (Mt 7,6)

 Zdá se, že pokoj sice přichází do nepokoje, ale ne jako nějaké čáry máry. Víra je sice ta síla, která přemáhá celý svět (1 J 5,4-5), ale vyžaduje to jednu podmínku. Jak říká Ježíš, ten druhý musí vyslance pokoje přijmout. Musí chtít slyšet. Jestliže o pokoj nestojí, je třeba odejít z toho města a vytřepat prach z oděvu. Má to vážné důsledky – lehčeji bude Sodomě a Gomoře atd.

 Když přemýšlíme o pokoji, nepředstavujme si to jako šaolinského mnicha, který sedí uprostřed Václaváku na špičce šavle v poloze lotosového květu ve stavu absulutního pokoje, protože k němu nedoléhá bolest světa. Ježíšův pokoj neznamená, že se mne život kolem netýká. Jaký by asi tak mohl mít pokoj muž, který si říká, já jsem v pohodě, kdyby žil vedle ženy, která se trápí? Kázání na hoře radí vyjít ven ze sebe, tvořit pokoj v prostředí, které je mi darováno. Pokoj není flegmatismus. Ani askeze.

 Je to obtížné. Člověka napadá tolik kritických poznámek. Tolik bonmotů. A lidi to baví, pozorovat, jak někdo píchá klackem do vosího hnízda.

 Pozorovali jste někdy psy malých ras? Velký mohutný bafan se jen tak otočí, položí si hlavu na packu a spí. Ale malý ratlík štěká a ňafá a doráží. Wau, wau, wau! Tak se chováme my, lidé. Říkáme si, musím je držet zkrátka. Nesmím jim ukázat slabost. Spousta lidí kolem sebe šíří napětí a dusno jenom proto, že se bojí a cítí se nedostateční. Zbavme se mentality ratlíků.

 Měla by to být taková křesťanská diverze. Působit pokoj v práci, ve škole. Ve spolku, kam chodím. Doma. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. (Ř 12,18) I to je forma kvasu, kterého je maličko, ale všechno těsto prokvasí.

 Prorok Jeremjáš kdysi vyjádřil, jak to s námi Bůh myslí. Co s vámi (lidmi) zamýšlím, říká Hospodin, jsou myšlenky o pokoji. Nikoli o zlu. Chci vám dát naději do budoucnosti.

 Pokoj znamená, že přijdou dobré věci. Že máme naději. Až půjdeme domů, ať to v nás zůstane, že se s tím, v čem žijeme, dá něco dělat. Že je možné do toho přinášet pokoj. Jestli Bůh s námi má plány, že nám chce dát svůj pokoj, jestli Ježíš říká, že máme pokoj tvořit, pak ať je to naše poznávací znamení. Ať to kolem nás nehoustne, nekaboní se. Poslal i nás a máme co nabídnout. Možná je to poslání právě do téhle doby! Působit pokoj. Synové a dcery Boží.

Píseň: 471 Ať chválí Boha křesťané

Příml., MP.: 

Poslání: Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. (Jr 29:11)

Požehnání: 

Píseň: 384 Ó Pane můj, pokoj ať tvůj