Světlo Ježíš svítí v temnotě

5. července 2026, J. H., V., 5. po Trojici, J 8,12;12,35.46

Pozdrav: 

Introit: To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. (J 1:5) 

Píseň: 717 Tvá, Pane láska nám sílu dává

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Symbol světla. Světlo je někdo – Ježíš.

Píseň s kytarou: S-316 Svítá novej den

1. čtení: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. (Gn 1:1-4)

Píseň: 777 Buď mojí nadějí do příštích dnů

Kázání: Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života. Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. (J 8:12;12:35.46)

 Někdy se svět, kosmos vykládá tak, že tady jde o odvěký boj dobra se zlem, světla s temnotou. Hospodin proti satanovi, Ahura Mazda proti Ahrimanovi, bílý Jang kontra černý Jin, klaďasové proti záporákům.

 V našem křesťanském pohledu na svět to ale není fifty fifty. Není to vyrovnané, není to sázka do loterie, jestli vyhraje dobro nebo zlo. Nejsme „dualisté“. Vyhraje Bůh, dobro. To je dávno jasné. Zlo není stejně silné, i když je občas velmi mocné. Ale je podřízené dobru. Bůh dopouští satana; ďábel je záhadným způsobem jakýmsi jeho služebníkem, nikoli obráceně.

 Ve všech příbězích v Bibli je to patrné.

 Na začátku rozzářil Bůh světlo ve tmě. Přemohl temnotu, přemohl bezčasí, prostřednictvím nebeských světel vložil do světa rytmus. Dobrý Bůh je kreativní, tvoří z ničeho něco. Přemáhá chaos, vnáší do světa řád, harmonii. Překvapení, zázrak! Smysl. Umístil světlo nad propastnou tůň. Nad tou propastí, nahoře, nikoli v propasti nebo pod propastí a pořád svítí. Tma je nepohltila! Tohle vyznání nás překlápí i do reality Nového zákona.

 Už v tom příběhu je zřejmé, že dobro – světlo vyžaduje námahu. Práci. Zlo – tma je nízkoenergetická. Prostě dojde proud a zhasne se. Samo. Už jen pouhá absence dobra znamená zlo. Když dohoří oheň, chlad přijde bez námahy. Jen tak. Někoho fascinuje, když se zlo tváří, že je úsporné – enterem na klávesnici zruší, vymaže, co někdo jiný léta usilovně budoval. Zlo zabíjí pestrost, barevnost. Z mnohohlasého chorálu se stává řev jednoho člověka.

 Zlu k existenci stačí vrhat stín. Vyplivnout jedovatou slinu. Prostě jen vstoupit do cesty světlu. Z jedné strany osvícené pravdou, z druhé pokračuje už jenom tma. Stínová existence – to je v Bibli synonymum smrti.

 Nebo jen otočit věci vzhůru nohama. Převrátit. Proto se ten starý nepřítel jmenuje „diabolos“ – převraceč. Žije z polopravd.

 Zlo nemusí pronášet žádné dlouhé přednášky. Stačí zasít nedůvěru. „Bůh nechce, abyste byli jako on,“ řekl had a stačilo to k rozbití důvěrného vztahu člověka se Stvořitelem. Stačí vypustit pomluvu: „On chce zbořit náš milovaný chrám!“ a jakoby všechny dobré činy, uzdravování, moudré rady a hluboké rozhovory byly v jediném okamžiku zapomenuty.

 Na jednom místě Ježíš vyzývá, abychom byli obezřetní jako hadi. Protože nás posílá jako ovce mezi vlky. Život, svět je duchovní zápas – k výbavě církve patří dar rozpoznávání duchů – z jaké moci kdo mluví? V těchto záležitostech musí jít holubičí bezelstnost stranou. Křesťan by měl myslet velmi kriticky. Tam, kde jde o duši, tam, kde jde o to, komu patří lidské srdce, tam by měl pochybovat, klást otázky na tělo, podezírat a nemilosrdně podtínat všechny falešné modly.

 Do symboliky světla a tmy zapadá i Ježíšovo sebepředstavení. O svátku světel, Chanuce, svátku znovuposvěcení chrámu Ježíš vůbec nemluví o tom, že chrám je světlem Jeruzaléma nebo světa. Ježíš nevkládá sám sebe do legendy o zázraku s neubývajícím olejem. Nemluví o hrdiné válce, o vítězství nad nepřáteli. Říká, že světlo světa je on. Dobro a zlo, světlo a tma, bílá a černá, to nejsou nějaké principy, symboly. Světlem je Ježíš. Je to osobní! Jestliže se rozhodujeme, zda chceme žít ve světle nebo ve tmě, láme se to na osobě Ježíše. Kdo chce chodit ve světle, ať Ježíše následuje. Ať se od něho učí, ať se jím inspiruje. Nebude to možné kdykoli, nefunguje to automaticky. Kráčet ve světle se musí, dokud je světlo mezi námi. Přítomnost Světla s velkým „S“ vyzývá k činorodosti. Zahálí se ve tmě. Nejde o těch pár měsíců, nanejvýš tři roky, kdy byl Ježíš z Nazareta veřejně aktivní tady na zemi. Jde o náš příhodný čas tady a teď. O zvláštní konstalaci milosti shůry a naší odpovědi. Jde o naši bdělost a připravenost, kterou vlastně vnímáme také jako dar, jako příležitost. Když Ježíš otevře dveře zalité světlem, je třeba vstoupit. Mesiáš proto přišel na svět, aby ti, kdo v něho uvěří, mohli vystoupit z temnoty a kráčet ve světle.

 Uvedu jednoduchou ilustraci, jak to funguje.

 Minulý víkend jsem byl na setkání „Dialog bez tabu“ Česko – německého diskuzního fóra. Evangelická církev stojí o poctivý rozhovor, vydala prohlášení proti rozdmýchávání nenávisti na setkání Meeting Brno. Minulou sobotu Berndt Posselt, předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení vyprávěl zajímavou věc: před setkáním mu chodila spousta negativních mailů. Aby se sraz v Brně nekonal. Ale všechny byly psány skoro stejnými slovy; občas byl prohozený slovosled. Jakmile setkání v relativním klidu a úspěšně proběhlo, negativní maily ustaly jako mávnutím proutku. A začaly chodit pozitivní maily. A každý z nich byl napsán naprosto jinými slovy. Krátké i dlouhé, ale všechny autentické. Originální. Osobní.

 Přál bych si mít trpělivost, která mi chybí, k vedení rozhovorů, k vyjasňování stanovisek, k vysvětlování. Přes sociální sítě a mobilní telefony se rozhovor vést nedá. Jedním prstem naťukáte na displej jen nějaká hesla a zkratky. Tvořit něco hezkého, dobrého, to je strašná spousta práce. Skoro sisyfovské práce. Boření a ničení, špína – na to dar tvořitelství nepotřebujete. Než se člověk vypořádá s nějakým fakem, s nějakou lží, stojí ho to hodiny práce, vyhledávání, dokazování, je za tím spousta knih.

 Ale velkou posilou nám může být, že to dobré, s čím jsme se setkali, čemu chceme sloužit, co nás naplňuje, to je živý Ježíš. Zmrtvýchvstalý Pán. Zažil sám, co je to nefér hra, zažil ideologii, slepou nenávist, myšlenkové zkratky. V Ježíšovi se Bůh znovu a znovu piplá s naší nechápavostí. Naše hříchy spolu s našeptávačem nám říkají vzdej to, nemá to cenu, je to marné. Ale ten, který je světlem světa říká, vzchop se. Zvedni se. Odpouštím ti. Půjdeme spolu dál. Je to námaha, je to práce, ale bez toho to nejde. Bůh tvoří každý den nový. Vzpomeň na mne. Jsem světlo v temnotách, které svítí. A tma mne nepohltila! Neuhasím ani tvůj knot doutnající.

 Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.

Píseň: 729 V temnotách našich dnů

Příml., MP.: 

Poslání: I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. (Ef 5:8-14)

Požehnání: 

Píseň: 755 Není lepší na tom světě