Staří a mladí

Kázání 13. po Trojici, 30. 8. 2026, J. H., 1 Kr 12,1-19

Pozdrav: 

Introit: Co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné. (2. Timoteovi 2:2) 

Píseň: 33 (Žalm 25) K tobě duši pozdvihuji

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: O čem bude letošní nedělka? Příběhy žen.

Píseň s kytarou: S-151 Kdyby chtěli učit tátové

1. čtení: Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny, aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům, aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání, a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu. (Žalmy 78:3-8) 

Píseň: 312 Přišli jsme, ó Ježíši, slovo tvoje poslouchati

Kázání: Rechabeám se odebral do Šekemu. Do Šekemu totiž přišel celý Izrael, aby ho ustanovil králem. Jarobeám, syn Nebatův, se o tom doslechl, když byl ještě v Egyptě, kam uprchl před králem Šalomounem; Jarobeám se totiž usadil v Egyptě. Poslali pro něj a povolali ho zpět. Jarobeám přišel s celým shromážděním Izraele a promluvili k Rechabeámovi: „Tvůj otec nás sevřel tvrdým jhem. Ulehči nám nyní tvrdou službu svého otce a těžké jho, které na nás vložil, a my ti budeme sloužit.“ Rechabeám jim řekl: „Jděte a po třech dnech se opět ke mně vraťte.“ A lid se rozešel. Král Rechabeám se radil se starci, kteří byli ve službách jeho otce Šalomouna, dokud ještě žil. Ptal se: „Jak vy radíte? Co mám tomuto lidu odpovědět?“ Promluvili k němu takto: „Jestliže se dnes tomuto lidu projevíš jako služebník a posloužíš jim, jestliže jim vyhovíš a dáš jim laskavou odpověď, budou po všechny dny tvými služebníky.“ On však nedbal rady starců, kterou mu dávali, a radil se s mladíky, kteří s ním vyrostli a teď byli v jeho službách. Těch se zeptal: „Co radíte vy? Jak máme odpovědět tomuto lidu, který mi řekl: ‚Ulehči nám jho, které na nás vložil tvůj otec‘?“ Mladíci, kteří s ním vyrostli, promluvili k němu takto: „Toto řekni tomuto lidu, který k tobě promluvil slovy: ‚Tvůj otec nás obtížil jhem, ty však nám je ulehči.‘ Promluv k nim takto: ‚Můj malík je tlustší než bedra mého otce. Tak tedy můj otec na vás vložil těžké jho? Já k vašemu jhu ještě přidám. Můj otec vás trestal biči, já vás však budu trestat důtkami!‘“ Třetího dne přišel Jarobeám a všechen lid k Rechabeámovi, jak král nařídil: „Třetího dne se ke mně navraťte.“ Král lidu odpověděl tvrdě a nedbal rady, kterou mu dali starci. Promluvil k nim podle rady mladíků: „Můj otec vás obtížil jhem, já k vašemu jhu ještě přidám. Můj otec vás trestal biči, já vás však budu trestat důtkami.“ Král lid nevyslyšel, neboť to bylo řízení Hospodinovo. Tak se splnilo slovo, které Hospodin ohlásil Jarobeámovi, synu Nebatovu, skrze Achijáše Šíloského. Když celý Izrael uviděl, že je král nevyslyšel, dal lid králi tuto odpověď: „Jaký podíl máme v Davidovi? Nemáme dědictví v synu Jišajovu. Ke svým stanům, Izraeli! Nyní pohleď na svůj dům, Davide!“ A Izrael se rozešel ke svým stanům. Proto Rechabeám kraloval pouze nad Izraelci usedlými v judských městech. Král Rechabeám vyslal Adoráma, který byl nad nucenými pracemi, ale celý Izrael ho ukamenoval k smrti. Král Rechabeám byl nucen skočit do vozu a utéci do Jeruzaléma. Tak se vzbouřil Izrael proti domu Davidovu, a to trvá dodnes. (1. Královská 12:1-19)

 Dnes vysíláme do služby naše milé učitele nedělky. Jsme vděčni za každého ochotného. Jsme vděčni i za rodiče, kteří chtějí své děti do nedělky posílat. Jde o velké a prastaré rituály: Co jsme slýchali a o čem nám otcové vyprávěli, budeme vyprávět budoucímu pokolení! Z generace na generaci předáváme to nejcennější, co máme. Víru. Příběh. Naše osobní svědectví.

 Z generace na generaci …

 Četli jsme vyprávění, jak se rozpadl Izrael. Archeologové říkají, že to bylo jinak, ale to nevadí. Nám jde o pointu. O ponaučení.

 Šalomounův syn Rechabeám se stal králem. To jméno znamená „rozšířil lid“. Jak, rozšířil? Vždyť se mu Izrael rozpadl pod rukama, zůstaly z něj jen dva kmeny – Juda a Benjamín. Vidíte, že ten příběh je spíš dějeprava než historie. Dost hořký humor. Ironie. Někdo to jméno překládá i jako „ten, který postavil lid do svobody“. Pěkná svoboda. Asi jako rozpad Československa. Stalo se to tak, že si chtěl vybrat, komu bude naslouchat. Jestli starým nebo mladým. Jestli starcům nebo mladíkům. A už jsme u našeho tématu střídání generací.

 Tohle napětí je staré jako lidstvo samo. Staří nebo mladí? Mohou žít v míru, v blahodárném předávání vyprávění otců budoucímu pokolení? Budou mladí návštěvníci nedělní školy vděčně naslouchat „starým“ nedělkářům? Proběhne tahle generační výměna v dokonalé harmonii?

 Staří radili Rechabeámovi nezvyšovat daně; naopak je snížit. Všechny ty královské nádherné stavby a bohatě hoštěné zahraniční návštěvy obyčejné občany vyčerpaly. Je načase trochu si vydechnout, ulevit. Ovšem mládenci radili nedat najevo žádnou měkkosrdcatost – pořádně jim to osol! Místo hladkých bičíků, biče uzlovaté! Těm bičům se doslova říká škorpióni, asi že to tak bolí.

 A bylo po jednotě. Stavba se rozpadla.

 Obvykle se tvrdí, že staří jsou moudří. Někdy už trochu pošetilí, ale většinou mají zkušenosti; vědí, že nic není černobílé, proto radí kompromis, obezřetnost, slušnost, domluvu, vlídnost. Staří nemají rádi revoluce. Mají rádi jistoty.

 Mladí se snáze rozhýbou k akci. Skokem problém vyřeší. Umí si představit docela nové pořádky – mají fantazii, lépe se učí novým věcem.

 Kdo má navrch? Nesnadná otázka. Obojí mají pocit, že zrovna oni jsou utiskovaní. Nejmocnější muži planety (říkám muži, nechci se tím dotknout žen, jen konstatuji) jsou vlastně starci. Stačí, aby dokázali přejít Rudé náměstí v Moskvě a mohou vládnout i ve Washingtonu nebo v Pekingu. Ale jsou moudří? Často se chovají jako neřízené střely, „enfant terrible“, hrozné dítě. A také dělají hrozné věci, vězící hluboko v minulosti. Naopak mladí, kteří by se měli soustředit na budoucnost, jsou často daleko konzervativnější než jejich rodiče. Zdá se, jako by se mládí dokázalo opravdu prosadit jen v módě a reklamě – na školy a na vzdělání, na bydlení peníze pořád nějak nevycházejí.

 Jak je to v církvi? Dali jsme hlasovací právo šestnáctiletým. Rádi jim připlácíme na výlety, na pobyty, zveme je do staršovstev. Starým chystáme kavárničky, rozdáváme květiny. Předávání víry mezi generacemi je naše priorita, tak to prožíváme, tak o tom mluvíme a přitom … se o výsledek trochu bojíme. Je to křehké, nechceme nutit, zlehka našlapujeme. Jako by apoštol mluvil právě o tomhle, když píše: Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána. (Efezským 6:4) Jak to ale dělat? Jak vychovávat, když jsou dítka podrážděna právě z vychovávání?

Milí učitelé nedělní školy, víme, že co nedělá rodina, to škola nezachrání. Chceme vám slíbit naše modlitby a naši podporu. Už u nás doma se potkávají generace. U nás doma se rodí důvěra mladých ke starším. Jsme s vámi na jedné lodi. Vaše práce musí navazovat na naše upřímné snažení. V Písmu je mnoho modelů dobrého soužití generací – láska k rodičům, nikoli rozchody ve zlém, ale povzbuzení k vykulení se z hnízda a zakládání vlastní rodiny. Moudrý starý prorok Samuel a odvážný mladý David. Nechoďme jako Rechabeám tu k jednomu, tu k druhému, ale mluvme spolu všichni dohromady. Ať vám náš Pán pomáhá, dává radost z vaší služby. Ať vám Kristův příklad připomíná, že to není snadné, ale ani marné.

Píseň: 683 Až doposud nás provází

Pověření učitelů NŠ:

Píseň: 399 Učiň mě, Pane, nástrojem

VP: S-167 Kristus Pán, když na smrt šel, S-117 Je stále přítomná

Příml., MP.: 

Poslání: Vy však si nedávejte říkat ‚Mistře‘: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚Otec‘: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat ‚Učiteli‘: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. (Matouš 23:8-12)

Požehnání: áronské

Píseň: 416 Tvé požehnání, dobrý Otče