Rybářská síť

Kázání 10. po Trojici, 9. 8. 2026, Mt 13,47-48, Ž., J. H., VP

Pozdrav: 

Introit: Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Matthew 5:43-48)

Píseň: 632 Zlatá když sluneční záře

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: 

Píseň s kytarou: S-287 Podobenství o zrnu a koukolu

1. čtení: Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?‘ On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘ On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“ (Matthew 13:25-30)

Píseň: 315 Nás zavolal jsi, Pane

Kázání: Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. (Matthew 13:47-48)

 Jak je to možné, že se mezi Ježíšovými učedníky ocitl i Jidáš? Copak si to Mistr nemohl pohlídat? Jak to, že jsou v církvích i dnes pedofilové, násilníci, misogyni a korupčníci? Kam se mají vrtnout všichni ti, kteří jsou tím „spravedlivě“ pohoršeni? Kde najdeme nějakou ideální společnost? Proč tak rychle zanikají nebo se diskreditují všechna uskupení, která slibovala, že zatočí se šlendrijánem? 

 Když Ježíš na břehu Genezaretského jezera oslovil rybáře Šimona, Jakuba a Jana, předpověděl jim, že od této chvíle budou mít namísto ryb zájem o lidi. Nebudou se už starat jen o své vlastní živobytí, nýbrž se budou chtít podělit o to mimořádné, co s Ježíšem zažili. Jak to může v praxi probíhat, nám osvětluje dnešní podobenství.

 Království nebeské je jako síť, která se spustí do moře.

 O nebeském království mluvil Ježíš často. Jako o království, které vyhlížíme, na které čekáme, které lidem přinese vysvobození od jejich strastí. Funguje tak nějak samo – jako síť, která se spustí do moře. Něco začnete, nahodíte – pár slov, kázání, dobrý skutek. Sejdou se dva nebo tři. A pak už to jde svou cestou. V síti se něco chytí.

 Jenže síť je ve vodě. Pod hladinou. Něco do ní vplave samo, něco do ní vžene proud, něco usmýká tažením po dně. Až síť rybáři vytáhnou na břeh, budou muset pečlivě přebrat, co je použitelné, a co se vyhodí.

 Přesně takhle „zabírá“ evangelium. Na Ježíšovu zvěst reagují nejrůznější lidé. Někdo slyší zvěst o naději! Ježíš mu otvírá oči a on prožívá osvobození od nespravedlnosti a obav. Rozhoduje se vědomě „plout“ do Kristovy blízkosti. Někoho tam zase zažene proud. Tradice, rodina, kultura, do které se narodil. Sám by plul úplně jinam. V síti se zachytí i falešná, nereálná očekávání, všelijaké osobní zájmy, touha po kariéře, postranní úmysly. Čteme o tom už v evangeliu, jak do sebe narážely představy, co má udělat Mesiáš, a jaký Ježíš skutečně byl. Mistře, tedy máme zbraně, budeme se bít? Vyčistíme ten chrám pořádně, lépe než ty. Máme na ně přivolat oheň z nebe jako Eliáš, aby je zahubil?

 Síť může symbolizovat to, co je skryté. Co nevidíte. Člověk se nějak tváří, chce křest, chce pracovat, něco slibuje … Ale co se děje v jeho srdci? To nevíte.

 Nejde zakročit hned? Okamžitě utnout zlořády? Vymést je železným koštětem, jakmile se objeví? Nelze. Síť musí pod hladinou strávit nějaký čas. Ryby si musí zvyknout. Jak ji tam hodíte, všude spousta bublin. Rybolov spočívá v trpělivosti a čekání. Vytáhne se na světlo, až když je plná.

 Neznamená to, že úlovek je bohatý. Může být plná rozlámaných plážových lehátek a pneumatik. Že je síť plná, znamená, že dozrál čas. Svítá. Nemá smysl dál čekat. Rybolov končí.

 Tady už tušíme, že to není podobenství jenom o lidech. Boží království patří Bohu. Přebírání úlovku je vlastně obraz jeho soudu. My na to můžeme mít nějaký názor – Pane, tuhle rybu bych vyhodil, nemá míru, tahle mi nechutná, vidíš tu potvoru, ani nemá šupiny a ploutve, bude to něco nečistého!

 Náš lidský soud o lidech, kteří jsou nám nesympatičtí, musí být vždycky brán v uvozovkách. Právě proto, že motivy, pohnutky, jsou nám skryté. Je dobré vědět, že po všech našich soudech, přijde ještě ten poslední, Boží.

 Podobenství nás může vést k tomu, abychom si v životě dobře vybírali. Někdo prochází životem jako kombajn na borůvky. Nemá trpělivost, nemá čas sbírat kuličku po kuličce, a tak „doluje“. V kyblíku s sebou životem válčí, co nabagroval. A ono to tíží, zpomaluje. Netýká se to jenom věcí, ale i přátel, zlozvyků, zbytečných emocí a slov, která ubližují.

 Zároveň je to podobenství nesmírně osvobozující: neděste se toho, že nic není ideální! Absolutně čisté, naleštěné jsou věci jen chvilku. Cokoli, s čím zacházíte, oprýská a zrezaví. Nesedněte na lep nikomu, kdo by vám sliboval, že svět vyčistí od kriminality, povalečů, liberálů a dekadence. Každé konečné řešení, každé vítězství nad něčím, ať je to terorismus nebo chudoba, se za obzorem rozhoří v novou bitvu. Neděsme se, když máme pocit, že naše úkoly nejsou nikdy hotové, že Boží království je pořád rozpracované, že svoboda a demokracie zase potřebují do špitálu.

 Zároveň přijměme dnešní den jako příležitost. Síť ještě nebyla vytažena na břeh. Pořád plavu, ale měl bych se ujistit, zda jsem ryba nebo starý škrpál.

Píseň: 678 Pane Bože všemohoucí

VP: 732 Do tvých starostí, S-447 Každý den, S-458 Magnificat

Příml., MP.: 

Poslání: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Matthew 28:19-20)

Požehnání: áronské

Píseň: 751 Jen Bohu patří zem