Modlete se

Kázání 10. května 2026, Rogate, Mt 6,5-15, Ž., J. H.

Pozdrav: 

Introit: Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel. (Ž 66:20)

Píseň: 79 Nuž pojďte a Bohu plesejte

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde? Šimone, synu Janův, miluješ mne? Šimone, synu Janův, máš mne rád? Pas mé beránky. Buď pastýřem mých ovcí! Pas mé ovce!

Píseň s kytarou: S-369 Více láskou dej mi, Pane, žít

1. čtení: Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: „Tu jsem.“ Běžel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal jsem, lehni si zase.“ Šel si tedy lehnout. Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase.“ Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. I řekl Élí Samuelovi: „Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.“ Samuel si tedy šel lehnout na své místo. A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: „Samueli, Samueli!“ Samuel odpověděl: „Mluv, tvůj služebník slyší.“ (1 S 3:4-10)

Píseň: 545 Ostří jarních stébel

Kázání: A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. (Mt 6:5-15)

 Jako farář jsem už mockrát někoho žádal o modlitbu. Při pobožnosti v menším kroužku, při bohoslužbách. Většinou lidé odmítají. Řekl bych, že z pohodlnosti, ne proto, že by se raději modlili v pokojíčku, i když se to většinou zaobalí: pomodli se ty, ty to umíš líp!

 Modlitbě se samozřejmě člověk učí. Ale jinak než třeba jízdě na kole. Žádná škola na to není.

 V našem životě se střídají období, kdy nemáme potřebu usilovně zápasit v modlitbách – vše běží, jak má, děti a manželka jsou zdraví, v zaměstnání se daří a člověk si říká, Bůh má mou plnou důvěru, že všechno dobře řídí. I kdybych se týden nepomodlil, nezapomněl jsem; prostě jen s důvěrou spoléhám na Boha. A pak přicházejí období, kdy nás tahle pokorná odevzdanost opouští a my, jak se říká, jdeme do kolen. Musíme. Manželovi našli rakovinu. Vojska pěti spřátelených zemí překročila naše hranice. Nebo jsme naopak prožili něco tak krásného, že si netroufneme nepoděkovat.

 Dnešní perikopu můžeme rozdělit na dvě části. Nejdřív Ježíš hovoří o způsobu, jak se modlit, o formě. A pak o obsahu modlitby, jak se konkrétně modlit.

 Způsobů modlitby je jistě spousta, ale měla by platit určitá cudnost. Modlit se lidem na odiv je nevkusné. I modlitbou se jde vytahovat. Jak se ten člověk hezky vyjadřuje a z patra! Jak má bohatou slovní zásobu! Jak nádherné obrazy používá. Jaký v tom má systém, že na nic a na nikoho nezapomněl.

 Modlitba nemá být mentálním výplachem všeho, co nás napadá. Nemá to být vodopád slov. Křesťanskost modlitby spočívá ve stručnosti. Bylo by zajímavé zeptat se Ježíše, co si myslí třeba o prorokyni Anně, která, jak píše Lukáš, dnem i nocí sloužila Bohu postem a modlitbami. Nebyla v dějinách křesťanství stručná modlitba vytlačena kvantitativními modlitbami? Nedošlo právě k tomu zpohanštění mluvením naprázdno, před kterým Ježíš varoval? To je otázka.

 Ježíš neříká, kolikrát denně. V kterou denní hodinu. Pouze upřímně. Ne jako pokrytec. Klidně za zavřenými dveřmi, Bůh to přece vidí.

 A teď jak se modlit?

 V prvním čtení jsme četli, jak mladý Samuel ještě neznal Boha. Nevěděl, jak se s ním mluví. A musel se to naučit. A to je přesně náš úkol. Nejprve musíme dovolit Bohu, aby se nám představil. Musíme ho poznat. Teprve od toho se odvíjí naše řeč k němu.

 Když sedíte v čekárně u zubaře a modlíte se, abyste neměli kaz. Je to správná modlitba? Co z Boha tou modlitbou děláte? Když zatahujete v lavici hlavu mezi ramena a modlíte se, aby vás učitelka nevyvolala, je to v pořádku? Když čekáte na tramvaj a modlíte se, abyste nepřijeli pozdě – takhle se máme modlit?

 Při výchově dětí není jejich chyba, že neplní veškeré naše představy. Nejde o to, že bychom se modlili, aby Bůh stvořil tak velký kámen, že ho sám neunese. Modlitba může být velmi smělá. Můžu se modlit za mír, ať skončí válka, můžu se tak modlit roky, a ta modlitba je zcela v pořádku, i když mír hned nenastane. Já bych byl divný, kdybych se nemodlil. Není třeba modlit se pouze za věci, které se určitě stanou. Bůh není jako pes, který neposlouchá, vy mu řeknete utíkej a tvrdíte, že vás poslechl. Ale ačkoli často lidé vyčítají Bohu, že je nevyslyšel, je třeba se ptát, zda ho známe, zda alespoň trošku rozumíme jeho cestám.

 V modlitbě, které říkáme „Modlitba Páně“, se člověk učí vztahu. Bůh je nám blízký, Otec. A přesto svrchovaný – na nebesích! Mám k němu přistupovat s úctou, už k jeho jménu. Důležitější než moje nápady, je jeho vůle. Já ji neznám, ale předpokládám, že v nebi, kam nevidím, se děje. Tak ať se stejně děje i na zemi. Za denní chléb si mohu dovolit prosit zcela konkrétně a směle. A jestliže my neodpouštíme, tak nám také neodpouštěj – to je vlastně jakási sebereflexe vložená do řeči k němu. Nevydej nás v pokušení říkám, protože věřím, že on má pod kontrolou i ty zlé věci. Není tu prostor pro hovor s pokušitelem. Ty nás vysvoboď od zlého! Ať už s velkým nebo malým „zet“.

 K takové modlitbě mohu říct „amen“. To amen musím mít na paměti, už když jakoukoli modlitbu pronáším, že na konci, podtrženo sečteno, třeba to amen s čistým svědomím někteří nebudou moci přidat. Při modlitbě v pokojíku za zavřenými dveřmi je to samozřejmě jenom mezi mnou a Bohem.

 Když v modlitbě vážím slova, přemýšlím, jak to nejlépe formulovat, měl bych přitom růst. Myslet na to, co si o mé modlitbě myslí Bůh. Někde jsem četl, že nám Bůh slíbil jedinou věc, a to je odpuštění hříchů. Myslím, že by nám to nemělo sloužit jako vnitřní cenzura, aby se člověk modlil jenom za dopředu vyslyšené. Ne. Tím, co vyslovím, se stavím na Boží stranu a snažím se odhadovat jeho vůli.

 Řadu formulací v žalmech, které čteme na biblických hodinách, bych jako modlitbu nedokázal vyslovit. Každá prosba nemůže být univerzální; za dveřmi zavřených pokojíků jistě musí Bůh vyslechnout nejroztodivnější přání. 

 Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel. (Ž 66,20) Rogate. Modlit se.

Píseň: S-178 Má modlitba nemívá někdy slova

Příml., MP.: 385 Otče náš, jenž jsi na nebesích

Poslání: Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. (Ř 8:26-27)

Požehnání: 

Píseň: 418 I když se rozcházíme