"Lovit lidi"

Kázání 8. Po Trojici, 26. července 2026, L 5,1-11

Pozdrav: 

Introit: Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. (Isaiah 58:7-8)

Píseň: 243 Přijď k nám, Ježíši, v Duchu svém (Rosomák 23)

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: 

Píseň s kytarou: S-115 Jdou, stále jdou se zprávou

1. čtení: Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe‘.“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ (L 10:25-37)

Píseň: 246 Pane, dnešek, je den chvály (Rosomák 40)

Kázání: Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. (L 5:1-11)

 Ježíš řekl: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“

 V Písmu se píše, že Šimon, Jakub a Jan přirazili ke břehu, všechno tam nechali a šli za Ježíšem. Ale co jim táhlo hlavou? Řekli na to něco? Pojďte, zkusíme si představit, jak by takový rozhovor mohl proběhnout. To pozvání totiž, jak tušíme, platí i nám. Zkusíme si odpověď na Ježíšovo pozvání nechat zaznít v naší době. Uplynulo dva tisíce let a to je třeba v našem rozhovoru s Ježíšem zohlednit.

 Ježíš: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi. Abys tomu správně rozuměl, to není ani tak příkaz, jako spíš proroctví. Konstatování. Tvůj život, Šimone, zkrátka od dnešního zázračného rybolovu už nebude stejný jako předtím. I kdybych ti neřekl, že budeš lovit lidi, stejně bys je lovil. Nemůžeš jinak. Nepřikazuji ti to. Jen říkám, že už ti druzí lidé nebudou lhostejní.“

 Jakub: „Pardón, že se do toho vměšuji. Mistře, je ten výraz ‚lovit lidi‘ přiměřený? Zní mi to trochu, jako když se u policie mluví o ‚lovcích lebek’. Opravdu máme ‚lovit lidi‘?“

 Jan: „Než si to, tady Šimon, rozmyslí, já bych se také rád zeptal. Každý den mě někdo loví – volají mi z banky, abych si pořídil nový účet. Loví mě reklamy. Na každém volebním plakátu se obracejí přímo na mě, abych to dal s nimi dohromady. Všichni nás, Ježíši, strašně lanaří. Všichni nás chtějí zmermomocnit. A nejvíc sociální sítě. Máme také takhle lovit lidi?“

 Petr: „Já jsem jen obyčejný rybář. Ale myslivci prý mají doma parohy z jelenů a vycpané hlavy divočáků pověšené na stěnách. My si občas schováme alespoň šupinku. Samozřejmě z nějaké té kulticky čisté ryby, co má ploutvičky.“

 Ježíš: „Kluci, já už ani nevím, jak jsem vám to tenkrát na břehu Genezaretského jezera přesně aramejsky řekl, ale jestli jste se mezitím trochu naučili řecky, tak byste měli rozumět, že sloveso ‚dzógreó‘ znamená ‚zajmout živé’. Jako ve 2. Timoteovi, kde se to překládá ‚zajmout‘ nebo ‚polapit‘. Nebojte se, nikoho nebudete harpunovat.“

 Jakub: „Pokud je to tedy jen přirovnání k rybolovu, že tak, jako jsme se dosud zaobírali rybami, budeme se nadále zaobírat lidmi, pak i ‚polapit‘ nebo ‚zajmout‘ je zřejmě také podobenství. Protože samozřejmě nejde ani nikoho lapat nebo někam zavírat. To se nedělá.“

 Jan: „Já už si to umím představit. Znamená to asi někoho získat, ne, Ježíši? Získat pro tvou věc. Udělat z něj učedníka. Jako jsme my učedníci. Tvoji žáci, tvoji pokračovatelé. Budeme asi soutěžit. Někdo jich bude mít tisíc, třeba nějaký slavný misionář, někdo jednoho nebo dva – svoje děti, někdo neuloví za celý život třeba žádného. Jenom si říkám, Ježíši, jestli zrovna rybolov lidí má být nějaká soutěž? No, vzpomeň si na Jákobovy ženy, jak spolu soupeřily, která mu porodí víc dětí – Lea porodila šest synů, ale Ráchel jen jednoho. Ovšem Jákob měl stejně radši Ráchel. Jak to budeš dělat ty? Určitě bys chtěl, aby se nám trhaly sítě a potápěly lodi od bohatého úlovku lidí, ne?“

 Petr: „Já tedy po těch dvou tisících letech … nejsem si jistý. Ze slavných misionářů mám docela mindrák. Ale na druhou stranu si říkám, kde jsou ty tisíce lidí, co těmi stany misionářů projdou, kde jsou ty tisíce, co za první republiky budovaly pomníky Husovi a chtěli vítězit s pravdou? Nejsou tohle ty staré, zaprášené, vycpané trofeje?“

 Ježíš: „Kluci, myslím, že tomu stále nerozumíte. Zažili jste, že když jsem s vámi, je vám dobře. Najednou nemáte sami o sebe strach. Víte, že jste v dobrých rukách. Najednou cítíte v žilách život! Tenkrát, když jste měli sítě plné ryb – těch s ploutvemi, cítili jste, že nejste hodni Božích darů. Připadali jste si hříšní, Šimon to i řekl: ‚Pane, odejdi ode mne.‘ Víte, myslím, že když se člověk setká s Boží láskou, nic už není jako dřív.“

 Petr: „Co to znamená, Ježíši?“

 Ježíš: „No, doteďka jste se starali jen sami o sebe a o své rodiny. Ale když jste mne poznali, umíte si představit, že tak, jako jsem pomohl vám s rybolovem, mohl bych stejně pomoci i někomu jinému. Někomu, kdo se celou noc namáhal a nic nechytil. Kdo něco hledá, komu něco v životě chybí, kdo se s něčím trápí. Protože kdo něco hezkého prožil, nechce si to nechat sám pro sebe.“

 Jan: „Co to tedy znamená ‚lovit lidi‘?“

 Ježíš: „Znamená to nežít sám pro sebe. Žít i pro druhé. Mít o lidi zájem.“

 Jakub: „Jako ten Samařan z podobenství? Ten, co se stal bližním tomu zraněnému poutníkovi?“

 Ježíš: „Ano. Vždyť víte, že mu pomohl, dovezl ho do hostince, zaplatil za jeho léčbu, a pak odjel a už se třeba nikdy nesetkali. A přece byl rybářem lidí. V síti jeho zájmu o druhé uvízl chudák, který potřeboval pomoc. On se ho ale nezmocnil. Jen mu prokázal milosrdenství a nechal ho jít.“

 Petr: „Nechal ho jít? To je jako vytáhnout rybu z vody, odtrhnout z ní mihuli, která jí saje krev a rybu zase pustit.“

 Ježíš: „To, co má moc proměňovat lidské životy, je, že tě má někdo rád.“

 Jakub: „Kdysi dávno řekl Kain: ‚Copak jsem strážcem svého bratra?‘ Jako že nám do osudu druhých lidí nic není. I když jsme to třeba my, kdo jim ubližuje. Ale to byla chyba, viď, Ježíši? Druzí lidé a my patříme k sobě.“

 Ježíš: „Ano. Být rybářem lidí znamená otevřít oči, abych je kolem sebe viděl. Abych se s nimi setkal a upřímně se o ně zajímal.“

 Petr: „Pak je to ale vlastně obráceně. To ti druzí mě ‚lapili‘. ‚Ulovili‘. Cítím, že to s tebou bude, Ježíši, dobrodružství. Jdu do toho!“

 Jakub: „Já taky.“

 Jan: „I ve mně se to hnulo. I já se přidám. Myslím, že to jde i v jednadvacátém století.“

 Ježíš: „To bych řekl. Uvidíte věci daleko větší. (J 1,50)“

Píseň: 679 Pomoz mi, můj Pane (Rosomák 21)

Příml., MP.: 

Poslání: Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: (Philippians 2:1-5)

Požehnání: 

Píseň: 221 Ačkoli podstatou rovný byl Bohu (Rosomák 56)