Kázání Potáborko

KÁZÁNÍ NA POTÁBOROVÉM SETKÁNÍ 13.9.2026, J. HRADEC

Jaroslav Hojný
Text kázání: Jan 21, 1-14
Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr,
Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.
Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď.
Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“ Řekl jim: „Hoďte síť na pravou
stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Onen učedník,
kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si
plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou. Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od
břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami. Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na
něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“ Šimon Petr šel a vytáhl
na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš jim
řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš šel,
vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.
- "Co dělat"? Zásadní otázka, nejen filozofická, ale i zcela praktická. Co mají učedníci dělat, když tu Pán
teď s nimi není? Bylo to s ním skvělé, byla to fakt jízda... a po svém ukřižování byl vzkříšen... ale teď tu
není. Tak se vrátili k lovení ryb – ke „starému životu“, k tomu co uměli – protože nic jiného se moc
nenabízelo. A my, stejně jako učedníci, zvažujeme a volíme. Tak nějak snad tušíme směr, ale co to
konkrétně znamená být Ježíšovými učedníky v běžném životě, v každodenních situacích, to je spíš na
mnoho otázek než na jednoznačnou a obecnou odpověď...
- Úterý končí středou – 31
- Pak je tu zkušenost noci – to přece taky známe, ne? Stejně jako učedníci tehdy ani my nemáme Ježíše na
dosah, "k dispozici". Nestojí nám za zády ani není permanentně online jako "přítel na telefonu nebo na
chatu", který vždycky a hned dobře poradí, nasměruje... Musíme se rozhodovat sami – a často s pocitem,
že nevíme, že nevnímáme Boží hlas. Čas Božího mlčení, Boží – zdá se – nepřítomnosti.
RYBOLOV PRÁZDNOU SÍTÍ.
Dobře to vystihuje symbol temné noci. Člověk třeba i pracuje, namáhá se, ale jako by "do prázdna", s
nejistotou a větší či menší beznadějí, pochybnostmi... a často bez očekávaného výsledku. Prázdné ruce a
pocit zmaru – jako ti učedníci tehdy.
- Kde, Pane, jsi? – 143
- Ale po noci – která stála za starou bačkoru – přichází ráno. Je to nejen ujištění, že po noci vždycky ráno
přijde, jde taky o to S KÝM. A ten někdo je nejprve nezřetelný, není to oslnivá spektakulární senzace jako
v hollywoodském bijáku, je to matná postava v ranních mlhách na břehu jezera. Až postupně poznávají,
že je to Pán. Ten někdo se napřed ujistí, že oni sami vědí o svých prázdných rukách, o marnosti svého
dosavadního počínání, a pak jim poradí – zdánlivě nesmyslně – aby lovili na pravé straně lodi...
- Ten na břehu není školitel, který na své žáky hledí svrchu a hlavně opravuje chyby. Ježíš mi přijde jako
táborový vedoucí, učedníci jako účastníci tábora, noční lov něco jako "bojovka" nebo "zaváděčka".Náročná akce, kde se mohou a mají osvědčit – a když se vracejí s nepořízenou, Ježíš – podobně jako
dobrý vedoucí – jim nic nevyčítá, nehodnotí, ale klidně a laskavě pomůže, aby úkol zvládli. Oslovuje je
velmi důvěrně, kamarádsky Děti! – to je jako by řekl "Kluci!" A má pro ně připravené občerstvení, posilu
do dalších akcí. Na břehu je OHEŇ, RYBA A CHLÉB (ukázat).
- Ta jeho rada je prapodivná a překvapivá – copak není jedno, na kterou stranu lodi se síť spustí? Ale ono
možná nejde o strany ve smyslu geometrickém – ta PRAVÁ je prostě ta SPRÁVNÁ strana, to správné
místo. Všimněme si, že až s Ježíšem, na jeho pokyn a s jeho nasměrováním se lov zdaří. Připusťme, jako
tehdy ti rybáři kolem Petra, že nejsme až takoví experti, jak si o sobě myslíváme. Připusťme, že to pravé
může být někdy velmi překvapivé a nečekané – a mějme uši, oči i srdce otevřené pro takové náznaky.
- Lov ryb je symbolem misie – získávání dalších učedníků – ale je nutno mu správně rozumět. Nejde
tady o lovení pro „polapení“ (do sítě, ze které už není úniku…), ale jako záchrana – „vytažení z vody“
hříchu, zkázy, zla, beznaděje, prostě – toho špatného, ve které se člověk jinak utopí. Voda (zvlášť ve
větším množství najednou – moře, jezero…) v tehdejším světě byla vnímána jako symbol temnoty, zla a
zkázy; „velké vody“ se lidé báli, právě proto, že věděli o jejím nebezpečí. Pamatujme, že misie – úkol
svěřený nám samotným Ježíšem! – má především tento základ. Získávání lidí na cestu víry jim má
pomoci – ne je polapit.
- Pak je tu 153 – divné číslo, prý to byl počet všech tehdy známých druhů ryb... to znamená, že nejen
tábory YMCA, ale i víra, církev jsou tu pro všechny! Každý je zván a může být zapojen v té síti – síti
víry, naděje a lásky, globální a nad-časové – síti, která se růstem a zvětšováním netrhá, naopak.
PŘIPÍNÁNÍ CEDULEK TÁBORŮ – I SBORU ČCE! – NA SÍŤ (všimněte si, že zbývá stále dost
místa...)
Sestry a bratři, táborníci, kamarádi, ten příběh nám může být hlubokou inspirací – pro život osobní i pro
společenství YMCA a sboru. A na otázku "co je pro tebe víra?" nebo „jaké to vlastně je setkat se s
Bohem“? (což se dost těžko vysvětluje) můžeš teď "po tábornicku" odpovědět: "něco jako oheň, ryba a
chléb po probdělé, beznadějné, unavené a studené noci." A jsi skutečně zván / zvána k Ježíšovu
občerstvení a do sítě víry, naděje a lásky... a můžeš, máš s sebou vzít i další. To je skvělé, ne? Tak ať to
přijmeme, prožijeme a daří se nám to. AMEN.