Kázání Ondřeje Kováče Nanebevstoupení

KÁZÁNÍ

Mt28,16-20 – Zj19,11-21

17.5.2026 f Kováč Ondrej

Až teprve když dočteme jakékoliv ze čtyř Evangelií se dozvíme, tu pravdu, proč se to všechno

od samotného Počátku dělo, proč jsou tu ta Evangelia. Na samotném počátku Bible, je psáno, stvořil Hospodin nebe i zemi se vším živým i člověka. Staré vyznání víry je, že Bůh Hospodin je Bohem nebe i země, a koná co on chce. Na konci evangelií i začátku knihy Skutky apoštolů, je ta událost, která odhaluje tu pravou naději, sílu a moc, jistotu, mír a pokoj, který může vstoupit do našich srdcí. Ale také nás může překvapit, zaskočit, vyrazit nám dech. Zde se mluví o tom, že Ježíš je vlastně Bůh, Ten jako na počátku. Jen Bohu patří veškerá a úplná moc na nebi i na Zemi a náležímu úcta, je nepochopitelný a skrytý. Když učedníkům toto Ježíš naplno prozradil a předvedl, neztratili jeho učedníci víru, avšak hned někteří otáleli, ztratili odvahu, byli rozděleni ve svých myšlenkách. Všem se však Ježíš Kristus skryl, už nebyl, nikdo se ho již nemohl dotknout. Ani nejbystřejší oči jej neviděli, ani mystické hledění jej nespatřilo, jen oblaky na obloze byly tam nahoře. Naslouchejme smyslu textu dobře. Není to tak, že Ježíš, a dejme tomu samotný Bůh, jednoduše není. Ale lépe můžeme říci, že není vidět, není spatřitelný lidským zrakem, není k dispozici k osahávání lidským prstům. Tak trochu jednodušeji bych si dovolil říci, není na obloze, není ani ve vesmíru, je v jakémsi paralelním světě, je mimo viditelné spektrum vlnění světla. Jen a pouze podle svého rozhodnutí, které nikdo nezná, se dává poznat v nějaké podobě. Z toho důvodu, aby své svaté povzbudil, potěšil, přivedl a shromáždil, vyrval a zachránil, z toho, kam jako lidstvo padáme a nevíme proč. Naznačuje to i dávná víra, ještě před sepsáním knih evangelií, prvních Ježíšových apoštolů v čele s Pavlem.

Apoštol Pavel říká, že Ježíš vystoupil nade všechno, v tom smyslu, že se z něj stala hlava celého stvoření, a že všechno bylo podřízeno jeho nohám. Kristus vystoupil až úplně nad nebesa, aby všecko naplnil. (Ef4,10) Podobná slova je možné číst i v listu apoštola Petra, že Ježíš vystoupil a posadil se po Boží pravici, přijal moc nad anděly, mocnostmi a silami. (1.Pt3,22) Slavnost Nanebevstoupení je tedy slavnostní intronizací. Oslavuje vzkříšeného Krista, kterého jeho Otec ustanovil vládcem. Toho, který sestoupil, aby se narodil jako člověk, aby člověka hříšného pochybujícího duchovně bloudícího ve své vlastní mysli se zkaženým „srdcem“ uzdravil, zachránil, pozval a pozdvihl vzhůru.

Vzkříšení z mrtvých je Boží satisfakcí toho, že byl Ježíš, ač nevinný umučen a zabit na kříži, nanebevstoupení poté je tou korunou tím stvrzujícím dobrým koncem, celého Božího plánu – Kristova poselství. Plánu a poselství, že sám sebe vkládá Bůh Hospodin, - ne výjimečný člověk učitel všech učitelů -, do ustanovení záchrany člověka nedokonalého pro Mojžíšův zákon, ale On sám dokončí a potvrdí cestu tóry. Vzal tiše na sebe hříchy člověka v objeti sám sebe jako Ježíš ukřižovaný. To vše pak vzal a korunoval navěky věků, když jako Syn Boží vstoupil na nebe, jak to mu říkáme my lidé svým jazykem. Až jako celek to vše je nádherná velká naděje pro nás a je to nabito obrovskou silou ve stvořených dějinách země i nebe.

Křesťané v apoštolských dobách věřili, i my věříme, že příběh Ježíše, který sestoupil od Boha, narodil se jako člověk, byl v souladu s božím plánem ukřižován vzkříšen jen pro záchranu člověka i stvoření a je vládce a hlavou všech vyvolených věřících i božího stvoření. Ale co dál? Říkali si tehdy zhruba 100 let po Ježíšově smrti, vzkříšení a „nanebevstoupení“. Viděli, že od počátku stále až po jejich životy probíhají války, Vyvolení věřící jsou zabíjeni mučeni nebo přinejmenším znevažováni. Tak jak si to říkáme i my mnoho 100 let poté. Tehdy se ten ukřižovaný vzkříšený a ustanovený jako pravý vládce nade vším, dal poznat ve vidění obrazu slov a slyšení poselství jednomu z mnoha obyčejných křesťanů, aby on pak povzbuzoval vykládáním odhalováním toho, co od jejich pravého Spasitele poznal a pochopil, a zapsal navěky i pro nás. Když to já shrnu v jedno mesage, bude to znít takto: Já váš Spasitel a hlava církve a vládce všeho stvoření, jsem stále v proudu času dějin, kamkoli vy jdete, kdekoli vy žijete, vím o všem, co lidstvo tvoří dobré i zlé, ale pamatujte, že já jsem jediný vládce všech vládců, s mocnou silou, přestože to není hned poznat. Ve čtení knihy Zjevení Janovi jsme dnes odhalili postavu toho, který seděl na bílém koni. Byl to bojovník, nebo nebyl to bojovník. Nikam nejel, On seděl a měl na sobě plášť od krve. To musela být jedině jeho vlastní krev. Sám na sobě zakusil bolest a smrt. Ví, co je to utrpení, očima vidí do srdcí a rozumí jim. No, není to snad Ježíš, který nasadí i svůj život za své přátele, jak je psáno? Není to svrchovaný vládce nade všemi a nade vším, který vstoupil na nebesa, tedy král králů a pán pánů? Má ovšem také vojsko, ale zdá se, že spíš pro parádu na bílých koních a v bělostném kmentu. Také vojsko beze zbraní. To se do boje nedá. Bojovat bude jenom jezdec. Ale jaké má zbraně? Zbraň má ve svých ústech, slovo Boží. Je však silné a mocné jako nejostřejší meč, jako nejrychlejší dron, i jako nejhlubší ticho, tak ostrý, že pronikne až mezi duši a našeho ducha – až na samu kost všeho dění. Umlčuje a poráží všechny, aby neškodili, nýbrž zmlkli a ztratili své právo na život, neb ho brali jiným svatým. Koná to tvrdě, ale spravedlivě, nikomu nestraní, ať je to sluha nebo pán. Koná to vše svým tempem, ale jasně. Jen se nenechat svést opačnému pólu „života neživota“.

Můžeme se znovu ptát, kdo byl poslán na pomoc? Zaprvé: SLOVO. Jenom slovo. Jenže Boží. Člověče, na jinou sílu nespoléhej! Však jsi už s tím snad získal dost nepříjemných zkušeností. A zadruhé: Boží slovo tu už je. Přichází a je hotovo vstoupit do srdce každého z nás – každého člověka. A tam utvořit mír, pokoj a klid, i když Ježíš je skryt našim očím. člověče, jde ti přeci jen o to mít se dobře. Ale člověk řekne, proč mluvit o maličkostech, když jsou tu milióny, co hledat, tam, kde ti nikdo nevěří není lepší dát beat back? Ale je tu právě ten, který je nejvyšší, kdo je nejvíc, kdo je to slovo, kterému porozumíš. Kdykoliv se děje něco zlého v osobním životě, nebo něco děsivého kolem nás ve světě, rozpomeňme se, že již je odhaleno, že pravý vládce všeho již sedí a chystá se k boji. Nezáleží na strachu ani úsudku, děje se to samo. Mi na to nezapomínejme ve svém srdci a s láskou čtěme a naslouchejme Slovu Božímu. A dosvědčujme věrohodnost Ježíšova života a jeho poselství. Věřme, modleme se, a nebojme se říkat pravdu, i kdyby měla být nepohodlná k nám samotným. Ale o tom je již následující svátek Ducha svatého, bez kterého to nezvládneme.

Evangelisté chtěli říci, Ježíš a jeho Otec nám vše předali a my vám.

A Boží Slovo je po všechny dny tvého našeho života až do konce, bylo, je a bude. Tak jest, tak se stane. Amen.