Hřích ... žbluňk do moře!

Kázání 3. po Trojici, Mi 7,18-20, J. H., V., 21. 6. 2026

Pozdrav: 

Introit: Viděl jsi utrpení našich otců v Egyptě a slyšel jsi jejich úpění u Rákosového moře. I učinil jsi znamení a zázraky proti faraónovi a proti všem jeho služebníkům i proti všemu lidu jeho země, protože jsi poznal, jak se nad nimi zpupně vyvyšovali. Tak sis učinil jméno, jaké máš až dodnes. Rozpoltil jsi před nimi moře a oni prošli mořem po suchu; ale jejich pronásledovatele jsi uvrhl do hlubin jako kámen do dravých vod. (Neh 9:9-11)

Píseň: 52 (Ž 36) Tvá milost, Pane, sahá

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Co je víra? Únikovka. Od hříchu. Komu to nic neříká? „Spravedlivým“, kteří nepotřebují lékaře.

Píseň s kytarou: S-176 Má duše Boha velebí

1. čtení: Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ (L 4:16-19)

Píseň: S-392 Velikonoční

Kázání: Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství. Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy, prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi za dnů pradávných přísahal našim otcům.“ (Mi 7:18-20)

 Říká se, že v těchto třech verších je zhuštěno poselství celé Bible.

 Nejprve stručné vyznání víry, jedinečnosti, naprosto mimořádného osobního vztahu. Jakési minikrédo: našemu Bohu se nikdo nemůže rovnat! Žádný jiný Bůh, žádné jiné náboženství, žádná nauka, žádná ideologie, žádná odborná procedura nedokáže jako náš Bůh sejmout z člověka jeho nepravost. Sejmout břemeno viny. Ukončit špatné svědomí. Nikdo jako náš Bůh nedokáže odpouštět. V tom je Hospodinova nesrovnatelnost.

 Vidíte? Neříká se, náš Bůh všechny bohy přepere. Zmlátí Baala, dá na frak Mardukovi, spoutá Ištar, zkroutí neviditelnou ruku trhu za záda. Ne. Náš Bůh snímá nepravost jako nikdo jiný. A ještě se k tomu dodává: nehněvá se dlouho, nechová se jako lidé, kteří se ve své naštvanosti zaseknou. „Oblíbil“ si milosrdenství. Když si vybírá, jestli se rozhodne pro trest nebo odpuštění, preferuje soucit. To je jeho volba!

 Naše dnešní čtení je součástí aškenázské židovské modlitby Tašlich na svátek Nového roku – při tomhle svátku se do tekoucí vody vhazují kousky chleba. Voda je odplaví pryč! Tak jako Hospodin odpouští všechny hříchy, kterých jsme se v uplynulém roce dopustili.

 My hážeme do vody Moranu, zimu, aby už bylo jaro. Vnímáte ten rozdíl? Židé víc než po teplu touží po odpuštění hříchů. Od přírodního náboženství pokročili k hledání toho, co je správné.

 Pozor! Toto Micheášovo proroctví o Božím odpuštění není žádná selanka, žádný sladkobolný kýč. Neříká se, že zamázneme snadno všechny průšvihy láskou, jako když akrylovou barvou přemalováváme pastelkové malůvky na zdi. Není to žádné plytké „sorry, jako“. Ne. V textu se přece zmiňuje, že Bůh promine „pozůstatku“ svého lidu! Lid je v troskách, zůstal z něj jen „pozůstatek“. K tragédii už došlo a byl to pořádný pád na dno! Judsko ztratilo samostatnost, chrám je zbořen, královská davidovská dynastie ukončena, elita národa v zajetí. Boží hněv už proběhl a ztráty jsou značné. Jenže na dně přichází obrat. Bůh si nehází kostkou. Bůh si vědomě vybírá milosrdenství. Nechce se dál hněvat. Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodí všechny hříchy svého lidu.

 S hříchem Bůh zachází tvrdě. Nemilosrdně. Když se v Bibli popisuje, jak Bůh po někom nebo po něčem šlape, jsou to buďto nepřátelé Božího lidu nebo pohanská návrší, kde byl lid sváděn k modloslužbě. Ale v našem čtení šlape po něčem, co patřilo nám. Po našem hříchu. Co jsme my nedokázali, udělá on.

 Do mořských hlubin vhodí hřích. Na začátku jsme slyšeli, že Bůh uvrhl do hlubin jako kámen nepřátele Izraele. A teď je to jako s tím rozšlapáváním hříchů – hází do moře náš hřích. Který jsme tam měli hodit my, ale nedokázali jsme to.

 Proč to celé dělá? Protože je věrný. Za dnů pradávných přísahal Abrahamovi a Jákobovi, že jim zachová milosrdenství.

 Je možné přestat pít, když je člověk alkoholik? Je možné přestat se bát, když člověk léta žije ve strachu z něčeho? Je možné odložit, co bylo? Co jsme pokazili?

 Možná to přirovnání není úplně atraktivní do naší doby. Představte si, určitě jste to viděli v televizi, jak buldozer drtí svými pásy padělané zboží – elektroniku, kosmetiku, textil, alkohol, cigarety, falešné kytary značky Gibson vyrobené v Číně. Dopředu, dozadu, otočka na místě. Tuny železa a oceli drtí laciný šmejd na prach! Tak Bůh rozšlapává naše hříchy.

 Druhý neekologický obraz: kontejnerová loď dorazí nad mořský příkop. Pod sebou tisíce metrů temné hlubiny. Náklad padá dolů … Tam na dně oceánu odpočívá náš hřích. Kdo ho vyloví?

 Bojíte se, že by takové řešení bylo laciné? Jsme masochisté, toužíme víc a víc sami sebe potrestat? Pak ale pohrdáme Božím slibem věrnosti. On to nedělá kvůli našemu slibu věrnosti, ten jsme porušili, to je bez debaty. Dělá to kvůli sobě. Na odpuštění nečeká libový frajírek, panák v luxusním ohozu. Na odpuštění čeká „pozůstatek“ člověka. To, co z nás zbylo po všech šarvátkách se životem. Orvaný, vypelichaný, starý kocour s natrženým uchem, jedním okem a půlkou ocasu zalomeného a srostlého do hokejky.

 Když Ježíš poprvé kázal na veřejnosti, vybral si jako svůj volební program právě tohle krédo: poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění, abych propustil zdeptané na svobodu. Dosaďte si sami, jakou pomoc od něho potřebujete. Kde vás bota tlačí.

 A až půjdete kolem Nežárky, vhoďte do ní pár kousků starého chleba. Za chvilku budou pryč. Kachny neumřou, hlubina nevypluje na hladinu, nic se nikomu nestane. Ale vy budete čistí. Pro jeho věrnost. Protože on slíbil milosrdenství. Má ho v oblibě víc než tresty.

Píseň: 443 K nám skláníš se, můj Králi

VP: 732 Do tvých starostí, S-447 Každý den

Příml., MP.: 

Poslání: „Kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (J 8:10b.11b)

Požehnání: áronské

Píseň: 290 Pane Bože, budiž chvála