Faraónovo srdce a krev v Nilu

Kázání 9. po Trojici, Ex 7,14-25, 2. 8. 2026, J. H., V.

Pozdrav: 

Introit: Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká. (Luke 6:45)

Píseň: 581 Stvoř srdce čisté, Bože, mi

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: 

Píseň s kytarou: S-349 Srdce čisté stvoř mi, ó Bože

1. čtení: Šalomoun odvětil: „Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?“ Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc. (I Kings 3:6-10)

Píseň: 398 Dej mi, Pane, bdělé srdce

Kázání: Hospodin řekl Mojžíšovi: „Srdce faraónovo je neoblomné. Nechce lid propustit. Jdi k faraónovi ráno. Až půjde k vodě, postav se naproti němu na břehu Nilu a vezmi si do ruky hůl, která se proměnila v hada. Řekneš mu: Hospodin, Bůh Hebrejů, mě k tobě posílá se vzkazem: Propusť můj lid, aby mi na poušti sloužil. Ale ty jsi dosud neposlechl. Toto praví Hospodin: Podle toho poznáš, že já jsem Hospodin: Holí, kterou mám v ruce, teď udeřím do vody v Nilu, a ta se promění v krev. Ryby, které jsou v Nilu, leknou a Nil bude páchnout. Marně budou Egypťané usilovat, aby se mohli napít vody z Nilu.“ Hospodin dále řekl Mojžíšovi: „Vyzvi Árona: ‚Vezmi svou hůl a vztáhni ruku nad egyptské vody, nad průplavy, nad říční ramena, nad jezera, vůbec nad všechny nahromaděné vody.‘ Stanou se krví. V celé egypt­ské zemi bude krev, i ve džberech a džbánech.“ Mojžíš a Áron učinili, jak Hospodin přikázal. Áron pozdvihl hůl a před očima faraóna a jeho služebníků udeřil do vody v Nilu a všechna voda Nilu se proměnila v krev. Ryby v Nilu lekly, Nil začal páchnout a Egypťané nemohli vodu z Nilu pít. A krev byla v celé egyptské zemi. Ale totéž učinili egyptští věštci svými kejklemi. Faraónovo srdce se zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl. Farao se obrátil a vešel do svého domu, a ani toto si nevzal k srdci. Všichni Egypťané kopali kolem Nilu, aby přišli na pitnou vodu, protože vodu z Nilu pít nemohli. To trvalo plných sedm dní poté, co Hospodin zasáhl Nil. (Exodus 7:14-25)

 Faraónovo srdce ztěžklo.

 Spoustu událostí kolem nás můžeme vysvětlit pomocí popisu lidského srdce. V televizním zpravodajství si to nedovolí, ale my víme, něco se daří, protože mají lidé srdce otevřená. Soucitná, chápající. Jiné situace se vyhrocují, protože mají lidé srdce kamenná, tvrdá.

 Faraónovo srdce se změnilo, čteme. Dříve prý zacházeli s Židy vlídně, s úctou, ale teď jeho srdce ztratilo lehkost – stal se z něho jakýsi orgán bez noblesy. Orgán, který řeší problémy těžkopádně, s dupáním a funěním. Jako buben, který dovede spustit jen na těžkou druhou dobu.

 Jak ten příběh vyložit? Věřím, že křesťanský kazatel se má snažit především o pravdivý výklad, padni komu padni. Co je pravdivé, z toho pak může vzniknout i zbožnost. Ale co by chtělo být zbožné, pokud není zároveň pravdivé, nemůže být v pravém smyslu ani zbožné.

 Tradiční církevník si prostě řekne: z příběhu jasně vyplývá, že pravda je na straně Boží, tak není, co řešit. Mojžíš je hodný, Áron je hodný, Hospodin je hodný, faraón a Egypt jsou zlí. Ale to můžete rovnou strčit hlavu do písku jako pštros. Kdo nemá apriorní předporozumění, kdo neví předem, co je správně, může zažít šok! Náboženská skupina nakráčí před vladaře, přednese politické požadavky a pohrozí teroristickým útokem: když nesplníte naše ultimátum, otrávíme vodu. Budou umírat nevinní. Jako útok sekty Óm šinrikjó sarinem v tokijském metru, akorát sto tisíckrát horší.

 Naštěstí existuje velmi snadná cesta, jak se těmto dilematům vyhnout – bylo to jinak. Náš příběh obsahuje spoustu momentů, o kterých lze mluvit. Byl koncipován, aby zaujal – volá po diskusi. Ale jestli se stal tak, jak je zapsán – to nejspíš ne. Už ve 3. století před Kristem si egyptský kněz Manethos stěžuje, že židovský příběh Exodu není pravdivý a vykresluje Egypťany urážlivě. A jak to tenkrát bylo běžné, postavil proti židovské literární fikci pro změnu egyptskou pomluvu. Mojžíš prý byl odpadlý kněz Osarsef, který vyvedl z Egypta xenofobní, ke svému okolí nenávistnou skupinu malomocných. Manatheovu vyprávění historikové nevěří, ale přesto pro Exodus, tak, jak ho popisuje Bible, nemáme žádné doklady. Proto se soustřeďme na to, jaké poselství asi jeho pisatelé do příběhu chtěli vložit.

 Nejspíš to byla hodně hořká satira. Příběh, který si vyprávěli lidé, kteří už zažili těžké chvíle pronásledování od Babylóňanů. A přežili! Díky houževnatosti a nezlomné naději. Proto Exodus vykazuje dokonce i známky humoru, bez kterého přežít nelze. O Babylóňanech psát nemohli, tak psali o Egypťanech. Není to historie, ale je to příběh poučný.

 S důležitými věcmi je třeba začít hned po rozednění, co nejdříve, jak to jde. Hospodin řekl Mojžíšovi, ať jde k faraónovi hned ráno. Rabíni říkají, že si král chodil k Nilu ulevit, vyprázdnit se. To je právě ta satira! Představte si svého nepřítele na záchodě, jak k němu přijdete na audienci. Schválně jste si vybrali tuhle dobu. Na příkaz vašeho Boha. On potřebuje zatlačit, a vy mu jdete říct, že brzy přijde o své čisté splachování.

 Faraón se pozná podle hole. Vždycky drží v ruce hůlku jako symbol své moci. Tak si vezmeme na setkání s ním tu naší, co se mění v hada! I my máme svůj klacíček. Dneska ukáže nový kousek. Jsi neposlušný, faraóne! Tak se voda Nilu promění v krev.

 Stávalo se to. V letních měsících se voda Nilu zbarvovala do červena, protože tál sníh v Etiopských horách. V červenci a v srpnu. Přítok červené zeminy z horního toku, plus mikroorganizmy Euglena sanquinea (červenoočko) a Haematoccus pluvialis z etiopského jezera Tana. Mají červenou barvu a způsobují velké výkyvy obsahu kyslíku ve vodě. V noci ho spotřebovávají a ve dne zase produkují, ale ryby to nepřežijí a hynou. Podle jiných by mohlo jít naopak o „stagnující“ nízkou vodu těsně před záplavami. Důležitý je i náboženský výklad – v Egyptě byl Nil svázán s bohem Hapim i se vzkříšením boha Osirida. Hospodin je však oba přemohl.

 Přeměna vody v krev ovšem ve starověku byla populární i při jiných příležitostech. Jeden sumerský text hovoří o zahradníkovi, který měl sexuální styk se spící bohyní Inannou. Když se probudila, seslala na zemi 3 rány. Jedna z nich byla přeměna vší vody na krev. Podle Egypťanů zase cestoval jeden čaroděj z Núbie do Egypta. Před odchodem řekl své matce, že pokud se s ním něco stane, bude mít pitná voda barvu krve, jídlo barvu masa a obloha barvu krve.

 V našem příběhu pozdvihl Áron hůl nad vodu a ta se po úderu na hladinu změnila v krev. Ovšem přihodilo se to i ve džberech a džbánech (v dřevěných a kamenných nádobách); znamená to tedy, že se to netýkalo jenom Nilu. Dřevo a kámen představuje dřevěné a kamenné modly.

 Jenže pak následuje zvláštní reakce. Celá zem zkrvavěla. Nil, řeky, průplavy, jezera, nahromaděné zásoby vody. Ryby lekly. Voda změněná v krev páchla. Není co pít. Katastrofa.

 Už starým rabínům vrtalo hlavou, co mohli egyptští věštci ještě proměnit v krev poté, co Áron vše proměnil. Zřejmě právě do tohoto momentu je vložena ironie příběhu a zároveň trpká zkušenost, že takhle to přece chodí – i to, co zbylo, znehodnotili, aby dokázali, že to také dovedou. Satira, která popisuje zvrácenost nepřátel, kteří se obracejí proti Bohu. Tím, že odporují Hospodinu, škodí vlastně sami sobě. Je dobře patrné, jak je to nesmyslné, soutěžit v destrukci. Může nám to připomínat třeba arzenály atomových zbraní, které zničí nejenom protivníka, ale i nás samé. Honbu za ekonomickou prosperitou, která nám všem přivodí ekologickou katastrofu. Jako když chlapi soutěží, kdo vypije a vykouří víc. Vy nám otrávíte vodu? Pchá! Koukejte, jak si ji umíme otrávit sami. Neuvěřitelně aktuální obraz.

 Všichni kopali kolem Nilu … Zatímco lídři se trumfují v destrukci, obyčejní lidí, kteří prostě spadnou do kolektivní viny, zoufale kopou studny. Zda něco našli, už se nedovídáme.

 Trvalo to sedm dní = stejná doba jako lhůta na rituální očištění menstruující ženy. Není i tohle satira? Vysmát se Egyptu?

 Poučení je zřejmé. Nedovolte nikdy svému srdci, aby ztěžklo. To je něco, co se pořád děje a musíme se mít vůči tomu na pozoru. Nesněte s otevřenýma očima o nereálných dobrodružstvích. Nepředstavujte si sami sebe jako vyvolené, privilegované, lepší, než jsou druzí. Na světě je dost nenávisti a dost rozdělení. Nepřidávejme k tomu legendy o zlých a hloupých bližních – Babylóňanech, Egypťanech, malomocných Židech. Nikdy nepřistupujme na závod se zlem – kdo dokáže páchat lépe nepravosti. Soutěžit s čaroději, kdo otráví víc vody – to je cesta do pekel. Naopak – i nám může dojít pitná voda. Už se to děje! Nemusíte přímo vraždit ryby, stačí když otrávíte jejich vodu. Nemusíte přímo vraždit lidi, stačí když otrávíte atmosféru na pracovišti. Škodolibé soupeření láká. V kulisách vašich heroických zápasů se pohybují obyčejní, bezejmenní lidé. Připletou se vám na přechodu pro chodce pod kola, zrovna když svádíte puberťáckou bitvu za životní prostor motoristů. Ať nemají prostě smůlu … Pán Bůh říká faraónovi: „Podle toho poznáte, že já jsem Hospodin – když se voda promění v krev.“ Není na čase, aby ta věta zazněla obráceně: „Podle toho poznáte, že já jsem Hospodin, když se do mrtvé vody vrátí život.“? Neměli bychom napřít pozornost raději k tomuto zázraku? A tak – dej mi, Bože, srdce vnímavé, abych poznal rozdíl mezi dobrem a zlem.

Píseň: 757 Mír na zemi daruj nám

Příml., MP.: 

Poslání: Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. (Psalms 51:12)

Požehnání: 

Píseň: 426 Ať chrání nás Bůh, ať žehná nám Bůh