Sbor Českobratrské církve evangelické v Jindřichově Hradci

Sbor - církev - ČCE

Křesťané se už od samého počátku scházeli, protože nedokázali se svou vírou zůstat sami. Chtěli se o ní sdílet, a tak společně četli Písmo, modlili se, zpívali, pomáhali těm, co měli nouzi, byli spolu. Patří k podstatě křesťanské víry, že tíhne do společenství. A sbor je právě místem, kde člověk může spočinout, nabrat sílu, navázat vztahy důvěry a najít oporu v těžkých chvílích života. Křesťanské sbory se v různých místech formovaly různě. Celkově ovšem všude celkem pochopitelně docházelo k posunu od spontánnosti k vytvoření církevní organizace. Fakt, že je dnes na světě mnoho křesťanských církví, má především důvody teologické, ale také politicko- historické, ekonomické a další.
Českobratrská církev evangelická (ČCE) do které patří i sbor v Jindřichově Hradci, je jednou z mnoha křesťanských protestantských církví. Je to církev tradiční i moderní. Tradiční v tom smyslu, že vychází z bohatého odkazu české a evropské reformace, hlásí se k dílu minulých generací. V současném světě chce však být církví v dobrém smyslu slova moderní. Moderní se zřetelem k běžnému životu a jeho každodenním problémům, ke složitosti doby a mezilidských vztahů. Biblická životní orientace má podle českobratrských evangelíků vstupovat do všech těchto poloh, netýká se pouze nedělního kázání nebo vnitřního duchovního života. Je to také církev otevřená. Otevřená pro každého i otevřená různým názorům v sobě samé. Je otevřená také ekumenicky, všekřesťansky. Nikdy o sobě netvrdila, že je jedinou pravou církví a snad měla i daleko k povýšenosti nebo sektářství. Právě naopak, sama se považuje jen za část jediné všeobecné církve Kristovy, která není vázána na žádnou instituci. Proto se snaží udržovat dobré vztahy s křesťany všech vyznání a i uvnitř církve vedle sebe existují lidé, kterým jsou blízké různé typy křesťanské zbožnosti. Víme, že výše uvedené se daří uskutečňovat tu lépe, tu hůře. Někdy uvízneme v tradičnosti, která je jen prázdnou formou či zašlým památníkem, jindy nás úsilí o modernost a aktuálnost může přivést více do vleku doby než je dobré. A ani sama otevřenost není spásonosná. A proto patří k evangelictví kritičnost - neustálé ptaní se,zda opravdu jdeme po cestě biblické víry.

Základní bohoslužebnou i správní složkou ČCE je farní sbor. Sbory se pak územně sdružují do seniorátů. Nejvyšším orgánem církve je synod, asi stočlenné shromáždění volených zástupců. Práci celé církve řídí synodní rada, rovněž volená. Ve všech správních orgánech jsou zastoupeni rovnou měrou jak duchovní, tak laičtí členové církve. Sbor řídí skupina volených členů, tzv. staršovstvo, které ze svého středu volí kurátora. Ten je spolu s farářem představitelem sboru. Faráře si jednotlivé sbory volí, duchovními mohou být i ženy. Organizace církve je tedy demokratická - se všemi přednostmi i úskalími. ČCE má 262 sborů a je v současné době podle počtu členů největší protestantskou církví u nás, i tak však zahrnuje jen asi 1% obyvatel České republiky (sčítání lidu r. 2001). To nejdůležitější na působení Českobratrské církve evangelické však vyplývá už z jejího názvu: je to snaha o tlumočení evangelia, radostného biblického poselství. Jak věříme, toto poselství je trvale platné, je to stálá hodnota nepodléhající zmatkům a nejistotám doby a především: je to životní orientace. Směr, kudy je dobré se ubírat. Vede k životu v síle Kristova evangelia, životu, který se projevuje otevřeností, šířením pokoje a lásky, porozuměním a pomocí druhým.

Na postupující úpadek církve ve středověku reagovala různá opravná hnutí, z nichž nejvýraznější se označuje jako reformace a spadá do 16. století (v českých zemích již do 15. století). Cílem byla náprava v duchu prvotní církve (chápané jako ideální) a návrat k samotným základům křesťanské víry, v té době zapomínaných. Ukázalo se však, že změny navrhované a prosazované reformátory byly pro tehdejší církevní hierarchii příliš radikální, takže nezbylo než vytvořit církev novou, i když to původním záměrem nebylo. Vzhledem k odlišnostem reformačního hnutí v jednotlivých zemích vznikalo postupně více církví. V Německu, kde působil Martin Luther, dění vyústilo ve vznik církví augsburského vyznání, ve Švýcarsku, kde se vůdčí osobností reformace stal Jan Kalvín, se s mírně odlišnými důrazy zformovala církev reformovaná (helvetského vyznání). Církvím vzniklým na reformačním základě se říká protestantské nebo reformační či evangelické. Později docházelo často k jejich dalšímu štěpení, méně i k pokusům o sjednocení. Jejich hlavní společné rysy jsou:

a) základem života církve je zvěstování Božího slova
b) bible jako jediná závazná autorita ve věcech víry a života
c) úřady a funkce v církvi jsou pouze věcí vzájemné dohody
d) správa církve se většinou děje zdola: volbou a delegováním
e) učení církve vzniká společným hledáním Boží vůle, nikoli usnesením nějakého úřadu
f) důraz na "stálou reformaci" - obnovu
g) důraz na individuální svobodu, odpovědnost i víru
h) důraz na civilnost, neokázalost a srozumitelnost
i) rovnost laiků a duchovních (zásada "všeobecného kněžství" - poslání církve je svěřeno všem členům)
j) při Večeři Páně všeobecné přijímání "podobojí" - chleba i vína
k) odmítání kultu Panny Marie a svatých - veškerá úcta a očekávání směřují pouze k Bohu (Otci, Synu i Duchu Svatému).
l) záchrana člověka je možná jen z Boží milosti, a nikoli dobrými skutky

České země v zahájení reformace "předběhly" ostatní Evropu asi o sto let. To je spojeno s působením Milíče z Kroměříže, Mistra Jana Husa, Jana Rokycany a Petra Chelčického. V 15. století se vytvořila církev podobojí neboli utrakvistická a Jednota bratrská. Obě tyto církve byly v době protireformace, zahájené r. 1620 po bitvě na Bílé Hoře, v habsburské monarchii zakázány a jako takové zanikly (Jednota bratrská byla později obnovena českými exulanty v Herrnhutu - Ochranově). Po tolerančním patentu r. 1781 bylo dovoleno vytvořit jen ty evangelické církve, které už byly známy v ostatních evropských zemích, t.j. církev augsburského a helvetského vyznání. Dosud tajní "čeští bratři" v nich našli možnost vyznávat svou víru veřejně. Mezi členy obou církví však přetrvávalo povědomí o společných kořenech v české reformaci. Také díky tomu došlo ke sloučení v roce 1918. Nově vzniklá církev si zvolila jméno Českobratrská církev evangelická, čímž podtrhla, že chce navázat na českou reformaci. Podržela ovšem i vyznání sloučených církví, takže jako základní věroučné dokumenty má vyznání celkem čtyři: české, bratrské, augsburské a helvetské. Tento fakt není v ČCE chápán jako výraz náboženské neurčitosti, ale jednak jako možnost obohacovat se z různých, myšlenkově ovšem příbuzných zdrojů, jednak jako výraz toho, že žádné, ani sebelépe formulované vyznání není s to postihnout pravdu víry cele.