Znovu a shůry

Kázání 2. po Trojici, 29. června 2025, J 3,1-8, J. H.

Pozdrav: 

Introit: A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají. (Židům 9:27-28)

Píseň: 632 Zlatá když sluneční

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Mami, jaké to bylo, když jsem byl malý?

Píseň s kytarou: S-125 Jen ty, Pane můj

1. čtení: Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. (Titovi 3:4-5)

Píseň: 284 Nuž Bohu děkujme

Kázání: Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ (Jan 3:1-8)

 Nikodém přichází k Ježíšovi v noci. V Janově evangeliu nic není náhoda, každý detail je propracován. Nikodém je jakýmsi předobrazem každého, kdo přichází ze tmy ke světlu. Můžeme se s ním ztotožnit, když v osobním mračnu pochybností, zmatků, hanby či beznaděje nesměle hledáme pomoc.

 Přichází v noci. Vzpomněl jsem si na lidi, které potkávám, a kteří říkají, něco chceme, ale nešlo by to bez publika? Nešlo by to bez modliteb? Nešlo by to bez řečí o Bohu? Jakási až téměř nedůstojná nestatečnost. Ale Ježíš Nikodéma neodmítá; neříká, přijď ráno, jako ostatní.

 Starý muž a ještě ke všemu vysoce postavená církevní struktura – člen židovské velerady. Smrtící kombinace, pokud by měl oslovit někoho na okraji. V očích mládeže musí mít Nikodém vždycky pravdu, protože jinak by ho asi kleplo. A tím je odepsaný.

 Přichází a ptá se Ježíše, kdo vlastně je? A Ježíš mu typicky janovsky odpovídá naprosto mimoběžně. Odpovídá mu jako někdo, kdo ho dokonale zná, kdo mu vidí až do žaludku. To jsou poslední slova druhé, předchozí kapitoly evangelia: Ježíš jim nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal; nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku. (Jan 2:24-25) Přesně v tomto duchu řekne Nikodémovi: „Musíš se narodit znovu!“ Neztrácí čas zdvořilostním kroužením kolem horké kaše.

 Byl Nikodém nespokojený se svým životem? Říkal si: tolik jsem toho v životě pokazil, selhal jsem, kéž bych byl mladší a mohl začít znovu, jinak? Poznal Ježíš, že na to myslí? „Musíš se narodit znovu! Musíš se narodit shůry.“

 Znovuzrození je v některých církvích terminus technicus. Dogma. Evangelikálové věří na znovuzrození jako katolíci na transsubstanciaci – člověk je znovuzrozen a přejde z tábora tmy do tábora světla. Není už tradičně zbožný, světský, neobrácený příslušník lidové církve, má k Bohu osobní, niterný vztah, skutečně věří! Ale tak snadné to není.

 Znovuzrození je důležité. Velmi přesně vyjadřuje, o co jde. Narodit se znovu z vody – to znamená naše obrácení, které dotáhneme až k rozhodnutí dát se pokřtít. Narodit se znovu z Ducha – to znamená, že k tomu také Bůh musí říct své ano, aby to nebylo jenom naše rozhodnutí. Perfektní odpověď Nikodémovi, který nic nechápe. Abych se mohl narodit znovu, co bych tak k tomu potřeboval? Narodit se jiné matce, na jiném místě, v jiné době, do lepších majetkových poměrů, potkat tentokrát tu pravou, být obklopen lepšími kamarády? To všechno Ježíš ale popírá. To není třeba. O to vůbec nejde. Musíš se znovu narodit z vody a z Ducha! Pouze i výhradně!

 Jde o osobní proměnu. Změnu smýšlení, pokání, život z milosti! Tak, jaký jsem, před Bohem neobstojím; potřebuji obmýt křtem. A narození z Ducha – to je možnost ověření; kdokoli může přijít s otázkou a zeptat se: jedná tenhle člověk z Božího Ducha? Spatřujeme u Nikodéma také, že Bůh k jeho cestě říká své ano? Nejenom, že on prožil povolání, ale je i nám jasné, že s ním jedná Bůh?

 „Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Díváte se na radarové předpovědi počasí? V případě Jindřichova Hradce vždycky vane vítr od západu. Někdy od severozápadu, někdy od jihozápadu. Ale v případě Ducha svatého se připravte na cokoli! Věřící je neřízená střela. Z pohledu tohoto světa může jednat naprosto nepředvídatelně. Ale zkoumáno očima daru rozpoznávání duchů – musí směřovat ke Kristu. Ať Duch vane z kterékoli strany, přibližuje k Bohu a ke Kristu.

 Vzpomínáte, jak si současníci nevěděli rady s Janem Křtitelem? S Ježíšem? Jak je nedokázali zařadit, neměli pro ně šuplíček, paušalizující hanlivé označení? Protože kdo je povíván Duchem, tomu nepatří začátek ani cíl jeho cesty. Církev, jakmile z Ducha svatého vznikne, okamžitě Ducha začíná kanalizovat, meliorovat, akumulovat do obrazů, relikvií, svátostí a jiného falešného náboženství. Je to jako kdybyste řekli, že jste zakonzervovali lásku do perníkového srdce z pouti. Protože potřebujeme pořádek. Aby to lícovalo! Ježíš by ani u nás neobstál. Janovi bychom i my usekli hlavu.

 Evangelium nám vykresluje velmi úzké výseče ze života mladé církve. „Musíš se narodit znova, shůry!“ Když se to stalo právě teď, je to nové, čisté, neposkvrněné. Ale když se člověk znova narodí, a pak prožije čtyřicet, padesát, šedesát let dalšího života, je to úplně jiný zápas. Mnoho znovuzrozených se mění v úzkoprsé, zahořklé samozvané strážce morálky. O ten zázrak je třeba bojovat. Vzpomeňte na starého Davida, na starého Šalomouna. Nikdo nemůže žít z podstaty, z minulosti.

 Tisíckrát se nám honí hlavou věty jak od malých kluků z „Knoflíkové války“: „Kdybych to byl věděl, byl by sem sem nechodil.“ Kéž bych tenkrát věděl to, co vím teď. Kéž bych dvakrát mohl vstoupit do jedné řeky! Ale čas vrátit nejde. Místo toho Ježíš říká starému Nikodémovi: „Musíš se narodit znova.“ Podle Jana se Nikodém Ježíše později zastal proti celé veleradě a žádal pro něho spravedlnost. Div, že ho neprokleli jako Ježíšova příznivce a vysmáli se mu, není-li i on z Galileje. A pak přinesl sto liber směsi myrhy a aloe k Ježíšovu pohřbu. To byl pohřeb s královskými poctami.

 Vidíte? Vítr vane, kam chce. Tak je tomu s každým, kdo se narodil z Ducha. Nikodémovo znovuzrození se projeví úplně jinak, než jak se chová zbytek církve.

 Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen. (1. Korintským 2:15) Tak to napsal apoštol Pavel. Nic si nedělejte z toho, že vám lidé, kteří neznají Boha, nerozumí. Tak to s Duchem svatým zkrátka je. Učte se vidět v bratrovi a sestře tajemství skryté vašemu zraku. Nevíte, kam je Duch zavane.

Píseň: S-409 Živý je Pán

Příml., MP.: 

Poslání: Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši a starci. „Jejich truchlení změním ve veselí, místo strasti jim dám útěchu a radost. (Jeremiáš 31:13)

Požehnání: 

Píseň: 656 Stůj při mně, stůj