Zacheus

Kázání 13. po Trojici, Potáborko, L 19,1-10, 14. 9. 2025

Pozdrav: Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. (2. Petrova 1:2)

Introit: Haleluja. Chval, duše má, Hospodina! Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu. (Žalmy 146:1-2)

Píseň: S-356 Ambrožova ranní píseň

Modlitba: 

Ohlášení: 

Píseň: S-135 Posila na cestu

Kázání: Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to uviděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ (Lukáš 19:1-10)

 Scházíme se tady ze všech táborů, které YMCA Jindřichův Hradec v létě pořádala. Myslím, že ten, komu by se na táboře nelíbilo, by asi nepřišel, co? Že jsme tady ti, kterým se tábor líbil a příště zase pojedou. Ne? Co říkáte?

 Mně se na táboře líbilo moc. Přemýšlel jsem, proč vlastně? Nebylo ani horko ani zima, ale to není tak důležité. Koupali jsme se (tedy … když Boss nařídil, tak jsme smývali špínu) asi 5x, ale kvůli tomu to také není.

 Líbilo se mi tam, protože jsme tam měli moc prima partu. Nikdo nikomu neubližoval, každý tam měl nějakého kamaráda, nikdo nebyl osamělý. Na konci jsme si psali do obálek se jménem anonymní vzkazy a mě moc potěšilo, když jsem se dozvěděl, že spolutáborníci měli užitek z mé práce. Že se jim líbilo, co jsem pro ně připravoval. Úplně mne to pohladilo u srdce.

 Řeknete si, že to je přece normální. Že když kuchař na táboře uvaří nějakou dobrotu, třeba „náčelnickou“, tak mu všichni rádi zakřičí: „Oslaven, oslaven, oslaven buď kuchař ten!“ Ale kuchař tráví v kuchyni hodiny a hodiny práce, vstává dříve než ostatní a ruce a záda i nohy ho bolí od samého míchání, ohýbání a postávání u plotny. Je dobré mu to říct, že vám chutná. Nebo zdravotník – když někomu uleví od bolesti, je strašně důležité usmát se na něj, poděkovat. Hned zapomene, že k polovině bolístek bylo zbytečné se trmácet. Nebo když si před spaním přečtete s vedoucím pohádku, je to jako kdyby tam byli taťka nebo mamka. Řekněte mu, že vám hned bude lépe usínat. Díky.

 Když mě někdo přijímá jako člověka, a když ještě přijímá vděčně moji práci, není to vůbec samozřejmé.

 Všimněte si třeba toho chlapíka, o kterém jsme četli – jakže se jmenoval? Zacheus? Pravděpodobně zrovna on neměl žádné kamarády a kvůli jeho práci a tomu, jak ji provozoval, ho zřejmě neměli rádi. Jak se asi cítil? Žilo se mu dobře?

 Byl velký boháč. Ale to není něco, co by mu lidé ze srdce přáli. Byl celník. Tenkrát celníky pohrdali, protože vybírali daně pro nenáviděné Římany. Je pravděpodobné, že navíc lidi nespravedlivě okrádal, jak čteme na konci. Nebo si tím, bohužel, sám nebyl jistý. Byl maličký, malé postavy. Chtěl vidět Ježíše, ale zástup ho nepustil dopředu. „Pojďte, maminko s tím kočárkem. Pojďte, děti dopředu. Ale ty, ty celníku, ty se nikam necpi!“

 Myslím, že mu nebylo dobře u srdce. K čemu je bohatství, když vás nikdo nemá rád? Když sem nepatříte, když pracujete, ale nikdo vám nepoděkuje?

 Tak vylezl na strom. Na moruši. Nebo to byl planý fík či fík sykomora? U nás na táboře máme vedle ohniště strom, po kterém se báječně leze. Lezou tam kluci, holky a někdy jdete kolem a vůbec netušíte, že se na vás někdo seshora dívá.

 Jenže Ježíš si celníka na stromě všiml. Pohlédl vzhůru. A najednou jakoby z celého Jericha byl nejdůležitější právě ten člověk ve větvích. „Zachee, pojď rychle dolů! Protože dnes se zdržím ve tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal.

 S radostí. Před chvílí byl sám jako kůl v plotě, a teď je také asi jediný, kdo se raduje. Zástup reptá, brblá si pod vousy: „Copak Ježíš neví, jaký je to hříšník? Kdyby byl opravdu prorok, tak by to musel vědět!“ Ale Ježíš to samozřejmě ví. I on má radost, že našel ztraceného člověka. A když mají radost dva společně, a ještě z dobré věci, panečku, to je důvod to pořádně oslavit!

 Najednou už Zacheus nechce jenom dobře vydělávat, ale začne se také zajímat o druhé. „Pane, polovinu svého jmění dávám chudým a jestli jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš na to odpoví moc zajímavě. „Dnes přišla záchrana do tohoto domu.“ Nejenom, že se Zacheus polepšil, ale muselo se to nějak hezky projevit i vůči všem, kdo žili v jeho domě. Manželka a děti, babička a dědeček, sloužící – ti všichni si řekli: „No tohle! Ten náš pan domácí asi musel prožít něco moc hezkého, když se teď chová tak pěkně k ostatním. Díky Bohu!“

 Milí kamarádi, to co prožil Zacheus s Ježíšem, přejeme moc každému z nás. Prožili jsme to na táborech. Že jsme jeden tým. Že když hrajeme hry, je důležitý úplně každý – velký a silný, malý a hbitý, kdo má páru i kdo má pod čepicí. Na každém záleží. A aby tým ve všech soutěžích dobře fungoval, nesmíme nikoho srážet a nechávat pozadu, ale musíme povzbuzovat, oceňovat a motivovat.

 Někdy nám není shůry dáno – třeba moc nevyrosteme. Jindy si to pokazíme vlastní vinou. Ale to není konec.

 Na táboře někteří z vás říkali, my nechodíme do kostela, ale rádi posloucháme příběhy z Bible. Nebudeme si tu dneska vykládat nic složitého. Ale jestli nás má Pán Bůh rád, tak asi tak nějak, jako Ježíš toho Zachea.

 Tábor trvá jen chvíli, pár dnů. Je nám tam hezky, na konci brečíme. Jednou za týden, když se tu v neděli sejdeme i s pár kamarády z tábora, a bereme zase do ruky kytaru, to sváteční a hezké nějak pokračuje. A malá semínka víry a lásky rostou. Díky za vás, díky, že jsme tady zase spolu. Amen.

Píseň: Zacheus

Příml., MP.: 

Poslání: ‚Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům. Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství. A v jeho jménu bude naděje národů.‘ (Matouš 12:18-21)

Požehnání: Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. (Přísloví 3:5-6)

Píseň: S-215 Neskládejte v mocných naději