Vyhlížení Spasitele

Kázání 1. adventní, Ř 13,8-12, J. H., 30. 11. 2025

Pozdrav: 

Introit: Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji. Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy! (Žalmy 24:7-10)

Píseň: 435 Zvedněte brány svrchků svých

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Apoštolové v Lystře pokládáni za Bohy, Pavel kamenován po příchodu židů z Antiochie a Ikonia. Jednou nahoře, jednou dole.

Píseň s kytarou: S-239 Otevřete brány hradeb kamenných

1. čtení: Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. (Zachariáš 9:9)

Píseň: 452 Zavítej k nám, Stvořiteli

Kázání: Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. Vždyť přikázání ‚nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš‘ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.‘ Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona. Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. (Římanům 13:8-12)

 Začíná Advent, čas vyhlížení Spasitele, čas přípravy, abych obstál, až Spasitel přijde podruhé.

 Před šesti lety jsme zde četli stejnou perikopu. Věnovali jsme se především té přípravě na setkání s Ježíšem, říkali jsme si, co bychom asi tak mohli druhým dlužit? A že je to láska, o které apoštol mluví. To je to nejdůležitější, o co na světě jde. Pokud jsme v lásce selhali, je třeba si odpustit, abychom si nebyli dlužni. Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali.

 Dnes bych rád mluvil o té druhé věci, o vyhlížení Spasitele.

 Pavel psal dopis do Říma asi roku 56. Z Korintu. Neznal římský sbor, vlastně římské sbory, protože jich tam asi bylo více; scházeli se po domech, byli to konvertité z pohanů, ne ze Židů. Proto dopis není moc osobní, spíše je to vyučování, věrouka.

 Pavel předpokládá, že se čas druhého příchodu blíží – noc pokročila, den se přiblížil. Světlo brzy vystřídá tmu. A přesně tohle se má stát i s námi. Máme přestat dělat věci, které se odvažujeme dělat ve tmě a začít se chovat tak, abychom se mohli ukázat bez obav na světle.

 Napíše přitom zajímavou věc – nyní je nám spása blíže než byla tenkrát, když jsme uvěřili.

 Odhaduje se, že se Pavel obrátil někdy kolem roku 30 nebo 32 či 33. V době, kdy psal dopis do Říma, byl tedy křesťanem více než dvacet let. Někteří vykladači z toho usuzují, že je nám spása blíže, protože už máme nějaké zkušenosti víry, leccos jsme pochopili, otevřelo se nám bohatství Písem. Tato blízkost spočívá v důvěrnosti vztahu. Když někoho milujete a vztah se s léty prohlubuje, také to popíšete slovy, že je vám vaše žena, muž, bližší než na začátku, když jste se zamilovali. Nemluvíte vlastně o rocích, ale o porozumění, důvěrnosti.

 Ovšem Pavel původně počítal, že Pán přijde ještě za jeho života. Když se pak blíží jeho mučednická smrt, je nucen změnit názor. V druhém listu Petrově se dokonce píše, že Pán neotálí splnit svá zaslíbení, ale má s námi trpělivost. Odkládá svůj druhý příchod, aby všichni dospěli k pokání. Dokonce se tam píše, že právě pochybnosti o druhém příchodu jsou znamením, že už je konec za dveřmi! Posměvači jsou znamením posledních dnů!

 Nechceme být posměvači. Ptáme se upřímně, bezelstně. Druhý list Petrův byl napsán mezi lety 120 a 130. Odložil tedy Druhý příchod o 70 let oproti Pavlovým očekáváním. Od té doby uplynulo dalších 1 900 let. To je dlouhá doba. Zdá se, že nás ta prodleva netrápí, neřešíme to v osobních rozhovorech u kafe po bohoslužbách, neřešíme to na synodu. Nesypeme se z toho. Víra nám dává smysl, i když křesťané čekají na Druhý příchod 4x déle, než Židé na První.

 Snad bychom si mohli dovolit trochu se ohlédnout a bilancovat. Jestliže nejlepší přípravou na setkání s Kristem je „milovat bližního svého jako sebe samého“, co se nám v tomto smyslu povedlo za 2 000 let? Je to dost dlouhá doba milosti. Je nám dnes spása blíže, protože jsme v tomto smyslu dosáhli hlubšího vztahu lásky ke svým bližním?

 Myslím, že se všichni shodneme na tom, že úplně stejně jako tenkrát neumíme ani my milovat bližního svého, jako sebe samého. Křesťané nejsou zrovna lidem, který by druhým lásku nedlužil. Uvnitř malých komunit to funguje, i tady ve sboru jsou na sebe lidé hodní, vycházíme si vstříc. Ale když se zeptáte nevěřících, čím se křesťané odlišují od ostatních, na lásku si nevzpomenou. Spíše vám řeknou, že provozujeme jakési rituály, chodíme do kostela. Mezi církvemi vládne vymezování. Tady by „vítr“ z brzkého Druhého příchodu vůbec neškodil.

 Zajímavé je se i ptát, jak je to s tou tmou? Jestliže se Druhý příchod oddálil, byly ty 2 000 let érou temnoty? A den teprve přijde? Z našeho pohledu se to v dějinách střídá. Vždyť ani Izrael nežil před Prvním příchodem stále jen ve tmě. Zažíval i slavné a vydařené okamžiky dějin.

 Je dobře, že slavíme Advent a čekáme na Spasitele. Je to bdělost, která nás nenechá spát. Olej v lampách, které mají hořet, den, který přijde jako zloděj, pán, který zastihne svého služebníka, jak bdí. Možná se nám to nedaří, vždy čekat a nebýt nikomu nic dlužen než lásku. On to vlastně Pavel konstatuje, že tu lásku vyřešenou nemáme. Nebuďte nic dlužni, ledaže byste dlužili vzájemnou lásku. Kromě toho, že se máte milovat navzájem.

 Ať je to tedy náš úkol do začínajícího Adventu. To je ta správná příprava na Druhý příchod Kristův.

Píseň: 454 Noc ke konci se kloní

VP: S-456 Před tebou, Pane; S-467 Ubi caritas; S-458 Magnificat

Příml., MP.: 

Poslání: Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce. (1. Korintským 16:13-14)

Požehnání: áronské

Píseň: 438 Bohu chvála buď i čest