Trojnost lásky

Kázání Trojiční, J. H., V., 15. 6. 2025, 1 Tm 1,5

Pozdrav: 

Introit: „Nebojte se. Neodchylujte se od Hospodina a služte Hospodinu celým srdcem. Neuchylujte se k nicotám, které neprospějí a nevysvobodí; vždyť jsou jen nicotou. Hospodin pro své veliké jméno svůj lid nezavrhne, vždyť z vás hodlá učinit svůj lid. (1. Samuelova 12:20-22výběr)

Píseň: 589 Buď sláva Bohu, chvála Otci

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Čeho jsou tři? Tři byli praotcové – Abrahám, Izák a Jákob.

Píseň s kytarou: S-338 Tobě, Pane, dík

1. čtení: Když Izraelci prodlévali na poušti, přistihli muže, který v den odpočinku sbíral dříví. Ti, kdo jej přistihli, jak sbírá dříví, předvedli jej před Mojžíše a Árona a před celou pospolitost. Dali ho střežit, neboť nebylo zřejmé, co se s ním má stát. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. Celá pospolitost jej ukamenuje venku za táborem.“ Celá pospolitost ho vyvedla ven za tábor a ukamenovali ho, takže zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. (Numeri 15:32-36)

Píseň: 222 Radujte se v Pánu vždy

Kázání: Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. (1. Timoteovi 1:5)

 Cílem našeho vyučování nebo také cílem všech přikázání, vyhlašování, cílem veškeré naší péče, je láska. A to láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Myslím, že je to hezká trojice k zamyšlení na Trojiční neděli.

 Dovolte, abych to dnes pojal jako reklamu.

 Naše církev potřebuje nové faráře. Nové služebníky. Ordinované kazatele a kazatelky. Brzy jich bude nedostatek. Pozvání se týká ochotných v kterémkoli věku. Služte Hospodinu celým srdcem, slyšeli jsme na začátku!

 Když si vybíráte povolání, ptáte se, bude-li po vaší práci sháňka. Jedna věc je, že bude málo farářů, a druhá věc je – bude o ně zájem? Překládat z tahitštiny je jistě krásné povolání, ale co s tím, tady? O práci se jistě nemusejí bát prodavačky, řidiči, zdravotníci, učitelé, řemeslníci, koroneři. To je dnes jistota.

 Faráři se ovšem někdy umějí udělat nepostradatelnými. Věděli jste, že kdyby někdo zabil v některých církvích všechny faráře, dotyčná církev zanikne? Protože farář proměňuje při večeři Páně živly a věří se na posloupnost vzkládání rukou. Bez farářů církev končí.

 Takhle to fungovalo i ve Starém zákoně. Četli jsme, jak kdosi sbíral v sobotu klestí a na Boží příkaz ho ukamenovali.

 Hledal jsem v komentářích, proč ta tvrdost? A dočetl jsem se, že to bylo poprvé, a napoprvé se musí trestat exemplárně, pro výstrahu. Muž prý pohrdal Božím slovem a okatě sbíral dříví za bílého dne. Byla to prý vědomá zlomyslná vzpoura.

 Moc si to neumím představit. Že by tvůrce mlhoviny v Orionu a černé díry v jádru naší galaxie potřeboval smrt nějakého dědka s roštím? K čemu? Za dvanáct století přestanou křesťané sobotu dodržovat a nikdo nikoho kamenovat nebude.

 Je známá věc, že určité části hebrejských Písem psali kněží. Jsou to ty pasáže, kde je spousta příkazů a zákazů a instrukcí, jak se má všechno dělat správně. Jsem přesvědčený, že jsme to my, lidé, kdo rádi mluví za Boha a dělají se důležitými. Bez kněží nemohlo probíhat uzdravování z malomocenství, očišťování po porodu, pouti do chrámu, bohoslužby, oběti, svátky, hledání Boží vůle – na to všechno měli kněží monopol.

 Ale my to tak nemáme. Pro nás není žádný prostředník mezi člověkem a Bohem. Každý má přímý přístup k Bohu v modlitbě a v Duchu svatém. Církev pro konkrétní úkoly ustanovuje konkrétní služebníky; kdokoli vzkládá ruce. Kdyby všichni kazatelé umřeli, lid pověří nové.

 Farář není potřeba k vyznávání hříchů – kdokoli se může svěřit komukoli. Nikoho nedržíme v šachu, nad nikým nemáme moc. Neúčast na bohoslužbě nás může zarmoutit, ale neudělujeme za to tresty. Nemáme zázračné pilulky na spásu, neposíláme lidi do nebe ani do pekla. Klíče od smrti a hrobu má Vzkříšený. Nemůžeme zaručit Boží ochranu při křtu, neochvějnou víru při konfirmaci, šťastné manželství při svatbě, život věčný při pohřbu.

 Tak proč bych se měl stát farářem, kazatelem, zeptáte se? Když neexistuje žádná Skylla ani Charybda, žádné zúžení cesty, kterým by lidé museli nutně procházet, a kde bychom my byli nepostradatelní, nenahraditelní.

 V dopisu Timoteovi jsme četli, že cílem všeho našeho snažení, vyučování, zvěstování, dokonce všech přikázání – je láska.

 Láska je velmi subtilní pojem – je křehká, zranitelná, a jak se píše – neměla by se probouzet, dokud sama nebude chtít! (Pp) Tedy … něco, s čím se zachází velmi obtížně. Spousta lidí řekne, že na lásku rezignovali, lásku vzdali. Pro někoho je to jen chemie, projev slabosti, trojský kůň zranitelnosti člověka, brána, kterou se otvíráme zklamání.

 Na lásku je kdekdo odborník. Jak vedle nich obstojíme my? Aby z toho nebyla … fraška?

 Láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Ano, to je odpověď.

 Boha lze milovat jen z čistého srdce. Před ním si nelze na nic hrát. Zná nás, ví o mně všechno. Možná si tímhle i trochu vyháníme některé ovečky. Neučíme, aby lidé milovali za něco – za to, že přijdou do nebe, že něco dostanou, že na oplátku budou stejně milováni. O lásce musí být člověk přesvědčený. Že to je správné, že to tak má být, protože nejdřív Bůh miloval nás. Bez podmínek. Jako ten, kdo otevírá náruč.

 Z dobrého svědomí. Nic tak svědomí člověka nepošramotí, jako láska. Nevydařené vztahy, chyby a přešlapy ve výchově, dluhy vůči rodičům, přílišná sebeláska, nenávist vůči sobě samému. Pokud jde o to, co mé svědomí trápí nejvíc, tak jsou to právě selhání v lásce. Zachoval jsem se správně vůči lidem na mé cestě? Naštěstí se zde píše, že … “cílem je láska z dobrého svědomí“. Je to meta, cíl. Něco, co se celý život učíme dělat lépe.

 Láska z upřímné víry. Z nepředstírané, nepokrytecké, opravdové, neošemetné. Je to láska, která se brání čemukoli falešnému. Přetvářce, zištnosti, stranickosti. Upřímná víra nemůže být víra papouškovaná, naučená. Nemůže to být zaslepená víra. Člověk o ní musí být přesvědčen. Musí být autentická. Možná křehká jako láska. Možná chvějící se. Velká nebo docela malá. Ale pravdivá.

 Říkal jsem, že to dnes bude reklama. Chybí nám a budou ještě víc chybět kazatelé! Vaší pracovní jistotou nebude vaše nepostradatelnost. Budete učit lásce, kterou může člověk potkat jenom v Ježíši Kristu.

 Trojice, Bůh který se zjevil v Synu a v Duchu – to prý znamená pestrost, vnitřní život, bohatství a společenství. Taková je Boží láska. Nezávisí na nás. Ale smíme být při tom.

Píseň: S-349 Srdce čisté

Příml., MP.: 

Poslání: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. (1. Korintským 15:58)

Požehnání: 

Píseň: 302 Mocný Bože, při Kristovu