Tercius a Kvartus

Kázání 2. po Zjevení, 18. ledna 2026, Ř 16,19-23

Pozdrav: 

Introit: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. (Filipenským 2:6-11)

Píseň: 172,1-8.20-23 Vzdejte Pánu slávu, čest

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Jak začínáte rozhovor s člověkem, se kterým se chcete seznámit? (Učedníci: „Mistře, kde bydlíš?“)

Píseň s kytarou: S-422 Jak dobré a utěšené

1. čtení: Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Galatským 3:26-29)

Píseň: S-375 Volný jsem

Kázání: Všude se ví o vaší oddanosti evangeliu. Mám z vás proto radost a přeji si, abyste byli moudří v dobru a nezkušení ve zlu. Bůh pokoje brzo srazí satana pod vaše nohy. Milost Ježíše, našeho Pána, buď s vámi. Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus i Lucius a Jáson a Sosipatros, moji krajané. Pozdravuji vás já Tercius, písař tohoto dopisu. Pozdravuje vás Gaius, který svůj dům otevřel mně i veškeré církvi. Pozdravuje vás Erastos, správce městské pokladny, a bratr Kvartus. (Římanům 16:19-23)

 Ve Skutcích apoštolských se o mladé církvi třikrát píše, že byli svorní. Svorně se modlili, svorně slavili večeři Páně, svorně pobývali v chrámu. To není jenom krásné, ale je to i vzácné. Vzácné ve smyslu nesamozřejmé, vlastně to pro nás může být až nedostižné. Je dobré o svornosti přemýšlet – z čeho se rodí, jak ji udržovat.

 Náš národ, naše společnost moc svorná není. To bolestně zažíváme. Už v našich nejstarších legendách se to objevuje. Praotec Čech a jeho bratr Lech se museli rozdělit – nedokázali by žít pohromadě, aniž by spolu nesoupeřili. Samozřejmě to je „obšlehnutý“ příběh o oddělení se Lota od Abrama. Všechny staré kroniky evropských národů opisovaly z Bible.

 Příběh o Svatoplukových prutech, které jsou ve společném svazku pevné, ale jednotlivě se snadno rozlámou – to je zase vypůjčené ze starého Říma. Ale podobné legendy mají i indiáni Irokézové, jen se svazkem šípů.

 Vzpomínám si, jak mne jako kluka šokovalo, když jsem se dědečka ptal, jestli byl ve válce, a on mi vyprávěl, že nebyl, ale že za mobilizace byl v bunkru někde u Znojma. Po anšlusu Rakouska čekali, zda Hitler zaútočí. A přitom se hádali jako koně. Dědeček říkal, že se mezi sebou hádali mobilizovaní vojáci sociální demokraté, národní socialisté, agrárníci, lidovci, komunisté. Místo aby se sjednotili k obraně vlasti, uráželi se navzájem.

 Křesťané vnějším pozorovatelům moc jednotní nepřipadají. Ale mladá církev, alespoň v prvních letech, musela být svorná.

 Četli jsme moc zajímavé pozdravy na závěr listu Římanům. Ta šestnáctá kapitola je nastavením dopisu. Skutečný závěr a rozloučení je už v patnácté kapitole. Někteří badatelé si myslí, že šestnáctá kapitola je vlastně samostatný dopis nebo jeho část, který byl k listu Římanům připojen. Možná dopis do Efezu. Nevíme. Pro nás je důležité, co tam čteme.

 Apoštol jim přeje, aby byli moudří v dobru a nezkušení ve zlu. Bůh už brzy srazí satana pod jejich nohy. Doslova „nesmíchaní“ se zlem. Aby je zlo nedrželo, neobjímalo. Nezkušení znamená až důsledek toho, že se člověk se zlem nepromíchá. Profesor Žilka překládá o něco lépe: nedotčeni zlem. Kraličtí také překládají hezky: prostí k zlému. Prosti toho, co je zlé. Jaké úžasné věci z toho plnou, když se to daří, vyjadřují následující pozdravy.

 Pozdravy vyřizuje zvláštní směs lidí. Je mezi nimi jeden spolupracovník. Tři krajané. Dva otroci. Jeden mecenáš, sponzor. A jeden vysoce postavený městský úředník.

 Kdyby ten dopis psali současní Češi, byly by to vlastně dopisy čtyři. Jeden by napsali krajané – ti musejí držet pohromadě! Jeden by napsali otroci kradeným inkoustem na kradeném papyru za zády pánů. Jeden by napsali Pavel a spolupracovník společně se sponzorem, kterého si přece musejí hýčkat a předcházet mu. No a úředníkovi by na těch ostatních listech jistě chyběla řádná hlavička a razítko, tak by napsal svůj vlastní. Ovšem oni tenkrát pozdravovali společně! Co to znamená?

 V mladé církvi byla svornost. Otroci pozdravovali společně se svými pány. Tercius a Kvartus jsou vlastně čísla. Otrok Trojka a otrok Čtyřka. U otroka číslo čtyři se říká „bratr“ Kvartus. Bratr Kvartus je bratrem bratra Erasta, správce městské pokladny. To musel být člověk vysoce postavený, vážený, důvěryhodný, když mu svěřili pokladnu s prostředky na stavbu mostů, chrámů, akvaduktů, divadel a silnic. Pavel psal nejspíš v Korintu, to nebyla žádná díra, bylo to velké a bohaté město. Správce korintské pokladny musel být někdo. A tenhle člověk byl v Ježíši Kristu bratrem otroka Kvarta! Ve shromáždění třeba seděli vedle sebe, zpívali chvalozpěvy, lámali chléb a pili z jednoho kalicha. I mimo kostel se dokázali spojit v dobrém díle, třeba aby podpořili misionáře Pavla.

 Co tak rozdílné lidi spojuje? Nejsou to zkušenosti, nejsou to zájmy, dialekt, kultura. Je to Kristus. Pán! Erastus i Kvartus byli v Krista pokřtěni, Krista oblékli, v něm jsou jedno, v něm jsou dědicové Božích zaslíbení. Jejich ego se v Kristu rozpustilo.

 Mají-li být moudří v dobrém, nemá-li se mezi ně vmíchat zlo, musejí být svorní. Jinak se jim práce nebude dařit.

 Úplně na začátku jsme slyšeli kousek prastarého křesťanského hymnu. Zpívalo se tam, že sám Ježíš se ponížil, stal se otrokem, služebníkem všech. Ponížil se až na smrt. Hlouběji to nejde. Proto ho Bůh vyvýšil. A dal mu jméno nad každé jméno! Aby se před jeho jménem sklonilo každé koleno.

 Chodím sem, protože i já poklekám před Kristem. Spolu s vámi mu tady zpívám a vyznávám, že Pán je on, a ne já. Ale ani vy nejste moji páni. Každý, kdo to má stejně, každý, kdo se před Ježíšem zlomil v pase, je můj bratr, moje sestra. Když člověk nechce před Kristem pokleknout, je to vždy známka, že s ním svornosti nedosáhnete.

 V církvi by to mělo být takhle. Sjednocuje nás to, co je nad námi. V případě našeho národa by to také mělo být něco víc, než jsem já, než jsme my všichni sečtení dohromady. Abychom se příště v bunkru zase nehádali. Nikdy jsem nepotkal Holanďana, který by nadával na královnu, dnes na krále. Krále nemáme, ale mohli bychom všichni nad sebou společně uznávat třeba zákon nebo spravedlnost. Nebo že se, jak to radí apoštol, nebudeme objímat se zlem. To je pak nejlepší místo k životu na planetě, když vládne spravedlnost. A sirotek a vdova mají zastání. Cestou k tomu není vysoká životní úroveň, nýbrž vědět, že lidé kolem mne nejsou jen čísla, statistiky. Že to není pouze Tercius a Kvartus, ale že to jsou moji bratři. Já nejsem víc než oni. 

Píseň: 761 V sjití tomto, pravme sobě

Příml., MP.: 

VP: S-447 Každý den, 732 Do tvých starostí, S-426 Každý kout má prozářit

Poslání: Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. (Římanům 15:5-6)

Požehnání: áronské

Píseň: 290 Pane Bože, budiž chvála