Ten druhý člověk je stejně hodnotný, jako já

Kázání 3. postní Oculi, Gn 19,30-38, 23. 3. 2025, Ž., J. H.

Pozdrav: 

Introit: Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť ‚každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘. (Římanům 10:12-13)

Píseň: 188 Neskládejte v mocných naději (Ž 146)

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Hospodin se rozpomíná na svůj lid. Věrnost.

Píseň s kytarou: S-31 Úterý končí středou

1. čtení: Tu když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: „Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.“ Řekl mu: „Já přijdu a uzdravím ho.“ Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, pak jde; jinému ‚pojď sem‘, pak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, pak to udělá.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se, a řekl těm, kdo ho následovali: „Amen, amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho. Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském; ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.“ Potom řekl Ježíš setníkovi: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň.“ A v tu chvíli se sluha uzdravil. (Matouš 8:5-13)

Píseň: 326 Ježíš hříšné přijímá

Kázání: Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni. Tu řekla prvorozená té mladší: „Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel. Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. Příštího dne řekla prvorozená té mladší: „Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem. I porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáb (to je Z otce zplozený); ten je praotcem Moábců až podnes. A mladší porodila také syna a nazvala ho Ben-amí (to je Syn mého příbuzného); ten je praotcem Amónovců až podnes. (Genesis 19:30-38)

 Farář pro menšiny, kolega Mikuláš Vymětal nás požádal, abychom dnes v evangelických sborech zaměřili naše kázání k tématu rasismu. Protože právě probíhají mezinárodní dny proti rasismu a to téma je samozřejmě velmi aktuální. 21. března 1960 zastřelila jihoafrická policie 69 demonstrantů, kteří protestovali proti novým zákonů apartheidu.

 Nejdřív jsem moc nevěděl, o čem kázat. Vzpomněl jsem si na verš z Písně písní: Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy. (Píseň Šalomounova 1:5) Ale to je verš o Šalomounově konkubíně a není to nic rasistického. Pak jsem si uvědomil, že je toho jinde v Bibli vlastně docela hodně.

Rasismus může vzniknout ze strachu. Z obyčejného lidského strachu před něčím neznámým, odlišným. Nejvíc se člověk bojí svých sousedů. Čechům jsou ukradení Litevci nebo Belgičané, ale třeba s Němci měli vždycky problémy. „Němec“ znamená vlastně „němý“; ten, s kým se nedomluvím. (Nebo také příslušník germánského kmene Nemetů, ale to je méně pravděpodobné.) Zkrátka my mluvíme, ale oni jsou němí. Je to podobné jako „Rom“, náš domácí člověk, manžel, ale „gadžo“ je ten jiný, ten druhý, sedlák, vesničan, nečistý, protože nedodržuje předpisy našeho způsobu života.

 Takové rozlišování mezi domácími a cizími je obsaženo v historii snad všech národů.

 Stejně to má i Izrael. Všichni ostatní jsou „národy“, ale Izrael je „lid“. Když Izrael zhřeší, klesá na úroveň okolních a je opět nazýván pouze „národem“. (Iz 1,4)

 Klasicky se i Izrael potřebuje vymezit vůči svým sousedům. Řeší to urážlivými příběhy o jejich původu. Nemá to nic společného s historickými fakty, jsou to vymyšlené historky, které mají za úkol zostudit, ponížit. Dnes bychom řekli, že to byla izraelská forma rasistických urážek.

 Třeba takový Egypt. Odvěký soused a rival. Prastará kultura s monumentální architekturou, úspěchy ve vědě, v lékařství, mocná říše, která utlačovala Izrael stovky let. Podle Bible je praotcem Egypťanů druhý syn Noe, Chám. Spatřil svého otce nahého, když se opil po potopě a místo, aby zakryl jeho nahotu, pověděl to před stanem svým bratřím. Tím se ocitá ve velmi nepříznivém světle; když Noe vystřízlivěl, Cháma proklel. „Ať je Kenaan otrokem svých bratří!“ Kenaan je jiné Chámovo jméno. Podle moderních archeologů byli i Izraelci vlastně Kenaanci, kteří nejedli vepřové, sestoupili z vysočiny do údolí a rozhodli se pro monoteismus. To je velký důvod se pořádně odlišit, odrazit od společné historie. Egypt je pro židy obluda, drak – rahab! Když se jde do Egypta, vždy se sestupuje, cesta z kopce dolů, od desíti k pěti. Biblický Josef podle legendy udělal ze všech Egypťanů otroky.

 Podobné je to s dalšími sousedy Izraele, s Moábem a Amónem. O jejich zplození jsme četli. Další vylhaný, dehonestující příběh, který má diskreditovat. Jen se podívejte – vždyť už jejich původ je hanebný!

 Stejně jako u Noe je tu opilost. Ztráta sebekontroly. Z krvesmilstva se narodí dva národy. Národy, které Izraeli konkurovaly, znamenaly pro něho ohrožení. Zdá se, že měly svá království ještě starobylejší, než Izrael a přežily babylónskou nadvládu mnohem lépe. Protože však na sebe s Izraelem stále narážely, jsou v Bibli vylíčeny jako licoměrní podrazáci.

 Přitom podle Bible vděčí Abrahámově rodině za život, stejně jako všichni Arabové, kteří jsou potomky Abrahamova syna Izmaela. Jsou to ale navždycky jen „synové otrokyně“, nepraví dědicové, jak se píše ještě v Novém zákoně. Podobné je to s Edómci, potomky Ezaua.

 Potíže nám popravdě působí i Ježíšovo setkání s ženou Syrofeničankou, kterou Ježíš i s dětmi přirovná ke psům.

 Ze starověku jsou historicky doloženy stížnosti Egypťanů a Řeků na to, že Židé pohlížejí na okolní národy svrchu. Že Židé jednají vůči ostatním nehumánně a nepohostinně, že jsou jejich zákony nepřátelské vůči zbytku světa. Všímají si masového vyvražďování národů v knize Exodus. Opět jde o vymyšlená vyprávění dokládající izraelskou nadřazenost. I Egypťané a Řekové ovšem byli rasisty třeba zase vůči africkým „barbarům“.

 Jak z toho ven? Bible je pro nás vzácná kniha, ta nejvzácnější. Vztahu k Bibli nejvíc ze všeho škodí nepravdivost, to je projev největší neúcty. Naštěstí tato sbírka knih vznikala devět století a zahrnuje mnoho autorů. Mezi jejich řádky najdete spoustu míst, na která je lepší navazovat.

 Například když se v rodokmenu krále Davida objeví Kenaanka Rachab nebo Moábka Rút. Šalomounův syn Rechabeám měl za matku Amónku. Ačkoli měli Moáb a Amón zákaz účastnit se židovských shromáždění (Dt 23,4), alespoň jejich ženám dali rabíni milost. Nakonec i Ježíš dá pohanům šanci a Ježíšovi následovníci věří, že jednají přesně v jeho duchu, když nerozlišují mezi národností či pohlavím. Ženu Syrofeničanku pochválil Ježíš za její víru, Samařana za to, že se stal potřebnému bližním, římského setníka za víru, jakou v Izraeli nenašel.

 Když v knize Skutků došlo na apoštolském sněmu v Jeruzalémě k rozepři ohledně pohanů, vystoupil prý Petr a řekl: „A sám Bůh, jenž zná lidská srdce, se za ně postavil: Dal jim Ducha svatého tak jako nám a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce očistil vírou.“ (Skutky 15:8-9) Najednou nezáleží na žádném původu, rodokmenu, ať pravdivém nebo vylhaném. Záleží na srdci. A na Duchu svatém. Ten se pozná podle ovoce.

 Je před námi ještě dlouhá cesta. Možná nevyhrajeme do konce věků, protože hloupost se stále vrací. Rasismus znamená pohlížet na člověka jako na méně hodnotného kvůli jeho původu. V evangeliu ten správný protilék už máme. Nefunguje automaticky. Pokud jsme se provinili rasismem, vyznejme to a už to nedělejme. Nejde o nějakou formální toleranci, nestačí nálepka Hate Free na dveřích. Musím věřit, že ten druhý je v Božích očích stejně důležitý a milovaný jako já.

Píseň: 296 Čisté srdce dávej všem

Příml., MP.: 

Poslání: V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou. (Galatským 5:6)

Požehnání: A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. (Kolossenským 3:15)

Píseň: 418 I když se rozcházíme