Svítit ženichovi

Kázání 14. po Trojici, Mt 25,1-13, J. H., V., 21. 9. 2025

Pozdrav: 

Introit: Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. (Římanům 6:3-8)

Píseň: 756 Nový den svítá, jak v první ráno

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: 

Píseň s kytarou: S-115 Jdou, stále jdou se zprávou

1. čtení: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. (2. Tessalonicenským 3:16)

Píseň: 247 Ve tvém jménu, Pane náš

Kázání: Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. (Matouš 25:1-13)

 Za chvilku budeme křtít malého Matyáška. Všichni tušíme, že je to chvíle slavnostní a také radostná. S rodiči jsme si při schůzkách křestní přípravy vyprávěli, proč. Protože však každý křest znamená obnovu křestních slibů i nás ostatních, rád by to připomněl nám všem.

 V prvním čtení zazněl prastarý křesťanský pozdrav: „Pán s vámi!“ Přání, aby byl Bůh s námi. Když je s námi, je nám hned lépe. Nejsme opuštění, naplňuje nás odvahou, dává svůj pokoj. Dívá se nám přes rameno a třeba říká: „Tak tohle bych nedělal.“ Pán s vámi. Důležité přání.

 Jenže my na to neodpovídáme tak, jak je to v některých obřadech: „I s tebou!“ Tím bychom si to vzájemně popřáli jen na naší mezilidské rovině. Máme na to odpovědět tak, že i my chceme být s Pánem. Jak to udělat?

 Ježíš rád mluvil v podobenstvích. V obrazech. Pomocí jednoduchých a srozumitelných příběhů učil, na čem záleží. Třeba taková svatba!

 Svatba je vždycky radost. Je to vyvrcholení, naplnění vztahu. Vyhlašuje se tím, zpečeťuje, že ti dva k sobě patří. Ze svobodné vůle, z lásky. Svatba je v našem podobenství poslední událostí, o které se dozvídáme. Tedy jakýmsi symbolickým završením života. Nevěsta a ženich se našli, a teď už budou žít navěky šťastně.

 Ženich je Kristus. Ježíš, Boží Syn. Ten, o kterém říkáme: „Pán s vámi.“ My jsme v podobenství družičky. Na svatbu se s ženichem dostaneme jenom tak, že nám naše lampy budou svítit, až ženich přijde. Rozsvícená lampa, která osvětluje ženicha, je vstupenkou na svatbu. Chceme-li my být s ním, musíme být připraveni.

 Když se dáme pokřtít, vyjadřuje to, že chceme být s Ježíšem. Učit se od něho. Brát si z něho příklad. Jako on umřel, i my chceme umírat svému sobectví a nelásce. A spolu s ním objevovat nový život založený na smíření s Bohem. Spolu s Kristem se odvážně postavit i smrti v naději nového života.

 To se snadno a rychle vytroubí do světa. Křest, velká, ale krátká sláva. A pak přichází život. Dlouhý nebo kratší – vždycky dost dlouhý na to, aby člověk ztratil trpělivost. Aby přestal vyhlížet tu veselku!

 Milý Matyášku, tvůj život před chvílí začal. Tenhle týden jsi měl první narozeniny. Všechno je před tebou. My nevíme, jaký tvůj život bude. Netroufáme si ti nabízet nějaké zaručené návody – už ty naše životy jsou pro nás někdy až až a sami se v tom všelijak plácáme. Ale cosi jsme přece jen zahlédli. Čeho se držíme, když sami všelijak klopýtáme a hledáme oporu.

 Vyhlížet ženicha Ježíše Krista s lampou plnou oleje znamená mít naději. Že i když se to s vítězstvím pravdy a lásky nad lží a nenávistí hodně vleče, přece jen to nezabalíme. A nevyhoří nám olej, než se to stane. Ten olej, to je optimismus, chuť do života, naděje, že se věci budou obracet k lepšímu. Že vyhraje Bůh. Má smysl být na sebe hodní, říkat si „promiň“, když je to třeba, snažit se. Neuvěřit zlým řečem, pomluvám. Žít s pokorou a vděčností.

 Křest, Matyášku, znamená, že budeš taky tak trochu svéráz. Půjdeš svou cestou. Lidi jsou jak plevy vymlácené z obil­ných klasů – chvíli s nimi vítr hází sem, chvíli tam! Ale křesťan ženicha neopouští. A když, tak se má vrátit. Může usnout, může být životním zápasem pěkně zmožený a unavený. Ale nerozsvítí svou lampu kdejakému darebákovi. Šetří si naději pro Ježíše Krista.

 Ten olej se nedá rozdělit. Můžeme si pomáhat. Ale před Bohem stojí každý sám za sebe.

 Církev od nepaměti křtí v případě malých dětí na víru rodičů a kmotrů. Jako to bylo při obřízce. Ale ten olej v lampě, to musí být tvůj olej, Matyášku. Tvoje naděje, tvoje víra.

 Pokud pro to můžeme něco udělat my, tak moc rádi. Za týden budeme přesně na tomhle místě. A budeme připomínat, co Ježíš řekl, co dělal, jaký byl. Budeme tady mluvit o jeho Otci, o Bohu. Modlit se, zpívat, předkládat své životy. Potkáváme se ve všední dny. Nejsme dokonalí. Jsme slabí a křehcí lidé. Ale ukázalo se nám také to světlo, které svítí ženichovi na cestu do finále. A někdo řekl, popadni lucernu a sviť!

 Je to Pán, kdo říká: „Bděte!“

Píseň: 606 Procitni, již zanech spaní, zní z věže strážné

Křest: 

Píseň: 352 Buď Bohu chvála, dík a čest

Příml., MP.: 

Poslání: Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. (Lukáš 12:34-35)

Požehnání: 

Píseň: 411 Amen, Otče, rač to dáti