Svítání po temné noci - chléb, ryba, oheň

KÁZÁNÍ J. HRADEC A ŽIROVNICE 12.4.2026

Jaroslav Hojný
Text: Jan 21, 1-14

Sestry a bratři,
tento příběh, který se tradičně čte o nedělích brzy po Velikonocích, je z Janova evangelia a jako celé
toto evangelium je mnohovrstevný a hluboce symbolický. Pokusme se do něj vstoupit a nechat se jím
oslovit, i když nejspíš nevyčerpáme všechno, co nám může říci. Má minimálně tři roviny:
1) Ježíšovo občerstvení a pomoc po probdělé neúspěšné noci
Nedlouho po Velikonocích nacházíme učedníky v celkem smutné situaci. Bez Ježíše (jakkoli už věděli
o jeho vzkříšení) nevědí, co si počít sami se sebou a se životem. Co konkrétně vlastně mají dělat? S
Ježíšem to bylo krásné, byla to fakt jízda!, ale, znáte to, všechno krásné nakonec skončí a zbývá zase
jen ta šeď a stereotyp všedního života. A tak – na popud rybáře Petra, jejich přirozeného lídra
(nejaktivnějšího, ale ne vždy tím správným směrem…) – jdou lovit ryby. Návrat ke „starému životu“,
jedinému, který znali, k tomu co uměli – protože nic jiného se tak nějak nenabízelo. Co jiného by měli
dělat? Co bychom měli dělat my, když nevíme? Prý „dělání, dělání, všechny smutky zahání“… Ale
nedaří se – celonoční lov nepřinesl žádný výsledek.
A najednou změna, se svítáním je na břehu někdo, koho nejprve nepoznávají – až časem nabudou
jistoty To je Pán! Ano, Ježíše v konkrétních životních situacích často nepoznáváme přímo a hned, spíš
jen tušíme v náznacích – podobně jako postavu v mlhavém ranním oparu –, a dojde nám to až později,
že je / byl s námi, že to byl on, a nikdo jiný.
A ten „někdo“ (Ježíš) je oslovuje důvěrným oslovením „Děti“ … to je – v naší řeči a vzhledem k tomu,
ke komu mluví – jako by jim řekl: „Kluci“! Familiární výraz vyjadřující radost, lásku, pohodu a snad i
určitou hravost. Ne, ten na břehu není školitel, který na své žáky hledí svrchu a hlavně opravuje chyby.
Je to – v určitém slova smyslu – „kamarád“, vítající s otevřenou náručí ostatní kamarády. S už
připravenou drobnou snídaní… ale přece jen se, jakoby pro jistotu zeptá (ačkoli ví): Kluci, nemáte
něco k jídlu? A oni, zklamaní a zahanbení, musejí přiznat: Nemáme. Návrat ke starému, zaběhanému
způsobu života navzdory všemu úsilí žádný pozitivní výsledek nepřinesl. Nic, co by za to stálo. Ani
my sami od sebe nemáme co dát. Naše ruce jsou prázdné jako jejich. Dobře jim rozumíme.
Následuje specifický pokyn k novému lovu. A ten znamená: nevracejte se zpět, k tomu co bylo – to
nikam nevede. Díky mně můžete začít nově a jinak! A ono to půjde, a ne že ne! To máme tak rádi,
nevyspaní a udření po nevydařené noční šichtě a někdo chytrý nám tu bude dávat ze břehu rady… Ale,
sestry a bratři, připusťme to. I když jsme třeba mrzutí, vyčerpaní, omezeně vnímající a skoro bez
naděje. Všimněme si, že až s Ježíšem, na jeho pokyn a s jeho nasměrováním se lov zdaří. Připusťme,
jako tehdy ti rybáři kolem Petra, že nejsme až takoví experti, jak si o sobě myslíváme. Připusťme, že
naše momentální jistoty, postoje a strategie a náš zavedený způsob života nejsou a nemusejí být
vždycky „to pravé ořechové“. A když Ježíš řekne: lovte teď (i když lov ráno nedává moc smysl) a
spusťte sítě na pravém boku lodi (není to snad jedno?!!) – čili na první pohled nesmyslné pokyny –,
tak to udělejme. Ono možná nejde především o to, jestli vlevo, nebo vpravo, ale prostě o tu PRAVOU,
rozumějme SPRÁVNOU stranu. Lovit „na tom správném místě“.
2) Lovení ryb jako symbolika misie
Tento obraz je pro misii užit samotným Ježíšem. Ale může být velmi snadno zneužit, vlastně bez
hlubšího porozumění vypadá podezřele, nebezpečně až odpudivě. Nepřehlédněme proto, o jaké lovení
tu jde. Lovení ne pro „polapení“ (do sítě, ze které už není úniku…), ale jako „vytažení z vody“ hříchu,
zkázy, zla, beznaděje…, ve které se člověk jinak utopí. Voda (zvlášť ve větším množství najednou –
moře, jezero…) v tehdejším světě byla vnímána jako symbol temnoty, zla a zkázy; „velké vody“ se
lidé báli, právě proto, že věděli o jejím nebezpečí. Pamatujme, že misie – úkol svěřený nám samotným
Ježíšem! – má především tento základ. Získávání učedníků / následovníků Ježíše má lidem pomoci –
ne je polapit. Lidi osvobodit od toho, co je svazuje a dusí – ne je uvrhnout do jiné svázanosti (třeba
našich vlastních předpisů a zvyků). Lidi přivést k Ježíšovi – ne k sobě.
Pak je tu těch 153 ryb jako symbol VŠECH lidí a národů – 153 byl údajně počet všech tehdy a tam
známých druhů ryb. Naděje opravdu pro všechny! Všichni – bez ohledu na jazyk, národnost, barvu
pleti – budou moci a mají být zahrnuti do Boží sítě víry, naděje a lásky, nikdo není a nemá býtvyloučen a vylučován. A ta síť je i na tak velký nápor připravená, nepotrhá se, vydrží. Nám už to teď
možná tolik nepřijde, ale tehdy to byl velmi výrazný posun od židovské výlučnosti ke křesťanské
univerzálnosti. Jenom mít ještě cit pro specifika těch jiných, nechtít je za každou cenu přistřihovat
podle své šablony, jak se to často dělo a děje… A nehledět na ty jiné skrz prsty, z nejrůznějších
důvodů...
3) Nakonec ještě symbolika pokrmu:
– chléb – jako odvěký základní pokrm, základ života… díky kontextu v něm tady můžeme vidět Boha
Otce – Stvořitele, počátek a základ světa, na němž vše stojí, díky němuž vše je, díky němuž jsme i my
– ryba – to je přece Ježíš sám! Ryba, řecky ichthys, kryptogram počátečních řeckých písmen vyznání
Iesus Christos Theú Hyós Sótér – Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel – byl už od dob prvních křesťanů
symbol Ježíše samotného a víry v něho. To já sám se vám dávám, to ze mě můžete žít a brát sílu, sami
si nevystačíte, ten nejzákladnější pokrm pro život si sami neopatříte – to je dar, tak jej přijměte, říká
Ježíš. Já i ten váš starý život, to vaše rybaření proměním, takže bude mít velký smysl, větší, než dosud.
– oheň – od počátků jeden ze symbolů pro Ducha svatého. Hřeje, zapaluje, podněcuje – dodává
„zápal“, elán, odvahu, naději, schopnost vidět a začínat nové...
To, co učedníci na břehu nacházejí a dostávají, je mnohem víc, než mohli tušit. To je přímo Svatá
Trojice – občerstvení daleko přesahující běžnou snídani, to je Bůh sám, v celé své plnosti. Posila, ze
které lze čerpat nejen pro tělo, ale i duši a ducha, něco, z čeho lze dobře a naplno žít – a to nejenom
tento den. Poznámka na okraj – někdy i v drobné snídani můžeme vidět Boha...
Příběh mimo jiné dává odpověď na otázku, kterou nám lidé často mohou klást nebo si ji klademe i my
sami – „jaké to vlastně je setkat se s Bohem“? Inu, třeba jako chléb, ryba a oheň po probdělé,
beznadějné, neúspěšné a studené noci. Kéž je nám dáno to prožít a čerpat z toho sílu, otevřít se Bohu v
plnosti. Pak se může zásadně změnit náš život, naše práce, naše misie. AMEN.