Síla jednoty slabých

Kázání, Ef 4,1-13, 3. po Zjevení, 25. 1. 2026

Pozdrav: 

Introit: Právě když jsem sláb, jsem silný. (2. Korintským 12:10c)

Píseň: 23 Bože náš, slávu tvou

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Časem zapomeneme na věci, ale zůstanou nám v paměti pocity – radost. Ježíš zachraňuje radost.

Píseň s kytarou: S-156 Kázání o svatbě v Káni Galilejské

1. čtení: Kdyby řekla noha: „Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu“, tím by ještě nepřestala být částí těla. A kdyby řeklo ucho „Protože nejsem oko, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestalo být částí těla. Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ Ani hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás!“ A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme, jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest, aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. (1. Korintským 12:15-27)

Píseň: 195 Vzdávám ti, Bože, chválu svou

Kázání: Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto je řečeno: ‚Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.‘ Co jiného znamená ‚vystoupil‘, než že předtím sestoupil dolů na zem? Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest. A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. (Efezským 4:1-13)

Jeden manželský pár čekal v odbavovací hale letiště, až budou vpuštěni na palubu. Došlo k nějakým administrativním zmatkům a chvíli to dokonce vypadalo, že nikam nepoletí. Jaké bylo jejich překvapení, když je stevard zavedl do první třídy! Užívali si nadšeně nadstandardní péče, dobrého jídla a skvělé kávy.

Po chvíli začali hrát hru. Dívali se pozorně kolem sebe a snažili se odhadnout, kteří cestující do první třídy nepatří? Kdo se tam ocitl, podobně jako oni, administrativním nedopatřením? A vida! Objevili chlapíka, který se proháněl po palubě jen tak v ponožkách. Dvakrát kýchl tak hlasitě, že málem vypadly dýchací masky pro případ podtlaku v kabině. Když letušky roznášely lněné prostírání, zastrčil si jedno pod límec jako bryndák.

Když si tuhle hru zahrajete v kostele, budete mít rychle spoustu úlovků. Každý člověk má nějaké vlastnosti, u kterých si řeknete: Pán Ježíš se určitě takhle nechoval. Zásadní okamžik přichází ale až ve chvíli, kdy si uvědomíme, že sem vlastně nikdo z nás nepatří. Že jsme my všichni byli pozváni a Kristem přijati do společenství víry. Tak jak jsme. Nedokonalí.

V Týdnu modliteb za jednotu křesťanů čteme z listu Efezským, že máme zachovávat jednotu. To je důležité doporučení. A pak se tam sedmkrát říká, co je jedno. Jedno tělo, jeden Duch, jedna naděje, jeden Pána, jedna víra, jeden křest a jeden Bůh. Ani jedna z těch věcí nám ovšem nepatří, všechno jsou to dary. Jedno tělo znamená církev, která je jedním tělem jenom jako celá církev, tělo, do kterého patří všichni. Rozdílní lidé a společenství často velmi odlišná.

Při četbě biblického komentáře k přečteným veršům jsem narazil na něco moc zajímavého, co jsem předtím nevěděl. Nikde v celém listu Efezským není ani slovo o jakékoli misijní činnosti. Že by měli křesťané někoho obcházet, přesvědčovat, někde kázat na veřejnosti. Za to je tam všude mnoho slov o tom, že se máme navzájem milovat, odpouštět si a být milosrdní. Přijali jsme křest, tak máme žít v realitě nového života. Dostali jsme od Pána tolik darů! Tak buďme zralými lidmi v Kristu. Tohle je naše misie – svědčit životem.

Když si člověk na začátku své cesty přečte, že má být svatý, možná má i odvahu se do toho úkolu zakousnout. Když už po té cestě nějakou dobu jde, všímá si spíš, jak je to nesnadné. Kdyby to bylo jednoduché, nemusel by autor listu vypsat tolik inkoustu na všechna napomenutí a varování. Zřejmě i tenkrát křesťané klopýtali a potřebovali znovu slyšet: nevzdávejte to!Někteří kvůli Pánu trpěli, byli vězněni. Už kvůli nim se tedy snažme žít lépe, vždyť nás nikdo nezavírá, máme to snazší, před těmi zavřenými bychom se museli stydět, že děláme Pánu Bohu ostudu. Ale je to boj a vždycky bude. Neměli bychom to ale nikdy vzdávat!

Jeden pouliční prodavač vánočních stromků zažil hezkou příhodu. Přišli k němu muž se ženou – oba vypadali na první pohled, že nakupovali oblečení někde v Armádě spásy. Vybírali si mezi zlevněnými stromky. Nakonec našli dva – oba byly nesouměrné, z jedné strany husté větve, z druhé byly skoro holé. Požádali prodavače, aby jim je prodal. Dostali je velmi levně. O pár dnů později procházel prodavač ulicí a najednou uviděl onen pár za oknem jednoho z bytů. Uprostřed místnosti se skvěl nádherný vánoční strom. Byl krásně souměrný, mimořádně huňatý. Prodavač nevydržel a zaklepal na jejich dveře. Dozvěděl se, že muž se ženou oba zbídačené stromky svázali k sobě drátem, a tak získali jeden nádherný stromeček, který byl tak hustý, že ani nebylo na svázané kmeny vidět.

A to je, myslím, takový vánoční návod na křesťanskou jednotu. Každá církev, každý z nás, sám za sebe, je nedokonalý, nehotový. Ale když se spojíme, tak společně jsme jedno tělo. Jedna církev. Všechny dary, které jsme od Pána dostali, slouží společnému užitku. Potřebujeme jeden druhého. Potřebujeme to, v čem je ten druhý dobrý, v čem mu Bůh dovolil vyniknout. Sami si nevystačíme.

Píseň: 769 Jeden Pán, jedna víra

Příml., MP.: 

Poslání: Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. (Židům 10:24-25)

Požehnání: 

Píseň: 684 Toužíme v lásce žíti stále