Rozhodný a udatný

Kázání Neděle věčnosti, Smrtná, 23. 11. 2025, křest Samuele Votavy, Ž., J. H., Joz 1,1-9

Pozdrav: 

Introit: Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy, hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou věrnost při nástroji o deseti strunách, s harfou, při hře na citaru. Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou: Tvoje činy, Hospodine, jsou tak velkolepé, tvoje záměry jsou přehluboké! (Žalmy 92:2-6)

Píseň: 634 Hned zrána vzdej díky v písničce chval

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Saul byl zaslepený nenávistí ke křesťanům – chtěl je vyhladit. Když na něj Ananiáš vložil ruce, „spadly mu z očí jakoby šupiny“ a znovu mohl vidět. Nenávist vůči Bohu zaslepuje.

Píseň s kytarou: S-375 Volný jsem

1. čtení: Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ (Matouš 4:1-4)

Píseň: 247 Ve tvém jménu, Pane náš, jsme se

Kázání: Po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, řekl Hospodin Jozuovi, synu Núnovu, který Mojžíšovi přisluhoval: „Mojžíš, můj služebník, zemřel. Nyní tedy vstaň a přejdi s veškerým tímto lidem přes tento Jordán do země, kterou dávám Izraelcům. Dal jsem vám každé místo, na které vaše noha šlápne, jak jsem přislíbil Mojžíšovi. Vaše pomezí povede od stepi a tohoto Libanónu až k veliké řece, řece Eufratu, podél celé země Chetejců až k Velkému moři, kde zapadá slunce. Po všechny dny tvého života se proti tobě nikdo nepostaví. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám. Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo; tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě. Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš?“ (Jozue 1:1-9)

 Dnes je poslední neděle církevního roku – Neděle mrtvých nebo také Neděle věčnosti. Četli jsme jména bratří a sester, se kterými jsme se v posledním roce rozloučili. Máme tu květiny z posledního pohřbu, který se konal v pátek. Zároveň ale také dnes křtíme, naše bohoslužby jsou slavnostní! Podivuhodně se tak propojuje starý a nový život. Konec jednoho a začátek druhého. Zkrátka … co je to jiného, než Neděle věčnosti?

 Samuel. To jméno znamená „vyslyšen od Boha“. Jistě i tebe, malý Samueli, jako tenkrát malého proroka, provázejí vyslyšené modlitby. Jsi také vzácný dárek shůry, požehnání, radost! Křtem chceme vyjádřit naše poděkování. A také ti něco důležitého předat, abys na cestě životem došel až k cíli.

 Říkali jsme si s maminkou a tatínkem, že křest je jako projít mořem suchou nohou a vydat se přes poušť do zaslíbené země. Projít vodou a neutopit se, projít vodou s Hospodinem, Bohem, který zajatcům dává svobodu, to je zkušenost, která všechno změní! Až si na to člověk cestou pouští vzpomene, půjde se mu snadněji. Vždyť vlastně celé Desatero začíná: já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. A proto … atd. Rád bych ti, milý Samueli, v tenhle slavnostní den ke křtu předal ještě tři další dárky.

 První je nůž. Rybička, ale nůž. Když byl Mojžíš starý, řekl svému nástupci, Jozue: „Buď rozhodný a udatný!“ Pak umřel a stejnými slovy to zopakoval Jozue sám Hospodin, 4x. Proč? Protože když se člověk vydává na cestu do neznáma, a před tebou, Samueli, je dlouhá neprobádaná cesta, musí být odvážný. Nesmí být žadné „mejdlo“, žádný „čajíček“. A musí se rozhodovat vlastní hlavou. Ten nůž ti může také připomínat aktivní přístup k životu, všechno, k čemu je třeba síla – fotbal, lyže, turistiku. Že se nemáš ničeho a nikoho bát, a když se trochu šmikneš, tak se na to dá náplast, a než se oženíš, zahojí se to. Náš svět potřebuje udatné chlapíky, jako byl Jozue nebo třeba David.

 Druhý dárek je tahle foukací harmonika. Hrál jsem na ní sám, ale neboj se, breberky nechytneš. Bude ti připomínat, co jsme četli úplně na začátku. Že má člověk tady na světě chválit Pána Boha. Zpívat a hrát zrána o Božím milosrdenství a v noci o jeho věrnosti. Tvůj život by měla být taková písnička o tom, kdo ti ho daroval. Zároveň ta harmonika představuje na rozdíl od nože i věci klidné a kulturní, nesilové, které pro život nutně potřebujeme. Dokázat se rozechvět, být citlivý, mít cit i pro poezii, krásu, západ slunce v červáncích. Jeden kolega chodil do nemocnice s foukací harmonikou, a když zahrál známou písničku ze zpěvníku, usmáli se a pohybovali ústy i lidé, kteří předtím jen leželi se zavřenýma očima. Známá písnička z kostela zůstává v naší paměti, i když už nemůžeme nic.

 Poslední dárek je Bible od našeho sboru. Když Ježíše pokoušel ďábel na poušti a měl hrozný hlad, řekl mu, že nejen chlebem živ je člověk, ale i slovem, které vychází z Božích úst. Ať je pro tebe, milý Samueli, Boží slovo vždycky tou řečí, kterou člověk potřebuje slyšet. Ať ti nastavuje zrcadlo, ať tě nikdy nešetří, ať se s tebou nemaže, kdybys v životě potřeboval napomenout. Ale ať tě také dokáže pohladit, potěšit, povzbudit v těžkých chvílích. Ať víš, že tak jako Bůh s tebou nemluví žádný jiný člověk. Protože tvoje jméno znamená nejen „vyslyšen od Boha“, ale že tady musí být i někdo, kdo „slyší Boží hlas“. Až se ozve „Samueli, Samueli!“, tak řekni „Mluv, Panovníku, tvůj služebník slyší.“ Nemusí to být být hned na poprvé, člověk se to musí také naučit.

 No, a od toho tu chceme být společně s tebou i my, tvoje sestry a tvoji bratři. Protože tvůj křest i nám připomíná naši cestu mořem. Tak pojďme společně vykročit!

Píseň: S-131 Jozue, ten porazil Jericho

Křest: 

Píseň: 352 Buď Bohu chvála, dík a čest a pozdravení

Příml., MP.: 

Poslání: Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu křtu, ale i skrze krev kříže; a Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch jest pravda. Tři jsou, kteří vydávají svědectví - Duch, voda a krev - a ti tři jsou zajedno. (1. Janova 5:5-8)

Požehnání: áronské

Píseň: S-387 Za ty, kdo hladem trpí a bídou