Radost nad ztracenou

Kázání 7. neděle po Trojici, 3. srpna 2025, L 15,1-7

Pozdrav: 

Introit: Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ (Lukáš 19:10)

Píseň: 118,1-3.7-8 Ó chvalte laskavého Pána

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: 

Píseň s kytarou: Podobenství (Hymna 2025)

1. čtení: Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. Našli mě strážci obcházející město: „Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?“ Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji. Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokojíku té, jež mě počala. (Píseň Šalomounova 3:1-4)

Píseň: 291 Buď Pánu čest

Kázání: Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim toto podobenství: „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘ Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. (Lukáš 15:1-7)

 Roku 1998 natočil režisér Steven Spielberg film „Zachraňte vojíny Ryana“. Možná jste ho viděli. Jde v něm o záchranou misi, aby byl nalezen a přiveden domů poslední syn matky, jejíž tři další synové padli ve Druhé světové válce. Je to fikce, ale podobné příběhy se během války děly. Vojáci riskovali své životy, aby zachránili zajaté spolubojovníky nebo sestřelené letce.

 Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich … 

 Jedna nebo devadesát devět? Vyplatí se, jít hledat jednu ztracenou? Co když byla svéhlavá? Neposlušná? Je taková ovce vůbec vhodná k chovu? Není vlastně dobře, že se špatně ovladatelná, nestádová ovce ztratila?

 Nemusíte se bát, že by se těm devadesáti devíti něco stalo. Hlídají je jistě jiní pastýři. V Ježíšových dobách se o tak velké stádo staralo více než pět pastýřů. Ale o to nejde. Jde o tu zatoulanou. Proč jí máme věnovat větší pozornost než těm zbývajícím?

 Tak nás to Ježíš učí. Vypráví podobenství, protože do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. To se farizeům a zákoníkům nelíbilo. Proto podobenství o ztracené ovečce. Najdete ho ve dvou evangeliích – u Lukáše a u Matouše. Obě verze se trochu liší. U Matouše se ovce tzv. „sama“ ztratí. U Lukáše ji ztratí pastýř. U Matouše je ovečkou zbloudilý člen církve; není jisté, jestli se ho podaří najít. Když ano, bude se pastýř sám radovat. U Lukáše jde o obecnou lidskou ztracenost – když je ovce nalezena, radují se všichni – sousedé i v nebi.

 Zbloudilý není hledán, aby byl potrestán. Ale aby mu bylo pomoženo! Bůh není soudce. My, lidé, nevystupujeme v příběhu jako provinilci. Hříšník činí pokání. Nehledá ho inkvizice ani mravnostní policie, která by ho donutila činit pokání. Jak se to stalo, podobenství neuvádí. Pouze to, že ovečku našel její pastýř. Tedy Bůh.

 Emanuel Rádl v knize „Západ a Východ“ napsal, že rozdíl mezi Západem a Východem spočívá mj. i ve vztahu k jednotlivci. Na Západě jednotlivec má cenu. Na Východě nemá. Na Západě se jednotlivec bouří třeba proti celému světu! A může mít pravdu – on sám, jeden jediný. Na Východě má pravdu společnost, která jednotlivce obětuje. Jednotlivý člověk nic neznamená. Musí se podřídit státní moci, karmě, společenským pravidlům, osudu.

 Lidé na okraji společnosti jsou lakmusovým papírkem lidskosti. Lidé odlišní, lidé neproduktivní, lidé nezařaditelní. Skinheadi napadají bezdomovce. Ve staré Spartě házeli z hradeb mrzáčky. Když přiletěl Brežněv, měl Jedličkův ústav zákaz vycházek. V Brazílii vraždila polovojenská komanda toulavé pouliční děti. Kosmopolita byla svého času u nás nadávka, a kdo střídal zaměstnání, byl považován za neuvědomělého člověka. Ale Ježíš přijímá děti, celníky, nevěstky a hříšníky. Lidi šišaté, nestandardní. Proč? Možná kvůli distribuci sil – lékaře potřebují nemocní, nač ztrácet čas se zdravými, kteří pomoc nepotřebují? Proto větší radost nad záchranou jediného zbloudilého! Jakoby sám nejvyšší pastýř ztratil svou ovci, která patří jen a jen jemu. A je to jeho ctižádost, ji znovu najít!

 Mojžíš i David byli jedinci, kteří stáli sami proti celému světu. Svého času také byli ztracenými ovečkami, dokonce vrahy. Ale dostali šanci.

 Když náš pastýř najde ztracenou ovečku, přivolá přátele a sousedy. Radujte se se mnou! Právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. Co bych vám ještě povídal? Což není inspirace nebem dostatečná?

 A tak se učme mít radost. Jako když nejhorší žák ze třídy dostane trojku. Šprti mají jedničky, ale ti je mají vždycky. Když malý prcíček udělá první krůček bez držení, musíme naučit staršího brášku, který právě odložil pomocná kolečka na kole, že se má také radovat. To je křesťanství.

Píseň: Podobenství (Hymna 2025)

Příml., MP.: 

Poslání:Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Tak jako pastýř pečuje o své stádo, když je uprostřed svěřených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a mrákoty. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich země. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a na všech sídlištích v zemi. Budu je pást na dobré pastvě; jejich pastviny budou na výšinách izraelských hor. Budou odpočívat na dobrých pastvinách, budou se pást na tučné pastvě na horách izraelských. (Ezechiel 34:11-14)

Požehnání: 

Píseň: 309 Zachovej nás při svém slovu