Pravé betlémské světlo

Kázání 25. prosince 2025, Ž., J. H., V., Mt 2,1-12

Pozdrav: 

Introit: Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. (Lukáš 2:10b-11)

Píseň: 481 Ó křesťané všichni

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Kázat v chlévě může být podobné jako kázat v Aténách na Areopagu

Píseň s kytarou: S-49 Dítě v chlévě leží

1. čtení: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. (Izaiáš 9:1-6)

Píseň: 470 Přicházím z nebe samého

Kázání: Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: „A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.“ Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. (Matouš 2:1-12)

 V úterý jsme si byli na náměstí pro betlémské světlo.

 V Betlémě, v jeskyni pod bazilikou Narození Páně každoročně dítě z Horního Rakouska zapálí světlo, které letadlo Austrian Airlines dopraví do Vídně nebo do Linze. Určitě je třeba vyřídit nějaké povolení, protože s otevřeným ohněm se v letadlech necestuje. Pak je světlo předáno skautským delegacím, které jej rozvezou po Evropě. Když nemůže oheň zapálit rakouské dítě, zapaluje jej dítě palestinské. Letadla mohou létat z Tel Avivu nebo přes Ammán, podle politické situace. Na náměstích si pak lidé připalují svíčky a knoty v lampičkách a odnášejí světla do svých domovů. Když svíčka dohoří nebo je přestane bavit oheň udržovat, betlémské světlo zhasne.

 Betlémské světlo … Jak to bylo tenkrát, podle Bible?

 Světlo nepřišlo z podzemí, z jeskyně. Zaplálo na nebi. Nezapálil jej člověk. Mágové na východě uviděli hvězdu. Hvězda se ukázala. V určitý čas. Šla před mágy, až je dovedla do Betléma. Zastavila se nad místem, kde bylo dítě. Když hvězdu spatřili, zaradovali se velikou radostí.

 Víte … v tomhle příběhu vůbec nejde o astronomii. Vůbec tu nejde o nějaké objektivní fyzikální úkazy. Přemýšlivý člověk by se musel ptát, jak se vlastně dá chodit podle hvězdy, když se obloha točí a nehybná je jen Severka? Proč je hvězda nejprve vedla špatně do Jeruzaléma, proč je pak vedla přesně do Betléma? Nejprve na západ, potom na jih. Jak se mohla zastavit nad chlévem? Hvězda není vrtulník nebo dron. Jak to, že se zaradovali, když hvězdu spatřili, copak ji předtím neviděli? Celé to líčení jasně dokládá, že vůbec nejde o astronomický úkaz.

 Jde o to, že lidem se něco ukazuje, vyjasňuje. A říkají, že na to nepřišli oni sami, že jim to ukázal Bůh. Není to samozřejmé; je to pro ně zázrak. Říkají, že to přišlo z nebe.

 Betlémské světlo máte plně ve své moci. Máte nad ním absolutní kontrolu. Od jeho zapálení, přes transport, předávání až po jeho vyhasnutí. Dá se tomu udělat pořádná reklama – je to „Mírové světlo z Betléma“ pod patronátem Rakouské televize (ORF), přiživí se na tom aerolinky, skauti, starostové, faráři, Evropský parlament v Bruselu, světlo se předává státníkům, papežům, králům. Dostal ho Jan Pavel II, Gorbačov i Havel.

 Ale světlo na nebi? Světlo shůry? To patří Pánu Bohu. To si nezavřete na obrtlíček do lampičky. Dokonce ho ani nemusíte spatřit, i kdybyste vylezli na balkón v pyžamu ve dvě ráno. To světlo člověk uvidí jen a jen z Boží milosti. A nevodí nás podle jízdních řádů nebeských těles, ale jen když samo chce.

 A právě tak by to mělo být i s Vánocemi.

 Vánoce, to nejsou naše vypulírované lampičky, ze kterých jsme vydrápali starý vosk, vyšťourali zbytky knotů, omyli saze. Vánoce nejsou uklizené byty, spíže a ledničky nacpané jídlem, dárky srovnané pod stromečkem. Vánoce nejsou naše pečlivě odehrané koncerty a besídky, připravené večeře a bohoslužby. Nad skutečnými Vánocemi člověk nemůže mít kontrolu.

 Prožít Vánoce znamená, že se mi musí rozsvítit. Světlo, které ke mně přichází zvenčí, světlo, které mne vytáhne z mého pohanského pelechu, tam daleko v babylónské zemi. Světlo, které mne fascinuje a láká natolik, že se vydám na dlouhou a nebezpečnou cestu. Někdy mu nerozumím, bloudím, přimotám se i nebezpečně blízko k Herodům, k děckovrahům tohoto světa; mám tmu, klopýtám. Znovu musím jít, světlo křižuje oblohu, pak se zastaví. A já mám velikou radost, když se příslib jeho záře spojí s betlémským dítětem. Předtím jsme viděl jenom světlo, teď vidím i toho, kterého ozařuje. A je to jako kdybych až teď skutečně spatřil hvězdu; co jsem viděl doposud, byla vlastně jen bledá záře. Vidím Spasitele!

 K Božímu spasení, k Boží záchraně, k Boží pomoci lidem nás nevede zálesácký instinkt ani kompas. Sami od sebe bychom od Ježíše a chléva odvrátili pohled. Setkání s Boží láskou, to zvedá člověka ze židle. Je to dar, že jsme přišli k jeslím. Proto se tam potkávají roztodivné existence – pastýři, cizinci, andělé. Nejsou tam kněží. Když člověku žádné světlo nezazáří, hledá a pokouší se zhasit i to, které nevidí. ‚Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.‘ (Matouš 2:18)

 Sestry a bratři, ať jsou pro vás Vánoce zjevením. Ať jsou silnější než vaše, ať už dokonalé nebo nedostatečné přípravy. Ať vás vánoční evangelium probudí uprostřed noci, uprostřed ciziny. Uprostřed únavy, starostí, shonu, strachu z válek a budoucnosti. Co si můžeme zavřít do lampičky, co můžeme sami zapálit nebo sami sfouknout, to není Bůh. Bůh není ani to, co dovedou zhasnout zlí lidé. Jeho světlo svítí navzdory našim tmám. Přichází z nebe do naší bídy. Protože nás Bůh má rád a záleží mu na nás.

Píseň: 477 Jdu klanět se ti k jeslím sám

VP: S-456 Před tebou, S-449 Gloria, S-458 Magnificat, S-457 Laudate omnes gentes, S-467 Ubi caritas

Příml., MP.: 

Poslání: Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. (Žalmy 119:105)

Požehnání: áronské

Píseň: 464 Narodil se Kristus Pán