Od síly k síle

Kázání 3. po Trojici, 6. 7. 2025, J. H., V., Ž 84

Pozdrav: 

Introit: Mnozí říkají: „Kdo nám dá užít dobrých věcí?“ Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet. (Žalmy 4:7-9)

Píseň: 179 Když uléhám, když vstávám

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Jaká byla cesta do kostela?

Píseň s kytarou: S-31 Úterý končí středou

1. čtení: Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. (Matouš 5:23-24)

Píseň: S-82 Letní chvalozpěv

Kázání: Pro předního zpěváka. Podle gatského způsobu. Pro Kórachovce, žalm. Jak je tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů! Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu! Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj Bože! Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě, mohou tě zde vždycky chválit. Blaze člověku, jenž sílu hledá v tobě, těm, kteří se vydávají na pouť. Když Dolinou balzámovníků se ubírají, učiní ji prameništěm, včasný déšť ji halí požehnáním. Pokračují stále s novou silou, objeví se před svým Bohem na Sijónu. Hospodine, Bože zástupů, slyš modlitbu mou, naslouchej, Jákobův Bože! Ty jsi štít náš, Bože, pohleď, na tvář svého pomazaného rač shlédnout. Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde; raději chci stát před prahem domu svého Boha, než prodlévat v stanech svévolnosti, vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně. Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe! (Žalmy 84:1-13)

 Sotva se člověk naučí počítat, změní se mu svět. Zda k lepšímu nebo k horšímu, to je otázka! Začne počítat hrušky k hruškám, roky k létům. Může to být užitečné. Ale první hruška chutná úplně jinak než třetí. Proč? Vždyť jsou to všechno hrušky? A jeden šťastný rok života vydá za spoustu let jalových.

 Ještě horší obraz pestré reality poskytuje digitální počítání na jedničky a nuly. Jednička ano, nula ne. Jednička všechno, nula nic. Máš maturitu? Ano. Ale co z toho? Jsi šikovný nebo lempl? Byl jsi v kostele? Ano. Nic víc? Co po mně, táto, ještě chceš? Chtěl jsi, abych chodil do kostela, tak jsem tam byl. Mám čárku. Mám plus. Jedničku.

 Celý zázrak s tak populární holistickou medicínou spočívá v tom, že se naučíte znovu vnímat souvislosti, které jste dříve přehlíželi. Uvědomovat si souvislosti, všímat si okolností, návazností, praktického použití, aplikací, zasazení do tady a teď, to samozřejmě patří i k víře.

 Četli jsme žalm 84. Je to poutní žalm, jeden ze šesti siónských žalmů. Dozvídáme se tu mj. dvě důležité věci.

 Ta první: šťastní jsou ti, kdo se nacházejí v Božím domě. Šťastní jsou dokonce ptáci – vrabci a vlaštovky, které si tam alespoň na část roku staví svá hnízda. Šťastní jsou ale i ti, kteří tam přicházejí jen na chvíli. Protože jeden den u Hospodina znamená víc než tisíce dnů jinde. (Vidíte, to je to počítání, které si všímá rozdílů, okolností.) Lepší stát třeba jen na prahu Božího domu, než pohodlně bydlet ve stanech svévolníků. Pokud člověk vloží svou naději do Boha, je šťastný!

 Ta druhá věc, kterou se dozvídáme: blažená, šťastná je už cesta do chrámu na bohoslužbu.

 Začíná to steskem, dychtěním po Bohu. Pak se člověk vydává na pouť, jejímž cílem je chrám. A teď se rozběhne zvláštní zázrak – když se ubírají Dolinou balzámovníků, právě v tu chvíli ji Bůh učiní prameništěm. Někdo to překládá jako údolí osik. Nebo údolí mastixu, tedy pryskyřice prýštící z poraněného keře pistácie řečíku lentiška. Každopádně to je místo suché, vyprahlé, nepohostinné. Ale když tudy poutníci kráčejí do chrámu, Bůh udělá zázrak a včasným deštěm promění suchopár v prameny.

 Rabíni říkají, že to hříšníci na cestě peklem začali plakat, protože je jim líto, co způsobili. Slzy zavlaží úhor a uhasí i pekelné plameny.

 Možný je i jednodušší výklad. Když toužíte po Bohu, ani cesta pouští vás neodradí. Láska, která vás pohání, přemůže i překážky po cestě. Znal jsem lidi, kteří jako děti chodili do kostela pěšky přes deset kilometrů; někteří vyráželi už v sobotu a spali po cestě u příbuzných a známých.

 Budou kráčet od síly k síle, pokračuje žalm. Od síly k síle … Jako je dálnice lemována bistry a čerpacími stanicemi, je cesta poutníků lemována novými a novými zdroji síly. Dokud se neobjeví před Bohem na Siónu.

 Jak prožíváte nedělní bohoslužby? Jako odfajfkované políčko ve formuláři „byl jsem tam“? Čekáte, že se připravím já nebo se připravujete nějak i vy? Začínají pro vás nedělní bohoslužby sobotním ukládáním se ke spánku? Když člověk usíná v napětí, celou noc ho trápí zlé sny, probouzí se vyčerpaný do uplakaného rána. Jak je to u snídaně? Když se člověk pohádá s dětmi, utrousí pár jízlivostí směrem k manželce, dokáže pak na to nemyslet? A co cesta do kostela? Stává se vám požehnáním? Slyšíte zpěv ptáků, vnímáte blankyt oblohy, rozradostní vás známé hlasy v dálce? Nebo myslíte na jednu jedinou věc, zase přijdeme pozdě a musíme projít uličkou za zpěvu písně?

 V každé učebnici sexuální výchovy, v každém článku se dočtete, že před milováním je čas na dotyky, něžnosti, polibky. A když je po všem, neměl by se člověk svalit jako žok a v příští vteřině hlasitě chrápat.

 Někdy to tak je, že se těsně před kostelem něco seběhne, zašmodrchá, pokazí. Někdo na vás něco vybalí, co nečekáte, vrazí vám klín do hlavy. Přijde nějaká špatná zpráva, a vy musíte fungovat jako stroj. Nic z kostela nemáte. Může se to stát, i to je život. Nebo skončíte, a pár slov, která vzápětí vyslechnete, vám přemaže celý zážitek. Témata se přehazují jako výhybky vlaku. „Nezapomněl jsi koupit ty šroubky, drahý?“ A je po vzrušení … I to je život; můžete hodiny péct dorty, prostírat slavnostní tabuli, smažit, kuchtit, a pak se děti vrhnou na dárky, řeknou, tohle jsme nechtěli, nejhorší narozeniny v životě a je po parádě. Ještě že zbývá alespoň hbitá střelná modlitbička.

 Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost, píše apoštol. Musíme si poradit, i když nám okolnosti nepřejí. Ale možná už rozumíme, co znamená, pamatuj, abys den sváteční světil. Jistě žádná bohoslužba ani před tisíci lety netrvala celý den. Ale jestliže může být požehnaná i domácí touha po Bohu, může být požehnaná i cesta do chrámu, vedoucí od síly k síle. Jestliže den na prahu Božího domu je lepší než tisíce dnů jinde, nemůže být požehnaná i káva po bohoslužbách či cesta z kostela domů? Není to zázrak vyplývající ze setkání s Bohem? Že celý oddělený den tvoří sváteční doprovod bohoslužby, kdy si člověk opravdu může odpočinout a zvednout hlavu vzhůru?

Nikdy jsem nefandil nápadu obklopit 10 Božích přikázání ochranným plůtkem z 613 přikázání. Aby náhodou některé nebylo porušeno, raději ať se člověk nedostane blíž kvůli jiným podpřikázáním. Ale naše setkání jednou za týden je opravdu velmi vzácné. Vnímejme, co předchází a následuje. Udělejme něco proto, abychom přicházeli i odcházeli s požehnáním, aby to byla cesta od síly k síle.

Píseň: 339 Věříme srdečně

VP: S-167 Kristus Pán když na smrt, S-39 Dále přece nejdete sami, 732 Do tvých starostí

Příml., MP.: 

Poslání: Řekl jim: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ (Marek 6:31a)

Požehnání: 

Píseň: 411 Amen, Otče, rač to dáti