Nesuďte

Kázání 1. po Zjevení, 12. 1. 2025, Ž., J. H., L 6,37

Pozdrav: 

Introit: Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. (2. Petrova 3:10)

Píseň: 632 Zlatá když sluneční

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: mládenec u prázdného hrobu zvěstoval vzkříšeného – hodí se na Zjevení Páně

Píseň s kytarou: S-324 Šly z rána ke hrobu

1. čtení: Král Belšasar vystrojil velikou hostinu svým tisíci hodnostářům a před těmito tisíci pil víno. Při popíjení vína poručil Belšasar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které odnesl Nebúkadnesar, jeho otec, z jeruzalémského chrámu, aby z nich pili král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny. Hned tedy přinesli zlaté nádoby odnesené z chrámu, to je z Božího domu v Jeruzalémě, a pili z nich král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny. Pili víno a chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné a kamenné. V tu hodinu se ukázaly prsty lidské ruky a něco psaly na omítku zdi královského paláce naproti svícnu. Král viděl zápěstí ruky, která psala. Tu se barva králova obličeje změnila a myšlenky ho naplnily hrůzou, poklesl v kyčlích a kolena mu tloukla o sebe. Král mocně zvolal, aby přivedli zaklínače, hvězdopravce a planetáře. Babylónským mudrcům král řekl: „Kdokoli přečte toto písmo a sdělí mi výklad, bude oblečen do purpuru, na krk mu bude dán zlatý řetěz a bude mít v království moc jako třetí po mně.“ … Daniel na to králi odpověděl: „Své dary si ponech a své odměny dej jinému. To písmo však králi přečtu a výklad mu oznámím. Slyš, králi! Bůh nejvyšší dal Nebúkadnesarovi, tvému otci, království a velikost, slávu a důstojnost. … Když se jeho srdce povýšilo a jeho duch se stal náramně zpupný, byl svržen ze svého královského stolce a jeho sláva mu byla odňata. … Ani ty, jeho synu Belšasare, jsi neponížil své srdce, ačkoli jsi o tom všem věděl, ale povýšil ses nad Pána nebes. Přinesli před tebe nádoby z jeho domu a pil jsi z nich víno ty i tvoji hodnostáři, tvé ženy i ženiny, a chválil jsi bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné a kamenné, kteří nic nevidí, neslyší ani nevědí. Boha, v jehož rukou je tvůj dech a všechny tvé cesty, jsi však nevelebil. Proto bylo od něho posláno zápěstí ruky a napsáno toto písmo. Toto pak je písmo, které bylo napsáno: ‚Mené, mené, tekel ú-parsín‘. Toto je výklad těch slov: Mené - Bůh sečetl tvé kralování a ukončil je. Tekel - byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký. Peres - tvé království bylo rozlomeno a dáno Médům a Peršanům.“ Belšasar hned poručil, aby Daniela oblékli do purpuru, na krk mu dali zlatý řetěz a rozhlásili o něm, že má v království moc jako třetí. Ještě té noci byl kaldejský král Belšasar zabit. (Daniel 5:1-7.17-18.20.22-30)

Píseň: S-328 Babylón

Kázání: Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lukáš 6:37)

 Na Nový rok Samuel Kováč vylosoval toto biblické heslo pro náš sbor pro rok 2025.

 Soud.

 Ve Starém zákoně najdete jen jediného Soudce nad všemi lidmi – Boha. V Novém zákoně je to jinak. Tam se objevuje novinka – Poslední soud, last judgement, das Jüngstes Gericht. Spojený s apokalypsou, se vzkříšením z mrtvých. Naprosto nová instituce! Na rozdíl od starozákonního jednotlivého Božího soudu nad každým jednotlivcem, probíhá Poslední soud zároveň.

 Představu soudu nad životem každého člověka sdílely snad všechny národy a náboženství kolem Izraele. V knize Daniel jsme četli, jak prorok vyřizuje boží soud babylónskému králi: „… byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký!“ Ten obraz je srozumitelný každému. Nemáš nic, čím by ses před Bohem obhájil. V Božích očích to, co jsi žil, nemá váhu!

 Co nás v Božích očích uchrání před odsouzením?

 Odpovědí je mnoho. Belšasar se povyšoval nad Pána nebes. Znesvětil posvátné nádobí z jeruzalémského chrámu pohanskou pitkou! Tedy pomohlo by, kdyby byl pokorný před Bohem a ctil správnou bohoslužbu. Kdyby vzdal čest jedinému Hospodinu.

 Zalistujte si Písmem a uvidíte, že je tam spousta pokusů, jak vystihnout, na čem před Bohem záleží.

 Žít zbožně. Zachovávat Boží zákon. Nést dobré ovoce! Činit pokání. Milovat světlo a ne tmu. Uvěřit, že Ježíš je Boží Syn. Naslouchat Ježíšovu slovu a věřit Bohu. Nezabíjet, nehněvat se na bratra, nezatracovat ho. Přijímat evangelium. Nemluvit planá slova. Nevyjídat domy vdov a nemodlit se naoko. Vyvarovat se hříchů z biblických katalogů neřestí. Nebýt Božím odpůrcem. Nad soudem vítězí milosrdenství – být tedy milosrdný. Naše ano musí být ano a naše ne musí být ne. Atd.

 Jak slyšíte, jsou to spíše takové pokusy vcítit se, vystihnout, co se na nás Bohu nelíbí a za co nás naopak bude chválit. Ukazuje se, že to přesně nevíme, domýšlíme se. A to je asi lepší, než kdyby na to byl jediný přesný předpis.

 Také soud samotný není v Písmu pojímán jednotně. Píše se, že každý člověk přijde na soud. Ale také, že kdo věří v Božího Syna, není souzen. U evangelisty Jana Bůh ani příliš nesoudí – sami lidé se odsuzují svým chováním, svými postoji.

 Vidíte? Když člověk recituje Krédo: „Věřím … přijde soudit živé i mrtvé“, zní to tak jasně a přehledně. Přitom v různých dobách a na různých místech o tom lidé smýšleli všelijak.

 V našem biblickém hesle otvírá Ježíš tohle téma velmi překvapivě: „Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno.“ Jako kdyby najednou etická kritéria, morální pravidla, hodnoty nebyly vůbec důležité. Kde jsi selhal, kde jsi obstál není rozhodující. Stovky přesných předpisů jsou odsunuty na vedlejší kolej. Pokud sám druhé nesoudíš, nebudeš ani ty odsouzen. Je to tak? Souhlasíte? Chápeme to správně? Nesuďte a nebudete souzeni. Nezavrhujte a nebudete zavrženi.

 Ze soudu se při tom úplně vytratil Bůh. Jakoby se to řídilo podobným principem tzv. zlatého pravidla: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.“ (Lukáš 6:31) Kde je Bůh? Je to jen na nás?

V příběhu o kamenování ženy cizoložnice je uplatněn přesně tenhle princip – „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil? Ani já tě neodsuzuji.“ Ale tady je jakýsi vysvětlující přídavek – celé to stojí na podmínce: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď kamenem.“

Možná právě to je motivací, aby člověk druhé příliš neodsuzoval. Protože sám nejsem bez hříchu. Pak nemá smysl spekulovat, co bylo horší a co menší provinění, jestli víc zhřešil on nebo já. Prostě nejsem tu od toho, abych lidi soudil. To mi nepřísluší.

Někde to tak cítíme, že se neodvažujeme druhé soudit, protože máme sami máslo na hlavě. Bylo by to nevkusné, kdybychom soudili. Ale Ježíš nemyslí, že bychom měli být zkorumpovaní hříchem, paralysovaní hříchem. Měli bychom se vzdávat soudu, zavrhování, odsuzování a neodpouštění jaksi dobrovolně, z duchovní síly, ne slabosti a nouze. S radostí a vědomím, že to tak smíme udělat, ne musíme.

Myslím si také, že to Ježíš nemyslí absolutně. Tím, že se zločinní diktátoři pohybují ve společnostech, které nejsou schopny odsoudit jejich zločiny, nestávají se nevinnými. Církev není místem lhostejnosti ani bezbřehé tolerance. Jde o míru. O zbytečné odsuzování. O falešnou hru na lepší lidi.

Některá auta jsou vybavena systémem ochrany před smykem – třeba 25x za sekundu kontrolují, zda pohyb volantu odpovídá směru, kterým auto jede. Podobně ostřížím zrakem poměřují lidi kolem sebe i ti, kteří chtějí soudit, jestli je u druhých všechno, jak má být. Na každém najdou chyby, nic jim není dobré, upozorní na každou nedokonalost. V tom se nedá žít. Člověk potřebuje zažít velkorysost, nadhled, přijetí. Kolik lidí se třeba kvůli kritickým rodičům nikdy neoženilo, neprovdalo.

Na závěr chci říct, že to souzení, zavrhování a neodpouštění se týká samozřejmě i člověka ve vztahu k sobě samému. Právě proto, že je člověk tak tvrdý vůči sobě, bývá tvrdý i vůči druhým.

Je dobře, že to Ježíš řekl jednoduše, bez dalšího vysvětlování. „Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno.“ Tak až nás Bůh bude vážit, ať nejsme lehcí!

Píseň: S-136 Kam v soudu den

Příml., MP.: 

Poslání: Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ (Lukáš 6:38)

Požehnání: 

Píseň: 604 Soudce všeho světa