Na kameni kámen, v matičce šroubek ...

Kázání Laetare, Mk 13,1-2, 15. 3. 2026, J. H., SS

Pozdrav: 

Introit: Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselte, všichni, kdo jste nad ní truchlívali. Budete sát do sytosti potěšení z jejích prsů, budete s rozkoší pít plnými doušky z prsů její slávy. (Izaiáš 66:10-11)

Píseň: 287 Zpívejte, čest vzdejte Hospodinu

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Zná někdo osobně nějakého pastýře? Možná jsme potkali turistického průvodce, osobního instruktora lyžování, někoho, kdo nás vodí na dobrá místa.

Píseň s kytarou: S-178 Má modlitba nemívá někdy slova

1. čtení: Pelištejci shromáždili své šiky k bitvě. Shromáždili se do Sóka, jež patří Judovi, a utábořili se mezi Sókem a Azekou v Efes-damímu. Také Saul a izraelští muži se shromáždili, utábořili se v dolině Posvátného stromu a seřadili se k bitvě proti Pelištejcům. Na hoře z jedné strany stáli Pelištejci, na hoře z druhé strany stál Izrael a mezi nimi bylo údolí. I vycházíval z pelištejských šiků soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď. Na hlavě měl bronzovou přilbu a byl oděn do šupinatého pancíře; váha pancíře byla pět tisíc šekelů bronzu. Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový oštěp. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním chodíval štítonoš. Goliáš stával a volal na izraelské řady. Říkal jim: „Proč vycházíte a řadíte se k bitvě? Což nejsem já Pelištejec a vy služebníci Saulovi? Vyberte si někoho, ať ke mně sestoupí. Když mě v boji přemůže a zabije mě, budeme vašimi otroky. Avšak jestliže já přemohu jeho a zabiji ho, budete vy našimi otroky a budete nám sloužit.“ A Pelištejec dodával: „Dneska jsem potupil izraelské řady. Vydejte mi někoho a budeme spolu bojovat.“ Kdykoli Saul a celý Izrael slyšeli tato Pelištejcova slova, děsili se a velice se báli. (1. Samuelova 17:1-11)

Píseň: 739,1-5.8 Prozpěvuj, ó věrná duše

Kázání: Když vycházel z toho chrámu, povídá mu jeden z jeho učedníků: „Mistře, pohleď jaké to kameny a jaké stavby!“ Ježíš mu řekl: „Díváš se na ty olbřímí budovy? Tady nezůstane kámen na kameni, se kterým by nebylo hnuto.“ (Marek 13:1-2, překlad Jiří Mrázek)

 Některá vydání Biblí se snaží vylepšit text. Tento odstavec bývá například nadepsán „Předpověď zkázy chrámu“. Ovšem když se to právě dělo, těžko mohl mít učedník z Galileje představu, co se za čtyřicet let stane. Nemohl Ježíšovi rozumět. Přijde snad zemětřesení? Nebo Jeruzalém zpustne? Umíme si představit, že na obyčejného rybáře působil chrám monumentálně. Snad až nezničitelně. Že reagoval jako my, když stojíme před velkými kamennými bloky antických nebo indiánských staveb a říkáme si, to je krása! To je obrovské! Něco takového u nás nemáme! Kdo to dokázal vyměřit, otesat, postavit, to byl borec! A že Ježíš nejenom předpověděl zkázu chrámu, ale také příliš užaslého učedníka vrátil do reality.

 Dávným stavitelům samozřejmě nešlo jenom o estetiku. Opravdu chtěli ohromit. Sedm divů světa – to vše byly stavby, technika. Faraón chtěl pyramidami přesvědčit, že je bůh. Herodes si jako cizinec nákladnou přestavbou a zvětšením chrámu kupoval přízeň i obdiv Židů. Stojíš před zdí z těžkých kvádrů a říkáš si, jsem to ale nepatrný červíček! Ještě že se mohu opřít o krále, o náš úžasný kostel, o ty tvrdé přetěžké šutry.

 Mluvíme tady často o úžasu před Bohem. O zážitku setkání s Božím majestátem, jeho velebností, láskou, mocí, odpuštěním. Dnes si ukážeme, že není třeba plýtvat obdivem před kdejakou demonstrací lidské moci, lidského majestátu. To, co se stalo bezejmennému učedníkovi, když vyšli z chrámu, se totiž může velmi snadno stát i nám a potřebujeme také slyšet něco podobného, co řekl Ježíš.

 Třeba takový obr Goliáš … Podle nejstřízlivějších přepočtů měl měřit 297 cm. Váha jeho pancíře vychází na 70 kilogramů. To přeci ohromí stejně jako velké kameny chrámu. Však také Izraelci šli do kolen a byli jako paralyzovaní. Jediný David si řekl, to je toho a šel hledat prak a oblázky. Ukázalo se, že to byl ten nejlepší postup.

 Mockrát jsem viděl na sociálních sítích srovnání, že Američané jsou schopni vytvořit nejpokročilejší stíhací letoun 5. generace F-35, zatímco my, Evropská unie, dokážeme vymyslet leda tak víčka, která drží na plastových lahvích. Viděli jste jejich letadlové lodě? Nebo víte, že nám v soutěži s Čínou dávno ujel vlak? Všimli jste si, že vechno je tak drahé, že na to nikdy nebudete mít? Pochop a vzdej to! Červíčku! A ty se, mami, nesměj; patříš do starého železa, internet tě přechytračí!

 Goliášovy naparovací tanečky a všechny moderní demonstrace síly mají stejně jako u krocanů a pávů člověka přimět, aby se podrobil. A najednou Ježíš říká, tady se to přece nerozhodne. Tady nezůstane kámen na kameni, se kterým by nebylo hnuto. Nepřisuzujte důležitost vnějším věcem. Ten chrám není zas tak skutečný, jak vypadá. Svou jistotu za něj jen schováváte.

 Svět se ale brání. Nechce se pohanských jistot vzdávat. A tak Ježíše obviní, že chtěl chrám zbořit. Velezrada! Vnímáte, jak je to absurdní? Jako kdyby pohaněl pětiletku. Ale jak píše Jan, Ježíš přece mluvil o chrámu svého vlastního těla. Po třech dnech jej znovu vybuduje. Tam se děje něco skutečně podstatného! Tam, kde Kristus vstává z mrtvých. Ty zdánlivě nejkřehčí a nejzranitelnější věci jsou vlastně ty nejmocnější. Vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. (1. Janova 5:4b)

 Na Goliáše stačí David s prakem. Nejmocnější armády si vylámaly zuby na Vietnamu a Afghánistánu. Ze slavných chrámů nezůstane na kameni kámen. Bůh dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není. (Římanům 4:17b). Co je světu bláznovstvím, to vyvolil, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic. (1. Korintským 1:27-28).

Nejsme proti technologiím ani proti proti velkým stavbám. Uvědomujeme si, že moderní modly nejsou plastoví bůžci vytištění na 3D tiskárně. Potřebujeme, aby Ježíš stál někde blízko vedle nás a řekl: „Moc se tomu nediv, nelekej se toho, nekácej se před tím. Je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ (Matouš 4:10)

Tak se to velikonočního rána ukázalo!

Za chvíli bude sborové shromáždění. Také bychom rádi s otevřenou pusou slyšeli ohromující cifry. Co když nás Pán Bůh chce naučit důvěřovat zázraku Kristovy smrti a zmrtvýchvstání? A tak buďme srdcem tam, kde se skutečně rozhodne. Cihly a kameny to nejsou.

Píseň: 438 Bohu chvála buď i čest

Příml., MP.: 

Poslání: Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha. Oni klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme. (Žalmy 20:8-9)

Požehnání: 

Píseň: 277 Chval Pána svého písní a jásej s radostí