Mírnost

Poslední neděle po Zjevení, 1. 2. 2026, J. H., Fp 4,5

Pozdrav: 

Introit: Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá.“ (Sofoniáš 3:17)

Píseň: 634 Hned z rána vzdej díky

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Chtěli byste někdy vrátit čas? Aby se nestalo to, co se stalo? Kdo uvěří v Ježíše, dostává druhou šanci.

Píseň s kytarou: S-409 Živý je Pán

1. čtení: Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsem, a vy jste neplakali,‘ Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno - říkáte: ‚Je posedlý.‘ Přišel Syn člověka, jí a pije - říkáte: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí.“ (Lukáš 7:31-35)

Píseň: 127 Dobrořeč má duše Hospodinu

Kázání: Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. (Filipenským 4:5)

 Snažíme se rozumět světu, ve kterém žijeme. Snažíme se mu rozumět i v souvislostech naší víry – kde je naše místo, náš úkol, jako křesťanů?

 Často se říká, že lidská společnost se chová jako kyvadlo. Vychýlí se na jednu stranu, pak se přehoupne na druhou. Někdy je ten rozkmit docela nepatrný, jindy jsou oba krajní body od sebe tak vzdálené, že říkáme: řítíme se z extrému do extrému!

 Farářský synek Friedrich Nietzsche v knize „Zrození tragédie z ducha hudby“ píše, že v řeckém umění existují dva umělecké směry. Jeden se jmenuje podle řeckého boha Apollóna a druhý podle Dionýsa. Apollinský přístup obnáší řád, krásu, rozum, individualismus, předvídatelnost, dionýský naopak opojení, chaos, nespoutanost, extázi a silné vědomí jednoty. Apollón si libuje v hlubokém dialogu, Dionýsos strhuje silou společného zpěvu. Když se obojí spojí, vzniká, podle Nietzscheho vrcholné řecké umění.

 To dobře známe. Našli bychom stovky příkladů. Když děti dlouho sedí v lavicích, učí se a nemohou ani pípnout, je nutná přestávka, proběhnout se po chodbě, zařvat si, schroupnout svačinku. Hodina češtiny se neobejde bez hodiny tělocviku. A matika bez výtvarky. Funguje to i v politice – profesora střídá bavič, suchara kašpárek, konzervu liberál, geronta mladý hesounek. Přísným ekologickým limitům vyhrává na pohřbu fanfára výfuků šestiválců.

 I v rodinách to vidíme. Když jsou děti vychovávány příliš přísně, na výletě je nepoznáváte; jsou jak utržené ze řetězu. V další generaci zavládne obvykle výchova nevýchova. Když tatínek moc šetřil, synáček rád rozhazuje. Pokud je to příliš z rohu do rohu, příběh bohužel končívá dost neslavně.

 Příklady najdeme i v Bibli. Po Davidových válkách si potřeboval Izrael trochu odpočinout a také budovat. Ale stálo to spoustu peněz. Co že to radili kamarádi mladému Rachebeámovi? Vybírej ještě víc daní, než tvůj otec Šalomoun! V tu chvíli se Izrael rozpadl.

 Ježíš říká, že se někdy bohužel lidem nezavděčíte. Vždycky chtějí právě to, co nemají. Jsou jako zpovykané děti na tržišti. Není vhod ani Jan Křtitel ani Ježíš. Nezavděčí se asketa ani lidumil. Ježíš vlastně radí jakousi střední cestu: Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi. (Lukáš 6:31) Nebuď příliš spravedlivý, nebuď příliš svévolný, říká zase Kazatel.

 Naše společnost je teď hodně dionýsovská. Můžeme si za to zřejmě sami. Dlouho jsme se domnívali, že na každý problém stačí vysedět nějaký hodně košatý předpis, že jsou lidé racionální a pochopí složitý svět. Na další důvody přijdete sami. Pokud se nám podaří zhoupnout společnost zpátky, měli bychom se poučit a držet kyvadlo kolem středu.

 Apoštol Pavel radí Filipským, aby jednali „mírně“. Mírnost, to je moc důležitá vlastnost. Epieikeia znamená mírnost, vlídnost, laskavost, spravedlivost. Také dobrotivost. Obratnost. Ochotu. Jednat mírně tedy znamená jednat vhodně. Přiměřeně. Slušně a rozumně. Nepřehánět to. Biskup má být podle listu Timoteovi mírný. Bratři v církvi mají být podle listu Titovi přívětiví (mírní). Pánové mají být mírní ke svým otrokům (1 P). Moudrost, kterou přijímáme shůry je přece pokojná, mírná (Jk).

 V církvi máme blíž k Apollónovi. Dionýsos je pro nás takový čert! Máme rádi bílé límečky, ticho jak ve škole. Proto moc potřebujeme kafe po bohoslužbách, letní tábory, pořádně diskutovat při biblických hodinách, zamlátit si do kytary a do cajonu, hodně a hlasitě zpívat, ne jako přiškrcení andělé, ale jako lidi. Jako slušná tribuna na fotbalu. Nikdy bychom neměli zapomenout, jak Ježíšovi vyčítali, že chodí mezi normální lidi.

 Richard Rohr a Andreas Ebert, františkán a luterán, kdysi napsali moc hezkou knížku: „Eneagram“. Podle spíše mystické než vědecké metody rozdělili lidské osobnosti do devíti skupin. Zajímali se o tradiční křesťanské ctnosti, o islámské mystiky i o pouštní otce. Dospěli k závěru, že v osobě Ježíše Krista je zastoupeno to nejlepší z bohatství všech devíti typů lidských osobností.

 V odborných kruzích se knížka příliš neujala. Ale my přece víme, jak se na Ježíše dívali první křesťané: Plnost sama se rozhodla v něm přebývat. (Kolossenským 1:19) Chceme dorůst zralého lidství měřeno mírou Kristovy plnosti! (Ef 4,13)

 Až se budeme rozhlížet kolem sebe a nadávat na svět, ptejme se poctivě, co nám chybí, a co nám naopak přebývá. Moc špatně se nám udržuje kontinuita, když je to pořád z rohu do rohu! Buďme pestří, barevní. A nezapomeňme nikdy, že bez Ježíšovy mírnosti nedosáhneme jeho plnosti.

Píseň: 222 Radujte se v Pánu vždy

Příml., MP.: 

Poslání: Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností, se zdarem do boje důstojně vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň. (Žalmy 45:4-4)

Požehnání: 

Píseň: 216 Kdybych znal množství jazyků