Křest Nella a Naďa Dvořáčkovy

Ezechiel 36:25-27

Pokropím vás čistou vodou, a budete očistěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode
všech vašich model. Dám vám nové srdce a nového ducha vložím do vašeho nitra.
Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Svého ducha vložím do
vašeho nitra a učiním, že se budete řídit mými nařízeními a zachovávat mé zákony.
Milá Nelo, milá Naďo, milé sestry a bratři,
stalo se, že jste zaslechli tiché volání, které vás přivedlo na cestu k Pánubohu. Někdo z
nás dříve, někdo později. Ale protože tu dnes sedíme společně, není mezi námi rozdílu.
Pán Bůh nás zavolal a my přišli. Když budu mluvit za sebe, je jisté že jsem cestou
nejednou klopýtl. Zakop a upadl do bláta. Často i do takového toho pomyslného bláta.
Umazal jsem svou duši, svoje srdce. Ruku nahoru, kdo to máte jinak. Možná Nela by se
mohla přihlásit, třeba toho ještě tolik nestihla – zatím.
Bůh, náš nejvěrnější přítel, nás na mnoha místech písma znovu a znovu ujišťuje. Zaslíbení
Boží milosti, zaslíbení obnovy, zaslíbení očistění našich duší je stále v platnosti.
I prorok Ezechiel nás dnes ujišťuje, když vyřizuje Boží vzkaz a říká. Vidím vás. Vidím, jak
jste se cestou zapatlali. Jak se necháváte strhnout stranou. Na nesprávnou cestu. Vidím,
jak zatvrzujete svoje srdce. A čistá voda, která se na vás dnes z mé milosti snáší, vás
očistí.
Ne, že bych si snad myslil, že Naďa nezná pravidla osobní hygieny. Ne, že bych si myslil,
že první Nelino slovo bylo Baal, pohanský bůh. Náš dnešní text je metaforou neúspěchu
našeho kráčení životem. Ať už je ta cesta prozatím kratinká, nebo už na ní pár zatáček je.
Nesnažím se naroubovat Boží upozornění na kritiku osobnosti. Snažím se připomenout,
že Bůh nás vidí, jací doopravdy jsme. Snažím se připomenout, že bez Božího doprovodu
bude náš život beze smyslu. A snažím se připomenout, že Bůh je tu pro nás vždy
připraven. Že to my musíme udělat ten poslední krůček.
V bibli se píše o Janu Křtiteli, který křtil v řece Jordán. Nakonec i Pán Ježíš k němu přišel
a žádal ho o křest. Jordán byl v té době hranicí mezi bohatým Izraelem a okolní pustinou.
Žít v Izraeli znamenalo tehdy nemalou jistotu. A jedna z cest do Izraele vedla přes Jordán.
Metafora vstupu do země zaslíbené přes řeku Jordán, zanechání všeho starého za sebou
a nový začátek po obmytí nás přivádí ke křtu. Řeka Jordán plyne a odnáší s sebou vše
staré. Nečisté po dlouhé cestě. Nový život už na nás očekává.
Voda, kterou nám ústy proroka Ezechiele nabízí Pánbůh je tu pro nás také už celé věky
připravena. Otevřete svoje srdce a vstupte do Boží milosti. A já vám s tím pomůžu. To je
to, co nám dnes prorok vyřizuje.
Křest, pro který se dnes Naďa rozhodla. Křest, ke kterému přinášíme Nelu, je stvrzením
této smlouvy. Stvrzením, že odteď patříme Bohu. Stvrzením, že jsme připraveni začít nový
život. Stvrzením, že odkládáme vše staré. Že se svěřujeme do Boží péče.Nenechme se mýlit. My dříve pokřtění se nenechme mýlit. I když už je to nějaká doba, kdy
jsme přijali to nesmazatelné znamení, kterého se už za chvíli dostane Nadě a Nele. I když
už považujeme svou víru za pravidelnou součást našich dnů. Modlíme se, chodíme do
kostela, navzájem se posilujeme ve víře, hledáme v našich bližních Ježíše Krista. Tak ani
tehdy se nenechme mýlit, že už máme odpracováno. Hotovo. Vystaráno. Pokřtěno a veget.
Nenechme se mýlit, že se nám podařilo odložit vše staré a teď už tu sedíme jako nějací
akční hrdinové bez chyb a nedodělků. Ne. Na každém kroku se ohlížíme přes naše
Jordány a spatřujeme ten starý život. Život bez Boha. Život v nebezpečí. Patří znovu a
znovu k našim povinnostem si připomínat, že jsme. Že žijeme. Že už žijeme. A chceme-li
žít i zítra, musíme si s každým nadechnutím připomínat svůj křest. S každým
nadechnutím znovu prožívat svůj křest. Zde jsem Pane. Prosím očišťuj mě od starého.
Nedovoluj starému, aby mě pohlcovalo, oslovovalo. Jsem pokřtěn, tedy žiju.
Neboli slovem prorokovým, moje srdce konečně začalo bít. Tluče jako o závod, protože už
není kamenné. Ne mou zásluhou, ale Tvou milostí není kamenné.
Milá Naďo, Nelinko, vzácné sestry a úžasní bratři.
Hlásíme se společně ke zkouškám praotce Abrahama. Hlásíme se společně k působení
Ducha svatého, kterého nám Bůh slibuje vkládat do nitra. Hlásíme se k nekončící potřebě
omývání hříchů vodou. Doufáme a věříme v milosrdenství Boží, které nás vytrhává ze
spárů nečistost a nesprávností.
Dobře víme, že sami nemáme ani pramalou šanci obstát. Ale v křtu dostáváme na cestu
pomocníka nejvěrnějšího. Konečně se z vyprahlých pustin stane zem úrodná a plodná.
Zem zalitá věčnou vodou a naplněná Duchem Božím.
Tak tedy znovu a znovu, buďme společně vítáni v nových životech, v zaslíbené milosti.
K jejímu hledání ať nám dopomáhá sám Bůh.
Amen.