Komu byl Vzkříšený ukázán jako prvnímu?

Hod Boží velikonoční, Ž., J. H., V., 5. 4. 2026, 1 K 15,3-8

Pozdrav: Kristus byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Haleluja!

Introit: Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! (1 K 15 výběr)

Píseň: 539 Pán cestou smrti kráčel

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: 

Píseň s kytarou: S-324 Šly z rána ke hrobu

1. čtení: Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“ (Matthew 28:1-10)

Píseň: 533 Bůh náš všemohoucí vstal z mrtvých žádoucí

Kázání: Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. (I Korintským 15:3-8)

 Na Velký pátek jsme slyšeli, že je dobré nechat se vtáhnout do velikonočního příběhu. Protože se nás Kristova smrt týká – zachraňuje nás. Dá se to říct na tisíc způsobů, třeba … abychom svůj život nepromarnili. Setkání s Ježíšem nás proměňuje. Jak to ale udělat? Jak se k Ježíšovi přidat?

 Dnes jsme četli nejstarší vyznání víry v Ježíšovo vzkříšení. Tak staré, že ho i nejstarší křesťanský spisovatel, apoštol Pavel, cituje jako klasiku. „Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.“ Jako korálky na nit navléká ty, kterým se Kristus zjevil: Petr, Dvanáct, pět set bratří najednou, Jakub, Pavel …

 Dnes budeme křtít Moniku, stane se tím posledním právě navlečeným korálkem. Pavel by napsal: naposledy ze všech se ukázal Monice!

 Co to ale znamená „ukázal“?

 Doslova se tam píše „byl ukázán“. „Bylo mu umožněno Krista spatřit.“ Neuviděl ho sám, protože by byl dobrý pozorovatel, protože by měl oči jako ostříž. Ne. Bůh mu ho zjevil. Byl to dar shůry.

 Všichni dobře víme, že kolem milovaných lidí může někdy vzniknout jakási hradba, plot. Učedníci a blízcí lidé se drželi kolem Ježíše velmi natěsno; byli pyšní na to, že si je vyvolil. Trochu jim to vlezlo do hlavy. Z evangelia víme, že třeba od Ježíše odháněli děti. Žadatelům o pomoc říkali, neobtěžuj Mistra! Chudákům kolem cest rozkazovali, nekřičte, dejte Mistrovi pokoj! Pro sebe ale žádali, aby zrovna oni měli místa v nebi po jeho pravici a levici. Je to takové mazáctví.

 Apoštolu Pavlovi později mnozí říkali: ty nejsi skutečný apoštol. Vždyť jsi nepatřil mezi Dvanáct učedníků. Osobně jsi se s tělesným Ježíšem nesetkal. Stal jsi se křesťanem, když už na zemi nebyl.

 Boží děti se bohužel dovedou chovat jako mazáci a někdy to pěkně zabolí. Když jsem navštěvoval umírající v hospici, říkávala mi jedna setřička, tak co, přišel jsi na pokec? Kněz přinášel opravdovou eucharistii, ale večeře Páně, kterou jsem já s umírajícími slavil, to byla jenom taková hra na skutečnou večeři Páně, protože nám prý chybí znaky pravé církve.

 Slyšeli jsme ve velkopátečním čtení, že v Božím království jsou role nastaveny trochu jinak, první jsou poslední a poslední první, s tím je třeba vážně počítat i dnes! Učedníci u kříže nebyli, někam zmizeli. Víru a lásku Ježíšovi prokázali lotr na kříži, římský setník, člen velerady Josef a ženy, které šly za ním už z Galileje a nikdy ho neopustily. Přesně tak to má nastaveno i Pavel!

 V jeho posloupnosti svědků, kterým byl vzkříšený Kristus ukázán, vůbec nehraje roli nějaké mazáctví. Kdo byl první, kdo byl druhý, kdo poslední. Dokonce ani nehraje roli, jak se Vzkříšený ukázal. Víme, že těch způsobů bylo spousta.

 Někdy ho nepoznávali – pletli si ho se zahradníkem. S duchem, který prochází zavřenými dveřmi. Hořela jim srdce, když lámal chléb. Vytušili ho v ranním rozbřesku, když na břehu opékal rybu. Ukazoval jim rány. Klaněli se mu, a přesto někteří pochybovali. Pavel se s ním setkal, když jako pronásledovatel křesťanů putoval do Damašku, aby je mohl pozatýkat a přivléct v poutech do Jeruzaléma. Ježíš se ho zeptal: „Proč mě pronásleduješ?“ Pavel oslepl a zrak se mu vrátil, až když na něj statečný spolubratr vložil ruce. Kdo byli kolem, slyšeli hlas, ale neviděli světlo. Nebo jak se píše na jiném místě, viděli světlo, ale neslyšeli hlas. Jako by se tím chtělo vyjádřit, že nám může být Vzkříšený ukázán i velmi osobně. Aniž by tomu okolí rozumělo. A opravdu – když se z Pavla stal křesťan, jeho staří spojenci se postavili proti němu.

 Není to zvláštní? Ti, kteří klečeli před vzkříšeným Kristem, pochybovali. A ti, kteří se s ním fyzicky nikdy nepotkali, uvěřili a jejich služba přinesla spoustu dobrého ovoce!

 Rozhodující je srdce. Musí „zahořet“. Musí nám zaplanout. Víra je rozhodnutí. Nemohou to za vás udělat sebelepší argumenty ani důkazy. Křesťanská víra je vlastně láska a láska stojí a padá se svobodným rozhodnutím. O tom jsme si psali ve velikonočním sborovém dopise.

 Nebuďme mazáci. Přijímejme mezi sebe lidi, kteří potkali Krista úplně jinak, na jiných místech než my. My ho přece nenacházíme, i nám je „ukazován“, je nám „umožněno Vzkříšeného spatřit“.

 Na Velký pátek jsem ti, Moniko, říkal, že večeři Páně budeme společně slavit poprvé až po tvém křtu. Dostala jsi od Katky chleba, kalich tě ještě naposledy obešel. Vzkříšený Ježíš Kristus dal svůj život za každého z nás. On by ti nikdy do kalicha nedal nic špatného. Své tělo obětoval z lásky, abychom byli jedno společenství. Svou krev prolil, aby s námi uzavřel novou smlouvu. Aby nás nic od jeho lásky nemohlo odloučit. Na nás je, abychom s ním věrně šli jako ty ženy z Galileje, v dobrém i zlém.

 Mimochodem – všimli jste si, že se o těch ženách, které byly podle evangelia u hrobu jako první a první se setkaly se vzkříšeným Kristem, Pavel vůbec nezmiňuje? Možná mu předali už tak trochu mazáckou, chlapáckou verzi příběhu, ve které byl první Petr. Možná tuhle variantu evangelia neznali. Kdo ví?

 Každopádně my tě mezi sebe, Moniko, rádi přijímáme. Vždyť i tobě Bůh umožňuje spatřit jeho vzkříšeného Syna Ježíše Krista. Díky za tenhle zázrak v životě každého z nás!

Píseň: 558 Přemohl Ježíš smrti noc

Křest: 

Píseň: S-373 Vítězi k poctě zpívejme

VP: S-466 Surrexit dominus vere, S-426 Každý kout má prozářit, S-461 Nebojte se, radujte se, S-444 Bless the Lord my soul

Příml., MP.: 

Poslání: A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. (Efezským 5:14)

Požehnání: Ať žehná tě Hospodin a ať chrání tě! Ať září Hospodin tváří svou k tobě a ať je milostiv tobě! Ať pozvedá Hospodin tvář svou k tobě a ať tě zahrnuje pokojem!

Píseň: 549 Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal