Kdo vyhraje v dějinách?

13. července 2025

Kázání Michala Kitty ze 13. července 2025.

Kdo vyhraje v dějinách?
13. července 2025 - Kdo vyhraje v dějinách?

Kázání 4. po Trojici, 13. 7. 2025, Ž., J. H., Mk 8,34-38

Pozdrav: 

Introit: Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není. Při sobě samém jsem přísahal, z mých úst vyšla spravedlnost, slovo, které se zpět nenavrátí. Přede mnou každý klesne na kolena a každý jazyk odpřisáhne: ‚Jenom v Hospodinu - řekne o mně - je spravedlnost i moc‘.“ Přijdou k němu a budou se stydět všichni ti, kdo proti němu pláli vzdorem. (Izaiáš 45:22-24)

Píseň: 243 Přijď k nám, Ježíši, v Duchu svém

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Kdo vyhraje … olympiádu, válku, nakonec?

Píseň s kytarou: S-373 Nedělní chvalozpěv

1. čtení: Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci i králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví. Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům. Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý. Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost‘ stát tam, kde být nemá - kdo čte, rozuměj - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal; a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Modlete se, aby to nebylo v zimě. S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška nikdy nebude. A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny. A tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš, hle tam‘, nevěřte! Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné. Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem. Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konec nebe. (Marek 13:9-27)

Píseň: 290 Pane Bože, budiž chvála

Kázání: (Mrázek) Když si zavolal zástup s učedníky, řekl jim: „Jestli někdo chce za mnou následovat, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj. Kdo by si chtěl zachránit život, ten ho ztratí; kdo by ztratil život kvůli mně a evangeliu, ten ho zachrání. Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale ztratil svou duši? Co by dal, aby svou duši získal zase zpět? Kdo by se styděl za mne a za má slova v této cizoložné a hříšné generaci, za toho se bude stydět syn člověka, až přijde v slávě Otce svého se svatými anděly.“ (Marek 8:34-38)

 Když se nějaká akce vydaří, žije z toho člověk řadu týdnů. Třeba náš sborový den s Pavlem Hoškem, který v květnu přednášel o spisovateli J. R. R. Tolkienovi – shlédl jsem vzápětí všech šest filmů Hobita a Pána prstenů, pustil se do Silmarillionu a dočetl Hoškovu knihu o duchovních zdrojích Tolkienova díla „Sloužím tajnému ohni“. V závěru mi jedna věc přišla hodně závažná.

 Tolkien, tento geniální autor hrdinských ság, příběhů o odvaze a statečnosti, o síle soucitu a šlechetnosti, byl prý svým vnitřním založením melancholický a sklíčený zármutkem a steskem. V jednom z dopisů napsal: „Jsem křesťan a římský katolík k tomu, takže neočekávám, že dějiny budou něčím jiným než jednou dlouhou porážkou – ačkoli obsahují … ukázky a záblesky konečného vítězství.“

 Co to znamená? Od autora, který se tak proslavil knihami o zápasech dobra se zlem, ve kterých dobro vyhrává? Katolíci byli v Británii po staletí pronásledovanou menšinou, jako protestanti u nás. To může vysvětlovat trpkou životní zkušenost, stejně jako Tolkienova účast v nesmyslných jatkách První světové války. Tolkien jako by chtěl vyjádřit, že trochu jinak je tomu v knihách a jinak ve skutečnosti. V reálném životě předpokládá, že boj mezi ušlechtilými hrdiny a zlými nepřáteli se nese ve znamení obrovské přesily zla. „Vítězství“ těch dobrých spočívá „pouze“ ve statečném boji do posledního dechu. Neskloní hlavu, neobrátí se na zbabělý útěk, ale hrdinsky padnou na straně dobra, na straně, která musí prohrát.

 Jde o vnitřní pravdu těchto hrdinů, píše Pavel Hošek. Umřou. Pro někoho i prohrají. Ale pravda je na jejich straně. Podle Hoška až křesťanství zřetelně vysloví, co Tolkienovo literární dílo psané podle vzorů hrdinských bájí pouze naznačuje. Totiž, že kdo se postaví na stranu dobra, třeba ani neví, že zlo nebude mít poslední slovo. Přesto to udělá – z odvahy, z principu. V boji mezi dobrem a zlem vítězí sebe-darující láska, kterou člověk třeba jen tuší. V křesťanství má poslední slovo právě ona!

 A jak to máme my? Vyhraje v napjatém příběhu našich dnů dobro?

 Myslel jsem na to, když médii proběhla zpráva, že Rusové okupují 1/5 Ukrajiny. Že ruští komunisté odhlasovali, že Chruščovovo odhalení kultu osobnosti Stalina byla politická chyba a nikdy k tomu nemělo dojít. Když Benjamin Netanjahu, kterému v Haagu zahřívají ubikaci, navrhl na Nobelovu cenu míru Donalda Trumpa. Člověka, který zavelel k útoku na Capitol a může za to, že prohlídky na amerických letištích jsou víc ponižující, než za komunismu na hranicích Západního Berlína. A když ještě polský prezidentský kandidát popřel existenci plynových komor v Osvětimi … 

 Co se to děje se světem? Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a umytá svině se zase válí v bahništi. (2. Petrova 2:22) Nedokazuje právě všechno kolem nás, že má Tolkien pravdu a dějiny jsou jednou velkou prohrou? Jen na chvilku jsme se ohřáli, pookřáli a znovu jde všechno do kopru?

Lidský život je krátký; naše úžasná zkušenost 90. let, kdy padl zločinný komunismus, rozpadl se Sovětský svaz, vězení národů, zmenšovaly se armády, rušila povinná vojenská služba – to vše se nám jevilo jako normální rozumný vývoj od zlého k dobrému. Mělo to logiku. Jenže to trvalo jen chvilku.

Belgický katolický teolog Edward Schillebeeckx dokonce tvrdí, že celé dějiny jsou sérií Božích porážek – v každém příběhu je to Bůh, kdo prohrává. Adam a Eva ho podrazí, babylónská věž ho donutí zmást lidem řeči, prohrává s předpotopními lidmi, kteří ho přimějí odvrhnout vlastní dílo, pod Sinajem zvítězí zlaté tele, z Egypta dojde domů jenom Jozue a Káleb, Izrael se obrací k modlám, vynutí si krále, vraždí proroky, neposlouchá, nakonec zavraždí Mesiáše.

Přesto ale máme v podvědomí či v paměti zapsáno, že konec by měl být dobrý! Ne? Copak před námi není spravedlivý poslední soud? Nové nebe a nová země? Život věčný? Nekončí tímhle Vyznání víry? Věřím … v život věčný. Amen!

V Bibli je celá řada míst, které popisují budoucnost. Zkuste si sami doma zalistovat. Mnohá podobenství. Jistě, apokalypsa. Kniha zahalená, kniha mnoha symbolů. Evangelia obsahují tzv. malé apokalypsy – Ježíšovy promluvy na konci cesty v Jeruzalémě. Četli jsme jeho řeč u Marka. Ježíš často mluví o velmi blízké budoucnosti – o událostech kolem zničení Jeruzaléma Římany. Ale úplně stejně jako Tolkien pokaždé mluví o protivenství – věrné křesťany čekají soudy, bití, výslechy, udávání, ztráta života. Počítejte s tím! A když se předpověď překlopí od událostí pár let po nanebevstoupení do nejzazší budoucnosti, mluví Ježíš o strašlivém soužení, svádění, manipulacích, lžimesiáších a lžiprorocích. A až přijde opravdu konec, andělé po mravenčí práci „vyšťourají“ ze čtyř nejzazších konců světa hrstečku vyvolených.

Po strašlivém trápení a soužení … hrstečka! Vítězství! Výhra! Niké! Ve všech biblických proroctvích zbyde na konci jen maličko vítězů.

Sváťa Karásek, Origenes, řada moderních teologů, mezi nimi i Rob Bell, autor knížky „Láska vítězí“, kterou jsme četli na Třicátnících – ti všichni jsou přesvědčení, že Bůh nemá zájem na tom, aby se z konečného vítězství dobra neradovali všichni. Apokatastasis panton – všichni prý budou spaseni. Vyprázdněné peklo. Kdo ví? Když do úvah o dobru a zlu přimíchá člověk parametr věčnosti, ztrácí smysl leccos. Ale když čtete Ježíšovy výroky, má k tomu Tolkienova melancholie mnohem blíže.

Ježíš měl pravdu, když řekl, že opakem učednictví je touha získat, pokud možno, celý svět. To je nejsdílenější náboženství. Prospět sobě. Člověk se musí rozhodnout. Zlo podporují lidé, kteří se bojí. Říkají, my to vidíme stejně jako tyran – jsme jeho přátelé. Co ovšem prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale ztratil svou duši? Ve známém spirituálu zpíváme: třeba sám dál pravdu hájit, i když právě prohrává. (Minulý týden jsme připomínali Husa.) Pozorný křesťan Tolkien dobře rozumí Ježíšovi. Jít za ním znamená sebezapření, vzít svůj kříž, držet se naděje, která je bez záruk. Před rozhodující bitvou král Théoden říká: „Svět se mění a všechno, co bývalo silné, je náhle nejisté. Jak může nějaká věž odolat takovému množství tak bezohledné nenávisti? Já ale neskončím jako starý jezevec chycený do pasti. Až začne svítat, nařídím mužům, aby zatroubili a vyjedu. Pojedeš se mnou? Třeba si prosekáme cestu nebo skončíme tak, že si to zaslouží píseň – zůstane-li vůbec někdo, kdo by o nás zpíval.“

 Ale ještě tu jsou ony ukázky a záblesky konečného vítězství, které lze spatřit v dějinách, a na které věří i Tolkien. Jak řekl Václav Havel: „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Může jít do tuhého. Na mnoha místech už dávno jde.

 A tak se nestyďme za Ježíše a jeho slova. Nebojme se hájit pravdu, i když bez záruky, že to přežijeme. Neskočit na lep lžimesiášům a lžiprorokům, nebát se kříže a pronásledování. Vždyť, jak Ježíš slíbil, ještě přijde chvíle jeho slávy!

Píseň: 701 Svěř celý život Pánu

Příml., MP.: 

Poslání: Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem. (1. Korintským 15:28)

Požehnání: 

Píseň: 454 Noc ke konci se kloní