Kdo nazažil odpuštění, neví o hříchu nic

Kázání 2. před postem, Sexagesimae, L 7,36-50

Pozdrav: 

Introit: Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. (Izaiáš 1:18)

Píseň: 38 Pán Bůh je síla má

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Bublifuk. Ježíš spojuje bubliny. Studna v Samaří.

Píseň s kytarou: S-276 Před tvou tváří, Pane

1. čtení: Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: ‚Poznávejte Hospodina!‘ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“ (Jeremiáš 31:33-34)

Píseň: 127 Dobrořeč, má duše, Hospodinu 

Kázání: Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ - „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“ Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“ A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“ (Lukáš 7:36-50)

 Náš příběh by mohl začínat jako začínají vtipy: sešli se takhle jednou tři odborníci na hříchy… Ale není to vtip, naopak je to příběh vážný a velmi hluboký. Opravdu!

 Z příběhu vystupují do popředí tři postavy a všechny mají co činit s hříchem. Jistě tam bylo přítomno lidí víc. Domy zřejmě nebyly tenkrát, jako naše domy, zabezpečené několikerými zámky a kamerami, a tak se mohlo stát, že když se ve městě rozkřiklo, že Ježíš zavítal k farizeovi na večeři, vstoupila do domu i známá městská hříšnice a dostala se až těsně k Ježíšovi. Jistě tam byli i učedníci, farizeova rodina, další spoluobčané. My však víme, co dělali, co si mysleli, a co říkali pouze tři z nich.

 Jen jedna z nic má přímo nálepku „hříšnice“. Není uvedena žádná jiná charakteristika její osobnosti. Jestli měla nějaké jméno, zda to byla blondýna či bruneta, vdaná, svobodná, mladá, stará, jaké měla povolání, nic. Hříšnice! Ten cejch v lidských očích smývá veškerou další identitu člověka. Tato žena se projevuje velmi výrazně. Nic neříká, jen pláče, objímá, líbá a pomazává. Užívá k tomu zřejmě neobvykle drahou mast. Podle Marka měla alabastrová nádobka hodnotu ročního výdělku.

 Pak je zde farizeus. Promluví, velmi stručně, zato mu vidíme do hlavy, víme, co si myslí: „Jak může té ženské dovolit, aby na něho sahala? Nejen, že to není prorok, ale ještě se špiní s hříšníky!“ Nejdřív Ježíše pozval, to je sympatické, ale pak jím v srdci pohrdl.

 Třetí je Ježíš. Jakoby nesměle se nejprve ptá, zda může promluvit: „Šimone, chtěl bych ti něco říct.“ A když mu to farizeus dovolí, vypráví podobenství na dva řádky. Jednoduché, srozumitelné. Neprůstřelné podobenství. O malém dluhu a malé lásce, o velkém dluhu a velké lásce. Vzácná mast za tři sta denárů se blíží hodnotě pěti set denárového dluhu! Ale žena bezpečně projevuje lásku i jinak. Svou pozorností a pokorou. Tak to je! Maličkými skutky můžeme dát najevo svou úctu – stačí podat vodu k omytí nohou. Stačí políbit hosta. Nemusí to být drahá mast v alabastrové nádobce.

 Žena hřešila. A věděla o tom. Farizeus byl, pokud jde o hřích, nejspíš teoretik. Nejspíš nevěděl, že hřeší pokrytectvím. Ježíš hříchy odpouštěl.

 Jednou se takhle sešli tři odborníci na hřích … Žena byla velká hříšnice, ale teď pláče. Hřích totiž vůbec nepůsobí nějaké zvláštní potěšení, jak si teoretik farizeus myslí. Možná prvních pár vteřin. Ale pak to jsou jenom výčitky, výčitky, výčitky. Jako kyselina se propalují do všech příštích dnů. Už nikdy nebudete čistí! Nestálo to vůbec za to.

 Pár let jsem dospíval mezi velmi zbožnými křesťany. Někdy se i zdálo, že toho vědí mnohem víc o satanovi, než o Pánu Bohu. Perfektní katalogy hříchů. Ale když se hrálo divadlo, nikdo nechtěl hrát Ježíše. Všichni chtěli hrát Máří Magdalénu. Legálně se našminkovat, koketně pohodit kabelkou … Hm! Když se vyprávěla svědectví, vždycky to bylo: „Byl jsem strašný beznaboh! Zamlada jsem se opil a pozvracel!“ Ale tohle hřích není. Hřích je hnus, o kterém se vám vůbec nevypráví snadno. Za hřích se stydíte! A ještě po létech se divíte, že vás nezabil nějaký zbloudilý meteorit.

 Skutečný odborník na hřích není žena hříšnice ani farizeus teoretik. Skutečný odborník na hřích je v našem příběhu Ježíš. Protože ví zásadní věc: nemůžete plně poznat, co je to hřích, dokud vám není odpuštěn. Dokud v Kristu nezažijete odpuštění hříchů, víte prdlajs!

 Je to jako hrát střílečky na počítači nebo zažít opravdovou válku. Kdo byl ve válce, nemůže hrát střílečky. Hřích je vybočení z rovnováhy, hřích je vychýlení z kurzu, hřích je bloudění v prázdnotě, ve tmě. Je to jako nekonečné potácení v horečce 40°, ze kterého se nemůžete probudit. Jako když saháte po jablku na větvi a nemůžete dosáhnout. Jako když valíte Sysifovu kouli do vrchu a pořád vám padá. Skončí to až tehdy, kdy vám Bůh odpustí. Má-li mít pokušení, zkouška, možnost postavit se proti Bohu, má-li mít samotná existence pokušitele nějaký smysl, musí existovat východisko, záchrana! Proto k hříchu patří odpuštění. Pokud člověk hřeší a nekaje se, pokud hřích pozoruje a ukazuje na něj prstem, neví o něm nic! Ale jestli selhal, litoval a přijal odpuštění, pak ví, o čem je řeč.

 Farizeus nerozumí lásce, o které Ježíš mluví. Milovníci černých kronik neznají milost.

 Z hostiny u farizeova stolu odchází jako vítěz žena hříšnice. Teď už omilostněná hříšnice. Vzácná mast, rok práce, je v trapu. Neřekla ani slovo. Líbala Ježíšovy nohy. Komu bylo mnoho odpuštěno, mnoho miluje.

 Proč jsou naše věznice pořád plné? Míra recidivy je 65 – 70%. Protože máme paměť jak slon. Neodpouštíme. Nálepka je nálepka. Jednou komunista, vždycky komunista, jednou hříšník, vždycky hříšník. Ještě že Hospodin není Čech. Chvála Bohu!

 „Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“ 

Píseň: 777 Buď mojí nadějí

VP:  364 Pán k prostřenému stolu, 377 V noci té, když náš Pán Ježíš zrazen byl 384 Ó Pane můj, pokoj ať tvůj

Příml., MP.: 

Poslání: Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho. (Galatským 5:1)

Požehnání: áronské

Píseň: 660 Když soumrak zháší světlo