Jsem s vámi

Kázání Quasimodogeniti, Mt 28, 27. dubna 2025, Ž., J. H.

Pozdrav: 

Introit: Jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste ‚okusili, že Pán je dobrý!‘ (1. Petrova 2:2-3)

Píseň: 548 Buď Bohu všechna chvála, čest

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Reichtum ist Schuld?

Píseň s kytarou: S-373 Nedělní chvalozpěv

1. čtení: Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: „Pane, kdo tě zrazuje?“ Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“ Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijde, není to tvá věc. Ty mne následuj!“ Mezi bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.“ (Jan 21:20-23)

Píseň: S-332 To anděl kámen odvalí

Kázání: Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“ Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti.“ Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes. Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Matouš 28:1-20)

 Jak se říká: milí posluchači, milí diváci, díky, že jste sledovali náš seriál až do konce. Přichází finále. Dnes se dozvíte, jak to tedy dopadlo!

 Ten konec ale překvapivě není konec – řada otázek zůstává nevyřešených. Naopak se zdá, že je to nový začátek!

 Marie z Magdaly a jiná Marie přicházejí k hrobu. Ty samé ženy, které seděly naproti hrobu při pohřbu. Matouš si dává záležet na tom, aby vyloučil záměnu místa – je to skutečně Ježíšův hrob, před který Josef z Arimatie přivalil velký kámen.

 Zatímco ve všech ostatních evangeliích přijdou ženy a hrob je už otevřený, u Matouše jsou přímo svědky otevření hrobu! Otvírání hrobu provází zemětřesení, jako při ukřižování. Teď i anděl. Zapečetěný hrob od páteční noci hlídá římská stráž. Jako se třese země, třesou se strachem vojáci, protože je vyděsí nepopsatelný jas andělského vzezření. Měli hlídat mrtvého. Ale ten je živý! Vojáci jsou teď jako mrtví. Role se prohodily. 

 Anděl vojáky ignoruje a mluví jen na ženy: „Vy se nebojte.“ Je to ironické a humorné. Vojáci se bojí, klepou, jsou jako mrtví. Představitelé římské branné moci nestojí Božímu poslovi za pozornost. Ženy se dozvídají od anděla, že hrob je prázdný. Otevřel hrob, ale v něm už nikdo není! Všechna ta apokalyptická znamení jsou zbytečná, zpozdilá, protože Ježíš nepatří mezi mrtvé.

 „Běžte povědět učedníkům, že byl vzkříšen. Setkají se v Galileji. On už tam jde před nimi.“ Znovu to začíná v Galileji. Vzkříšený se dává na pochod, bude tam dříve, než my. S radostí i strachem běžely k učedníkům, ale potkává je Ježíš a ony mu objímají nohy.

 Jako ženy běžely k učedníkům, jdou i strážci k velekněžím. Vyprávějí stejný příběh, ale zatímco u učedníků vznikne víra, v táboře protivníků vznikne dezinformace. Všechno se obrátí vzhůru nohama, vymyslí se „nová realita“. Měli hlídat, ale nehlídali; usnuli. Měli zabránit krádeži těla, ale tělo prý bylo ukradeno. Římská stráž bere úplatek, vladař se stává neškodnou figurkou, se kterou si velekněží poradí, kdyby něco. A tak se to vypráví dodneška, píše Matouš s odstupem dvou generací.

 Čtenář si musí uvědomit, že vždycky bude mít na výběr. Stejná událost, ale dva výklady. Komu věřit? Podceňovaným ženám nebo privilegované armádě? Na fakeu se dokonce dá slušně vydělat. Dobrá zpráva i dezinformace mají vždycky své nadšené apoštoly. Opravdu je tomu tak dodneška, jak píše Matouš, denně to máme ve svých chytrých telefonech.

 Odešli tedy do Galileje, spatřili ho, klaněli se mu, ale někteří z učedníků přitom pochybovali. Matouš tím vyjadřuje, že pochybnosti patří k víře už od počátku. Aby si snad někdo nemyslel, že dnes je uvěřit těžší. I tenkrát to byla otázka rozhodnutí, žádného automatického zázraku. Přesto právě takové lidi Ježíš posílá do celého světa. Nemá žádné jiné, lepší. Dokonce i ten, kdo pochybuje, může se Ježíšovi klanět; Ježíš pro něj může být vzácným a drahým.

 „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ Vzpomínáte, jak na poušti nabízel pokušitel Mistrovi všechna království světa? Ježíš obstál. Teď má veškerou moc na nebi i na zemi. Získal ji navzdory své bezmoci. Vysílá do celého světa stejně bezmocné a zároveň v jeho síle mocné učedníky. „Jděte ke všem národům, získávejte mi učedníky, křtěte je a učte je zachovávat všecko, co jsem vám přikázal.“ Teď je řada na vás.

 Ale nejste v tom sami – hle, já jsem s vámi po všecky dny, až do skonání tohoto věku.

 Říkali jsme před chvílí, že to má otevřený konec. Že je to vlastně nový začátek. Ano. Ježíš ujistí, že má veškerou moc. Už není ukřižovaný, už není mrtvý. Pošle apoštoly s trojím úkolem ke všem národům: získávat učedníky, křtít a učit a zachovávat vše, co přikázal. Ujistí, že je s námi až do konce.

 Křesťan, který je odchovaný na Apoštolském vyznání víry, musí mít pocit, že něco chybí! Jděte, křtěte, učte, zachovávejte … a co dál? Až do konce věků? Jsem s vámi – to stačí? Kde je druhý příchod, kde je poslední soud, kde je věčnost a nebe?

 Když psal Matouš evangelium, tak tyto věci křesťané intenzivně řešili. Brzký druhý příchod, konec světa. Možná se těmto úvahám chtěl záměrně vyhnout. Nechte to na Pánu Bohu. Nespekulujte, nebalte si ještě kufry. Právě teď jste zažili něco úžasného! Ve vzkříšení se projevila moc bezmocného Spasitele. Byli jste svědky úžasných okamžiků. Copak nestojí za to se o to podělit? Jít do celého světa? Křtít – prožívat ten zázrak proměny, nezapomínat, co Ježíš říkal, zachovávat to, rozvíjet dál – to je přece úkol ne na jeden rok nebo na dva, ale … až do skonání věků. Ať se bude dít cokoli, on je s námi. Navždycky!

Píseň: S-115 Jdou stále jdou se zprávou

Příml., MP.: 

Poslání: Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. (1. Janova 1:3)

Požehnání: Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce. (2. Janova 1:3)

Píseň: 558 Přemohl Ježíš smrti noc