Jít vpředu nebo tlačit před sebou?

Kázání 12. po Trojici, 7. 9. 2025, J. H., V., J 1,35-50

Pozdrav: 

Introit: Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! (Žalmy 122:1b)

Píseň: 640 Díky za toto krásné ráno

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: 

Píseň s kytarou: S-216 Nevím, Pane, co ti dát (641)

1. čtení: Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. (Micheáš 6:8)

Píseň: 630 Buď Bohu chvála za vše, co nám dává

Kázání: Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“ Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“ Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“ Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).“ Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: „Následuj mě!“ Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova; Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ Natanael mu namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“ Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“ Řekl mu Natanael: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“ „Mistře“, řekl mu Natanael, „ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“ Ježíš mu odpověděl: „Ty věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkem?‘ Uvidíš věci daleko větší.“ (Jan 1:35-50)

 Dnes pověřujeme ty z nás, kteří se starají o děti, aby jim při bohoslužbách bylo dobře. Aby kostel byl i pro ně. Něco si o tom tedy řekneme.

 Až skončí kázání, vybral jsem písničku – Někdo mě vede za ruku. Už se na ní těším, máme ji rádi. Představte si ale, že by se zpívala jinak: „Někdo mě tlačí před sebou“. Vede za ruku, tlačí před sebou – jaký to je rozdíl? Důležité, že tam budeme oba ne? A kdo je první, kdo je druhý – není to jedno?

 Všichni jsme to zažili. Zvednu dětskou ručičku a vložím jí do tátovy. Táta má velkou ruku, upracovanou, tvrdou. Zažraný šmír z oleje a nafty, ruku, která je hrubá. Ale krásně voní cigaretami. Táta jde krok přede mnou a vede si mě. Nádhera, takhle si to pamatuji, takhle to mám v srdci.

 A pak druhá scéna – stoupáme na plovárně po schůdkách na tobogán. Velcí kluci se tlačí, hrnou nás lokty před sebou. My malí bychom se rádi nejdřív rozkoukali, radši bychom nechali ty velké sjet si klouzačku před námi. Ale nejde to. Budu rád, když mě zezadu nepostrčí tak, že bych na klouzačku upadl.

 Četli jsme v evangeliu o povolání prvních učedníků. Je to jako navlékání korálků na provázek. První korálek je Ježíš a za ním se přidávají další. Nejdřív on, a pak Ondřej a s ním neznámý učedník bez uvedení jména. A pak Šimon Petr. A pak Filip, a pak Natanael. Pořád jako korálky – vepředu Ježíš. Hle, Beránek Boží, poradil Jan Křtitel. Pojďte a uvidíte, pozval je. Oni následovali. Kdo byl na řadě, vyhledal dalšího a přivedl. Následuj mě, zavolal. Pojď a přesvědč se, slyšel Natanael.

 Vždycky je to pohyb za někým. Vepředu jde ten, který ukazuje cestu. Proráží cestu. Vede. Dává svou kůži na trh. Nikdy netlačí druhé před sebou.

 Znáte to z války. Existují velitelé, kteří rozkazují: „Za mnou!“ A běží první do neznáma, na zteč. A pak jsou takoví, kteří jdou vzadu s odjištěnou pistolí a můžete si vybrat – buďto poběžíte na bodáky nebo se necháte velitelem zastřelit, jako pomalí či zbabělí. Je to obrovský rozdíl. Všechno je jinak!

 Když jsem před léty začal jezdit do prvního hospice u nás, byla hitem knížka „Umění doprovázet“. Doprovázet, tedy jít spolu. Ujmout se někoho, laskavě ho vést s sebou.

 V Bibli čteme, že Enoch chodil s Bohem. Že Noe chodil s Bohem. Menší jde vždy s tím větším. Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. (Micheáš 6:8)

 Jde nám dnes o pověření učitelů nedělní školy. Jde nám o děti. My nevíme, jak se to podaří. Zda to bude mít úspěch. Jak to bude s vírou, až děti vyrostou. Nemáme žádné zaručené recepty. Ale je to rozdíl říct „Pojď se mnou!“ nebo „Běž tam!“ „Já to potřebuji, dělám to pro sebe, je to pro mne dobré.“ nebo „Ty to potřebuješ. Oni tě tam něco naučí.“

 Někdy se podaří mimořádné duchovní spojení. Elijáš a Elíša. Pavel a Timoteus. Řadu učitelů jsme v životě překonali, opustili, rozešli se s nimi názorově, různým poznáním. Ale byli na naší cestě nesmírně důležití. Za takové duchovní setkání se modlíme. Aby větší menšímu otvíral nový svět. Do kterého sám vchází jako první. Kéž se to podaří.

 Pojď a uvidíš ještě větší věci!

Píseň: 714 Někdo mě vede za ruku

Pověření učitelů NŠ: papír

VP: papír, S-467 Ubi caritas, S-456 Před tebou, S-442 Benedictus

Příml., MP.: 

Poslání: Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře! (Židům 13:7)

Požehnání: Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná shora hojným požehnáním nebes, hojným požehnáním tůně propastné, jež odpočívá dole, hojným požehnáním prsů, požehnáním lůna. (Genesis 49:25)

Píseň: 250 Jsem tu, prázdné ruce mám (3x)