Jeho "hodina"

Velký pátek 18. 4. 2025, J 19,16-30, J. H.

Pozdrav: 

Introit: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. (Žalmy 22:2)

Píseň: 221 Ačkoli podstatou rovný byl Bohu

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Ježíšovo kázání v Nazaretě (nápis INRI)

Píseň s kytarou: S-135 Posila na cestu

1. čtení: Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ (Jan 10:17-18)

Píseň: 519 Ó hlavo plná trýzně

Kázání: Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili. Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský král‘, nýbrž ‚vydával se za židovského krále‘.“ Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný. Řekli mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.!“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ‚Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.‘ To tedy vojáci provedli. U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, skonal. (Jan 19:16-30)

 V Janově podání Ježíš umírá pokojně. Nebe se nezatmí, chrámová opona se neroztrhne, neotvírají se hroby a zesnulí svatí nevstupují do Jeruzaléma a nezjevují se živým.

 Při pečlivém čtení si můžeme všimnout, že vše se odehrává ve zvláštní harmonii, přesně tak, jak to Ježíš předpovídal.

 Ježíš dokončuje své dílo. Nejsou to Židé ani Římané, kdo mu berou život; je to on sám, kdo jej dobrovolně dává. Přesně jak řekl. Sám dojde na popraviště, sám si nese břevno kříže, nepomáhá mu Šimon z Kyrény. Jako beránek Boží, který snímá hřích svět, jak řekl na začátku Jan Křtitel. Ježíš je jediný, jehož vůle se uskuteční. Pilát ho nechtěl odsoudit, ale měl málo moci, aby to dokázal. I když se holedbal. Židé nechtěli, aby byl Ježíš označen za krále, ovšem alespoň tuhle věc si Pilát prosadil jako naschvál. Jan dokonce píše, že to byl on sám, kdo napsal trojjazyčný nápis.

 Ježíšův kříž byl uprostřed. Slovo uprostřed zmiňuje evangelista celkem 4x a je to asi záměr. Na břehu Jordánu říkal Křtitel: „Uprostřed vás stojí ten, koho neznáte – nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“ Pak je Ježíš ukřižován uprostřed. A pak se 2x zjevuje po svém vzkříšení uprostřed učedníků. Jakoby vždy tvořil společenství – pokaždé v jeho středu!

 Ježíš umíral nahý. Jediný majetek, který po něm zbyl, bylo oblečení. Svrchní šat rozdělili na čtyři díly. Spodní šat byl tkaný z jednoho kusu – nebyl roztržen. Stará církev to vykládala jako naplnění slov žalmu 22. A také v tom viděla Ježíšovo přání, aby křesťané byli jednotní. 3x za to Ježíš prosí v modlitbě za učedníky. Podobně jako nebylo roztrženo jeho roucho, neroztrhla se ani síť plná ryb při zázračném rybolovu na konci Janova evangelia!

 Na Golgotě nejde o společenství se spoluukřižovanými – ti u Jana nemluví. Ale je tu církev. Blízko Ježíše stojí ženy. Nevíme, kolik jich bylo – dá se to číst jako dvě, tři nebo čtyři. Jen 2x v evangeliu zmiňuje Jan Ježíšovu matku, ale ani jednou ji nejmenuje křestním jménem. V Káni a zde. Pak je tu milovaný učedník. Ten, který podává očité svědectví. Ježíš na matku a učedníka pohlédne a řekne „Hle!“ Jako kdyby mělo následovat něco slavnostního. Poslední vůle. Poslední uspořádání věcí. Tvoří novou rodinu, jeho matka dostane nového syna. V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. Stejně jako v Káni se zde mluví o „oné hodině“. Ještě nepřišla má hodina, řekl Ježíš tenkrát, ale teď je to jeho hodina. Od této chvíle matka patří k učedníkům.

 V evangeliích je líčeno napětí mezi rodinou a Ježíšem. Jak se ho chtěli zmocnit, protože byl podle nich posedlý (Mk 3) nebo, že v něho nevěřili ani jeho vlastní bratři (J 7). Podle knihy Skutků ale jeruzalémskou křesťanskou obec vedl Ježíšův bratr Jakub. Musel nastat nějaký obrat. Jan líčí, že v případě matky to byla Ježíšova smrt. Jeho hodina vytvořila novou realitu, rodinu, která funguje jinak, než ta biologická.

 Písma se musí naplnit. Jediný Jan popisuje Ježíšovu žízeň. 2x. Nejprve u samařské studny. Měl žízeň, ale ukázal se sám jako dárce vody života. A to přišlo právě v tuto chvíli. Jeho dílo se dokonává, završuje, aby každý, kdo se od něho napije, už nikdy neměl žízeň. Zvolání „Žízním“, nám to připomíná.

 Je to vlastně paradox. Jeho žízeň nám přinesla napojení.

 Vše je hotové. Když okusil octa, řekl „Dokonáno jest.“ Naklonil hlavu a odevzdal ducha. Svého ducha Otci, milovanému učedníkovi a matce, ženám, církvi.

 V následujících hodinách, dnech, týdnech, měsících a létech se všechno změní. Projeví se nečekaná moc oné Ježíšovy vítězné hodiny. Nic nebude jako předtím. To je ta největší věc v dějinách.

 Dnes pod jeho křížem stojíme my. Co to udělá s námi?

Píseň: 744 Z přetěžkého kříže

VP: 510 Jezu Kriste, štědrý kněže; 364 Pán k prostřenému stolu

Příml., MP.: 

Poslání: Kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? (1. Janova 5:4-5)

Požehnání: áronské

Píseň: 524 Mocný kříž tvůj, Jezu milý