Děti na tržišti

Kázání 15. po Trojici, L 7,31-35, 28. září 2025, Ž., J. H..

Pozdrav: 

Introit: Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ (Jozue 24:15)

Píseň: 755 Není lepší na tom světě nežli Boha ctíti

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Náhradník Jidáše? Nehemjáš, díry v hradbách

Píseň s kytarou: S-204 Nebudu jíst to, co zbylo od včera

1. čtení: Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přílbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘. (Efezským 6:12-17)

Píseň: S-327 Temnou, divnou mlhou

Kázání: Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste neplakali,‘ Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno - říkáte: ‚Je posedlý.‘ Přišel Syn člověka, jí a pije - říkáte: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí.“ (Lukáš 7:31-35)

 Podle vyprávění knihy Jozue shromáždil izraelský předák tohoto jména všechny kmeny do Šekemu a dal jim vybrat: komu budete sloužit? Poskytl jim naprostou volnost – můžete si vybrat Hospodina nebo modly. Můžete si vybrat zcela standardní modlářství s alibistickým vědomím, že tak to přece dělají úplně všichni – za řekou Eufratem i Emorejci. Nebudete vůbec vyčuhovat a nikdo se vás nebude ptát, proč jste tak divní. Protože jestliže si vyberete Hospodina, pak budete muset okolním národům hodně vysvětlovat. Stanete se pro všechny divnými a podezřelými. Hospodin na vás bude mít vysoké požadavky a vy si ho nebudete moci pověsit na háček nad postel ani koupit obětmi. Rozhodněte se sami. Já mohu říct jen tolik, že můj dům, moje rodina budeme sloužit Hospodinu.

 Za týden máme volby. A dilemata jsou stejná jako před třemi tisíci lety. Přidat se k většině, která vždycky reptá, brblá, nepamatuje si nic z toho, co bylo v Egyptě a básní o hrncích plných masa? K většině, která se bojí neznáma vpředu a táhne zpět k jistotám bezpečně uloženým v bájné minulosti? Nabízejí se nejrůznější bůžkové podle přání – chcete malého, velkého, ze zlata, stříbra, ze dřeva, z hlíny? Náš zákazník, náš pán. Nebo je tu cesta do neznáma, s Bohem, kterého nikdy nikdo neviděl, který po nás žádá odvahu, čisté srdce a milosrdenství.

 Pochopitelně Boha v žádném politickém programu nenajdete a nedivte se – neučiníš sobě rytiny, přece! Zato modly jsou všude – barevné, třpytivé.

 A jako před dvěma tisíci lety, podobá se i tohle pokolení dětem, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: „Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste neplakali.“ Nemá šanci se zalíbit Jan Křtitel, který nejí chléb a nepije víno. Ale ani Ježíš, který jí a pije. Jeden je prý posedlý, druhý milovník hodů a pitek! Není to povědomé, ta démonizace osobností napříč celým spektrem veřejného života? Ta kyvadlová, rozkmitaná nespokojenost se všemi a se vším? Když se hraje, nechce se nám tancovat, když se naříká, nechce se nám plakat … Ale jak Ježíš říká, navzdory tomu, tady někde mezi námi má moudrost nějaké své děti, které nejsou vrtkavé a slyší Boží hlas. Není všechno ztraceno. Jen se s těmi dětmi moudrosti dokázat spojit a táhnout za jeden provaz.

 Je dobré si ještě připomenout, že ani my, jak píše Pavel, nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům. Proti tělu a krvi. Nemusíme nikoho střílet, zapichovat, zdobit rajčaty či zkaženými vejci. To je dobré si připomenout! Svůj boj vedeme proti nadzemským duchům zla. Proti duchovním zlostem vysoko. Proti duchovním silám zla v oblasti nebeské.

 Co to je? Není to nějaký nesmysl? Vůbec ne.

 Nadzemští duchové zla jsou protivníci, které je těžké odmaskovat. Nemůžete na ně jen tak ukázat prstem. Přesto se vám jejich prostřednictvím děje něco zlého. V dávných dobách to chápali jako nějaké nám neznámé démonské síly, které bojují proti Bohu a jeho věrným. Mocnosti povětří. Dnešní teologové říkají, že to mohou být třeba nějaké strukturální mechanismy, které ochromují společnost a ubližují lidem, ale nevíte, kdo konkrétně za to může. Třeba že jsou mladým rodinám prakticky nedostupné byty a domy. Nebo že bez dotykového mobilu a počítače jsou důchodci odepsaní. Kdo za to může? Na koho ukážeme prstem?

 Vzpomínáte, jak v 90. letech vyčítal Václav Klaus neziskovkám, že nemají mluvit do veřejného života a politiky, protože je nikdo nevolil, nikdo jim nedal žádný mandát? Šlo vlastně i o tu transparentnost, kdo za koho kopá a jestli je pod veřejnou kontrolou. Dnes je situace úplně jiná v tom, že prostřednictvím internetu hýbou veřejným míněním lidé, které vůbec nikdo nekontroluje. Ovládají nás sociální sítě, youtubeři, influenceři, tvůrci podcastů. Lidé nemají čas číst knihy; poslouchají v autech podcasty. Internetoví tvůrci nikdy nemuseli nikomu předkládat vysvědčení, diplomy, kvalifikaci, nikdy neprocházeli recenzním řízením. Lidé nečtou noviny, ty už skoro ani neexistují; sledují zpravodajství prostřednictvím sociálních sítí. Prohlédnou si fotky sousedčina koťátka, a přitom jim někdo sdělí, že ten a ten je blb a když nebudete volit toho a toho, tak už tedy opravdu konec světa a teď už vážně jde o všechno. Odhaduje se, že několik vlivných tvůrců podcastů může pomoci vyhrát či prohrát volby. Mluví do medicíny, takže doktoři jsou nešťastní, protože pacienti vědí všechno nejlépe, mluví do náboženství, takže faráři tráví hodiny a hodiny vyvracením bludů. To už nejsou desítky řetězových mailů, které přistávají denně ve schránkách seniorů, to je úplně nový svět, kde se marně ptáte: „Kdo je to ta AI? Kdo jí dal mandát, aby tohle vydávala za pravdu? Kdo jí svěřil … naše životy? Kdy jsme o tom hlasovali?“ A pan profesor, který všechno vždycky věděl nejlépe, mlčí.

 Nechceme a ani neumíme konkrétně radit, koho volit. Snad jen, co jsem okoukal na synodu, že když mají navrch lidé svobodmyslnější, otevřenější, hledači pravdy, liberální, pak v církevním prostoru zůstává místo pro názor „A“ i názor „B“. Když vyhrávají lidé konzervativní, ortodoxní, majitelé pravdy, tak rozhodnou za všechny a zůstává jen jediný správný názor. Tohle vidíme všude kolem sebe. Ale pozor, všechna ta označení mohou být jen nálepkami, pod kterými se skrývá něco jiného.

 Je to složité? Mladý Šalomoun prý měl těžkou hlavu z toho, jak vládnout. A tak prosil Boha o moudrost. A Bůh ho pochválil, že pro sebe nežádal dlouhý věk, bohatství ani bezživotí svých nepřátel. Přesně tohle je ve volebních programech – naper si nácka, kámo a smrt všeho, čeho se bojíme. Šalomoun prosil o moudrost, aby dokázal být spravedlivý a prospěšný vůči všem lidem kolem sebe. Prosme i my! Chtějme být dětmi moudrosti, jak o nich mluví Ježíš. Abychom nebyli jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: „Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste neplakali.“

Píseň: 403 Moudrost mi, Pane, dávej

Příml., MP.: 

Poslání: Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?“ (1. Královská 3:9)

Požehnání: 

Píseň: 683 Až doposud nás provází Pán velkou milostí