Dej se inspirovat

Kázání 13. 4. 2025, Palmarum, Iz 50,4-9, Ž., J. H.

Pozdrav: 

Introit: Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo. Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš? (Žalmy 119:81-82)

Píseň: 435 Zvedněte brány svrchků svých

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Naslouchal a dával jim otázky.

Píseň s kytarou: S-239 Připravujte cestu

1. čtení: Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘ Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. (Jan 12:12-16)

Píseň: 529 Na oslátku malém

Kázání: Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben. Blízko je ten, jenž mi zjedná spravedlnost. Kdo chce vést se mnou spory? Postavme se spolu! Kdo bude můj odpůrce na soudu? Ať ke mně přistoupí! Hle, Panovník Hospodin je moje pomoc. Kdo mě chce obvinit ze svévole? Hle, ti všichni zvetší jako šat, sežerou je moli. (Izaiáš 50:4-9)

 Co o těchto slovech můžeme zjistit?

 Utrpení Božího služebníka nám připomíná Ježíše. Jsme přece v postu. Neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. U Marka a Lukáše cituje Ježíš tento obraz a říká, že lidé budou plivat na Syna člověka, a že bude trpět. Matouš a Marek přímo popisují, jak na Ježíše plivala židovská rada a římští vojáci. Proto ta slova čteme právě dnes, před Velikonocemi.

 Vidí proroci budoucnost? Ano i ne. Lidé si představují, že proroci svým zrakem předběhnou linku času a s drobnými nepřesnostmi popíší budoucí události. Nadpřirozeně a zázračně. Ale tak to není. Prorok je někdo, kdo se velmi dobře dívá na přítomnost. Vnímá souvislosti, předpovídá následky, pojmenovává rizika, z trendů dokáže odvodit ať už dobré nebo špatné následky. Dneska bychom řekli analytik.

 Bibličtí proroci ale také vytvářeli určité vize. Ideální popisy. Jako když napíšete roli pro herce, kterého ještě neznáte, který se třeba ještě nenarodil. A v té roli mu nabídnete výzvu. K nějakému velkému činu, k odvážných postojům, přístupům. Jak říkají youtubeři, prorok vytvoří „challenge“. Ta vize musí být inspirativní. Vzrušující. Musí lákat muže a ženy, aby se ptali sami sebe: nemám se přihlásit já? Není to pobídka právě pro mne?

 Jsou to takové velmi silné obrazy. Třeba, že jednu přijde někdo, kdo přivede domů ztracené syny Izraele. Že jednou přijde někdo, kdo obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům. Že přijde dobrý pastýř Božího lidu. Někdo, kdo nedolomí nalomenou třtinu a nezhasí knot doutnající. Nebo, že jednou si bude hrát vlk s beránkem. I tohle musí někdo interpretovat, připravit; volá to po uskutečnění!

 V druhé části knihy Izajáš jsou celkem čtyři zpěvy, tradičně nazývané „zpěvy služebníka“. Všechny čtyři známe a rádi čteme. Některé v Adventu, některé o Velikonocích. Dva a půl tisíce let se vykladači přou, o kom to prorok mluví. Je to perský král Dareios? Je to judský král Chizkijáš? Je to Ježíš? Nebo snad tím služebníkem je celý Izrael, celý Boží lid? Odpověď dává víra, nikdy se ta vize nepřekrývá se skutečností tak, aby zmizely pochybnosti. Ale právě to je podstata víry! Spojovat navzájem střípky do mozaiky, která dává smysl. Do příběhu, který uzdravuje!

 Proroctví nás inspirují. Dříve než Ježíš vsedl na oslátko, aby na něm vjel do Jeruzaléma, existovala prorocká vize pokorného krále, který nehledí na přepych. Aby se proroctví splnilo, musí tu být nejprve odvaha dát se tou vizí přetvořit. Naplnění proroctví znamená spolupráci a otevřenost pro Ducha svatého. Kdo půjde? Koho pošlu? Jsem ještě chlapec … Neříkej, jsem chlapec. Hle, tu jsem, mne pošli!

 My si někdy představujeme, že pro Ježíše jako pro Božího Syna to bylo všechno snadné. Vše bylo předpovězené, vlak jel přesně podle jízdního řádu. Nadpřirozené schopnosti, nejmocnější Otec v nebi. A proto, kdo se příliš zabývá Ježíšovým lidstvím, dostane na kokos, jako kacíři prvního tisíciletí! Ale Ježíš nebyl Super Man, ani Iron Man. Modlil se: Otče, odejmi ode mne tento kalich. Volal: Bože můj, proč jsi mne opustil?! Bylo to skutečné lidství.

 Je dobré podpírat jazykem zemdleného. Mít uši probuzené, uši, které slyší. Nelekat se nepřátel a ponížení. Protože je Hospodin moje pomoc, má tvář vydrží, jako by byla z křemene. To není tvář pitbulla, který necítí bolest. Je to tvář, která se neodvrátí od cesty, kterou jde. Je-li Bůh se mnou, kdo proti mně?

 To vše nacházíme u Ježíše. A možná o trochu lépe chápeme, kde se to vzalo.

 Rád bych nás všechny vyzval, abychom se i my vystavovali účinkům Slova. Jak říká Ježíš, člověk je živ nejen chlebem, ale i slovem vycházejícím z Božích úst. Slovo na nás může mít vliv jedině, když nás bude inspirovat. Když zatoužíme žít v jeho realitě a něco pro to udělat. Byl to den, jako každý jiný, když Ježíš opustil Nazaret. Tam vzadu, na nástěnce je vyvěšena úpěnlivá prosba, zda se nenajde někdo, kdo by chtěl studovat teologii a sloužit v církvi. Zaslechnout ale můžete i mnohem obyčejnější volání. Třeba: Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi. (Lukáš 6:31) I takové slovo vám může od základu změnit život.

Je Květná neděle. Ježíš vjíždí na oslátku do Jeruzaléma. Zůstaňte s námi.

Píseň: 518 Kriste, jenž jsi smrt podstoupil

Příml., MP.: 

Poslání: Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí. (Přísloví 24:16)

Požehnání: 

Píseň: 675 Andělé před tebou kráčí