Bohatý mládenec

Kázání Hynka Tkadlečka z 9. března 2025 "Bohatý mládenec"

Text: Mt 19,16-22 (1. čtení Ž 15)

„Co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ 

V Janově evangeliu (ve své modlitbě za učedníky) nám Ježíš věčnost činí zcela zřejmou, když říká: „Život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista…“

Otázkou ovšem zůstává, zda je toto Ježíšovo hledisko věčnosti obsahově totožné s pojetím věčného života, po kterém touží bohatý mládenec. Vždyť, už jenom skutečnost, že věčný život mládenec pojímá v oddělenosti od pozemského, je zavádějící.

„Zachovávej přikázání“, zve Ježíš k naplnění života po cestě věčnosti.

Ta odpověď však tomu mladému muži připadá příliš všední, obyčejně lidská, málo exkluzivní. Pravděpodobně od Ježíše očekával nějakou zvláštní, mimořádně náboženskou odpověď. A tak naléhá se svou otázkou dál: „To všechno jsem dodržoval, co mi ještě schází?“ 

Tu mu Ježíš říká, aby všechno, co má, prodal a rozdal chudým. Ve středověku inspiroval tento text některé mnišské řády k výrazné chudobě. Já si ale nemyslím, že by zde Ježíš vystupoval jako nějaký přísnější a tvrdší zákoník, než všichni jeho současníci. Ježíš přece neukládá člověku téměř neuskutečnitelné požadavky s tím, že jinak, nemůže dosáhnout dokonalosti. Ne. V té odpovědi bohatému mládenci je zřejmý kus ironie, asi ve smyslu: No, tak jestli chceš koketovat s dokonalostí…, jestli jsi posedlý náboženskou touhou po dokonalosti, tak to vezmeme pěkně zostra a do důsledků.“ 

Jenže právě před tím nás paradoxně Ježíšovo slovo varuje, jakkoli slyšíme o konkrétních krocích, které Ježíš mládenci předkládá…(prodej všechno, co máš). Ten text nás varuje před náboženským vzhlížením se v myšlence vlastní dokonalosti. Varuje před náboženskou povzneseností, která si myslí, že milovat bližního nestačí.

Ježíšova výzva k následování byla po celý středověk chápána jako výzva k napodobování Ježíše, jako vzoru. Z Ježíše, který volal člověka k nové existenci, se tak stal nedostižný vzor k napodobování. Nová existence vyrůstající z pokání ale není synonymem napodobování…, nicméně, (bohužel), napodobování Ježíše byla poplatná i později humanistická a liberální interpretace - Ježíš jako učitel a vzor mravnosti.

Milé sestry a milí bratři,

následovat Ježíše – v evangelijním, ježíšovském smyslu, neznamená napodobovat nedostižný vzor, nýbrž vzít svůj život z jiného konce. Ne z konce otázky „co mám dělat, abych byl dokonalý“, nýbrž od začátku rozpoznání, že tam, kde se člověk nechá Ježíšem obdarovat svobodou od sebe sama, svobodou i od starosti o vlastní dokonalost, nebo o vlastní spasení…, kde prostě je pro druhé a nestará se o záruku a odplatu svého postoje, tam nalézá život a jeho naplněnost – věčnost. 

Zatímco ten, „který chce svůj život zachovat“, který žije starostí o sebepotvrzení, o potvrzení své mravní dobroty a dokonalosti, se s tím, co činí život plný, míjí. První Amen.

Tomáš Sedláček, ekonom, filozof a vysokoškolský učitel položil umělé inteligenci tuto otázku:

Kdybys byl Satan, jakých dvanáct strategií bys použil, abys držel lidi mimo dosažení míru, lásky, štěstí, zdraví, klidu, smyslu, bohatství a Boha? 

Překvapila mne poměrně široká souvislost postoje bohatého mladíka s nástrahami, jak je teď v odpovědi umělé inteligence v roli satana uslyšíte:

Cituji:

Jasně, pokud bych byl Satan a chtěl bych držet lidi mimo dosažení míru, lásky, štěstí, zdraví, klidu, smyslu, bohatství a Boha, moje strategie by byly následující: 

1) zasévání strachu a nejistoty – udržoval bych lidi v permanentním strachu z budoucnosti, ze selhání, z názoru druhých. Když mají strach, nemohou zažívat klid a mír. Přehnaná opatrnost je přiměje nebrat žádná rizika a tím pádem nedosáhnout skutečného úspěchu nebo naplnění.

2) podpora chamtivosti a materialismu - přesvědčil bych lidi, že bohatství je hlavně hromadění věcí, a že štěstí je o tom mít víc, než ostatní. Tak je udržíš v nekonečném honu za materiálními statky, nikdy neuspokojené, protože vždycky bude něco nového a lepšího, co ještě nemají.

3) zesměšnění a trivializace lásky – lásku bych redukoval na pouhou fyzickou přitažlivost, nebo transakční výměnu. Ať si lidé myslí, že opravdová láska neexistuje, že je to jen iluze, aby se báli do ní investovat. Tím bych je odřízl od hlubokých a smysluplných vztahů.

4) podpora hyperindividualismu – vštípil bych lidem myšlenku, že se musí starat jen o sebe. Že nikdo jiný nemá hodnotu, a že závislost na ostatních je známka slabosti. To je udrží izolované, osamělé a neschopné najít skutečné štěstí či lásku, protože tyto věci se rodí ze vztahů a komunity.

5) zasévání pocitu bezvýznamnosti – přiměl bych lidi věřit, že jejich život nemá žádný skutečný smysl, že nemá žádný cíl. Že jsou jen bezvýznamnou součástí vesmíru, bez důvodu a směru. To je udrží v prázdnotě, která je bude pohánět k falešným náhražkám smyslu jako jsou peníze, status nebo dočasná sláva.

6) vytvoření neustálého stresu z úzkosti – udržoval bych lidi v permanentním stresu – práce, sociální média, tlak na výkon. To vše by zaplnilo jejich myšlenky a odvedlo je od míru a klidu. Když je mysl neustále zahlcena stresem, lidé nemají prostor pro sebereflexi ani duchovní růst.

7) podpora lenosti a apatie - odradit lidi od hledání vyšších cílů, zasít lenost, aby nechtěli hledat pravý smysl života nebo usilovat o zdravý duchovní růst a mír. Apatie je skvělým nástrojem na udržení stagnace a nenaplněného potenciálu.

8) podvrácení zdraví – přesvědčil bych lidi, že instantní potěšení je důležitější než dlouhodobé zdraví. Fastfood, drogy, alkohol, cokoli co jim poskytne okamžitou odměnu, ale dlouhodobě oslabí jejich tělo i mysl. Když se necítí dobře fyzicky, nebudou mít sílu hledat mír nebo duchovní naplnění.

9) oslabení rodiny – rodinu bych rozdělil a znehodnotil. Když lidé ztratí pevné rodinné vazby, ztrácí základní oporu v životě. Rozpad rodiny znamená rozpad vztahů, které poskytují lásku, bezpečí a smysl. Lidé pak hledají náhrady v povrchních vztazích.

10) přetížení informacemi – lidé by byli tak zahlceni informacemi, že by neměli čas ani chuť hledat pravdu nebo hlubší smysl. Příliš mnoho názorů, rozptylujících zpráv a neustálé digitální přítomnosti by je odřízlo od vnitřního klidu a duchovního zamyšlení.

11) rozostření morálních hodnot – zesměšnil bych pojem správného a špatného, aby si lidé mysleli, že morálka je jen relativní koncept. Když lidi ztratí orientaci v tom, co je správné, ztrácí i směr, jak dosáhnout skutečného štěstí míru a smyslu.

12) představení Boha jako nepřítele – přesvědčil bych lidi, že Bůh je omezení, ne svoboda. Že náboženství je represivní a omezuje jejich osobní štěstí a svobodu. Tím je odradím od jakéhokoliv duchovního hledání a udržím je v přesvědčení, že smysl musí najít jen v sobě.

Závěrem – tyhle strategie by mi zajistily, že lidé budou nejen ztraceni, ale budou se neustále točit v kruhu marnosti, honící se za falešnými náhražkami skutečného míru, lásky a naplnění. 

Zveřejněno na soc. sítích v listopadu 2024 (ověřeno)