Velikonoční sborový dopis 2025

Velikonoční sborový dopis Českobratrské církve evangelické v Jindřichově Hradci 2025

Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. (Římanům 6:9)

 Těmito slavnostními slovy zahajujeme bohoslužby na Neděli vzkříšení. A ještě dodáváme: Haleluja!

 Proč? Protože se radujeme. Z té nejlepší zprávy, jaká kdy na zemi zazněla. „Byl vzkříšen. Není zde.“ řekl mládenec v bílém rouchu. „Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘“ (Mk 16:6b-7)

 Ježíš miloval Boha a lidi. Nežil sám pro sebe. Přinesl Boží království – nový život v prostoru a čase, kde vládne dobrý Bůh a člověk člověku není vlkem, ale bližním. Ježíš žil životem, který je tak živý, že všude kolem život probouzí a povzbuzuje. Tak živým životem, že jej ani smrt nemůže zastavit. Kdo by ho hledal v hrobě, nenajde. Hrob je prázdný. Bůh ho vzkřísil a vyvýšil.

 Možná je to obráceně: kde není Ježíš, kde není jeho duch, tam cesta vede k hrobu. Hrob je jeskyně, skála, mramorový palác, uzavřená pevnost, kam neproniká slunce, bez lidského tepla, vřelosti, vztahů. Takovým smutným místem může být cokoli bez otevřené, obětující se lásky, bez sdílené radosti, bez stejné naděje pro mne jako pro bližního.

 Kde tedy Ježíš je? Jde před námi, řekl mládenec. Do Galileje. Do školy, do práce, do našich úkolů, do budoucnosti, do dospělosti, do stáří. Vzkříšený nezahálí, netrůní, ale předchází nás na naší cestě. Předchází nás svou milostí.

 Tento církevní rok se zamýšlíme ve čtyřech sborových dopisech nad čtyřmi písničkami. Na Velikonoční neděli budeme zpívat „Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal“. Je to píseň přesně o tomto vítězství nad smrtí – smrt nad ním už nepanuje, smrt již nemá práva. Strhující jásavá melodie, slova vyhlašující vítězství. Hudbu složil Georg Friedrich Händel. Je součástí oratoria Juda Makabejský (1746). V angličtině se nazývá „See, the Conqu'ring Hero Comes!“ (Hle, přichází hrdina – dobyvatel!). Původně byl tento zpěv složen o rok později pro oratorium „Jozue“. Zřejmě v roce 1751 jej Händel přidal k „Judovi Makabejskému“. Píseň byla mnohokrát přetextována (za nacismu bylo celé oratorium „arizováno“, aby nebylo židovské). V 19. století ji v Anglii hrávaly dechové kapely při otevírání nových železničních úseků, než přijela první lokomotiva (hle, přichází hrdina – dobyvatel!). Nejznámější je německé adventní přetextování a francouzské velikonoční od Edmonda Louise Budryho z roku 1923 (À toi la gloire O Ressuscité). To je právě naše známé „Buď tobě sláva“. Švýcar Budry byl kazatelem protestantské Svobodné církve.

 Píseň zpíváme na závěr bohoslužeb. Při poslední sloce vstáváme. Má sil­nou, strhující atmosféru. Někomu hrknou i slzy do očí. Píseň zpíváme i při pohřbech, jako zvěst o vzkříšení. Myslíme na své milé, na bratry a sestry z církve zvítězilé, kteří nás předešli k Pánu. Poslouží lépe, než neumělá slova kázání a roztěkané myšlenky. Protože „… smrt již nemá práva, vítěz tys a král!“

 Radost ze vzkříšení Vám přeje

Vaše staršovstvo a farář

(Komplet dopis se všemi oznámeními, tabulkou, obrázky a dalším si stáhnete zde: velikonocni_sborovy_dopis_2025.pdf, velikonocni_sborovy_dopis_2025_brozura.pdf