Podzimní sborový dopis

Podzimní sborový dopis Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Jindřichově Hradci 2025

A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm; rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým. Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí. Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země. (Žalmy 104:27-30)

 Ruka, ze která přijímáme dary.

 Při křtu dáváme jako dárek dětskou Bibli. Když si ji špunt poprvé otevře, vykoukne na něj hned na začátku obrázek Adama a Evy v ráji, kterým had nabízí jablko. Určitě si už nevzpomeneme, kdy jsme to sami viděli poprvé, ale ten obrázek máme všichni zapsaný v paměti. Had podává zakázané ovoce.

 Pak přijde pohádka o Sněhurce a v ní otrávené jablko od zlé královny. V dospělosti objevíme v galeriích či na zámcích ještě jeden podobný obraz – řecká bohyně sváru Eris vhodí mezi Héru, Athénu a Afroditu v zahradě Hesperidek ukradené zlaté jablko s nápisem „té nejkrásnější“. Paris přidělí jablko Afroditě, vypukne Trojská válka atd. Suma sumárum: pozor na jablka! Jablka přinášejí neštěstí!

 V biblickém příběhu o Adamovi a Evě a prvním pokušení však jablko vůbec nevystupuje. Jablko tam dosadila naše představivost. Neříká se, jaký druh ovoce na stromě rostl. Byl to strom poznání dobrého a zlého. Žena vzala z jeho plodů a jedla, dala svému muži a on také jedl.

 Bůh jim toto ovoce zakázal. Had jej naopak nabízel.

 Příběh nás učí, že Bůh nedává člověku zlé dary. Že když nám něco nedopřává, je to pro naše dobro. Had nám dá, co chceme, co láká oči. Ovoce je samozřejmě stejné, ale na tom, od koho jej přijímáme či nepřijímáme, velmi záleží.

 Při slavnosti Díkčinění za úrodu, za dary země, čteme i zpíváme žalm 104: Oči všech se upírají s důvěrou k tobě, Pane, a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Ty otvíráš svou ruku a naplňuješ každého tvora požehnáním. (EZ, píseň č. 128) Jde nám vysloveně o dary z Boží ruky. Z žádné jiné.

 Lidé ve městech mají slabé pouto k zemi, k půdě. Zdrojem jídla je obchod, regály plné zboží. Vnímáme za naší obživou štědrou Boží dlaň? Uvědomujeme si nějaký řetěz – odkud k nám obživa putuje, kdo je jejím zdrojem a dárcem? Je v tom Bůh? Nebo jen makroekonomické faktory, ekonomická politika vlády, výkonnost hospodářství?

 V Německu kdysi rozdávali aktivisté pohlednice s nápisem: „Němci, kupujte německé banány!“ Aby si lidé uvědomili původ, zdroj. Že ovoce cestuje přes půl světa, a aby bylo konkurenceschopné, není možné, aby na něm domácí pěstitel pořádně vydělal.

 Uvědomujeme si, co je to závislost na energiích. Že záleží, od koho jsou. Kdybychom nekupovali od Putina plyn, možná by agrese na Ukrajině skončila dříve. Kdybychom po válce přijali Marshallův plán a ne výpomoc od Stalina, mohly se naše dějiny ubírat docela jiným směrem.

 V Adventu budeme opět prodávat zboží z Fair Tradu – kávu a čokoládu za férové ceny. Nejsme schopni všechno, co kupujeme, kádrovat, zkoumat, od koho to je, jak je to slušný dodavatel, zda vydělává poctivě. Svět je složitý gordický uzel provázaností jako v podobenství o koukolu mezi pšenicí – kdybyste chtěli vytrhat koukol, vyškubete i obilí. Při pití fairtradeové kávy může mít člověk pocit, že alespoň symbolicky vykonal gesto. Snadno bychom mohli jako farizeové zebřednout do pasti sebedokonalosti a hlídat si i „desátky z máty a kupru“. Vidět třísku v oku bližního a nevidět trám ve vlastním.

 Děkujeme-li za dary země, obracíme svůj pohled od dodavatelských řetězců k celku. Bůh dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. (Matouš 5:45) Všechny nás živí. Letos byl obzvlášť skvělý rok na ovoce, zeleninu, květiny … Máme za co být vděční. Když příroda hyne, když nás počasí či klima vyděsí, najednou si vzpomeneme, že jsme dostali stvoření darem a kdosi nám dal i úkol o něj pečovat.

 Z Boží ruky nepřijímáme jenom úrodu, ale i vše ostatní. Věříme, že na osobě dobrého, milujícího dárce záleží, i když přijímáme napomenutí či vedení v těžkých časech. „Z tvé ruky, Pane můj, co dáváš chci vzít.“ Evangelický zpěvník, č. 716.

 Ať vám, sestry a bratři, vděčnost za laskavou Boží péči otevře srdce k vnímání nových a nových požehnání!

staršovstvo a farář

Modlitba
Pane, tvůj syn sám sebe připodobnil k chlebu a vínu. Kéž mne mé jídlo a pití vždy vede k vděčnosti. Amen.

(Komplet dopis se všemi oznámeními, tabulkou, obrázky a dalším si stáhnete zde: podzimni_sborovy_dopis_2025.pdf, podzimni_sborovy_dopis_2025_brozura.pdf