Nevzrušuj se svévolníky

Kázání Estomihi, 2. 3. 2025, J. H., Ž 37

Pozdrav: 

Introit: Mnozí říkají: „Kdo nám dá užít dobrých věcí?“ Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet. (Žalmy 4:7-9)

Píseň: 159 Sláva chvil, jež dnes v paměti mám (Ž 126)

Modlitba: 

Ohlášení: 

Slovo k dětem: Petrovo zapření. Odháněl rodiče s dětmi od Ježíše, těch se nebál. Ale na dvoře velekněze se bál. Jak to máme se strachem my?

Píseň s kytarou: S-382 Vy silní ve víře

1. čtení: Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo. (Přísloví 24:20)

Píseň: 777 Buď mojí nadějí

Kázání: Davidův. Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou. Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle. Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého, neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi. Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné. Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj. Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby. Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde. Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou. Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy. Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků, neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá. Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně. V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu. Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu. Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává. Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni. Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě. I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku. Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb. Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním. Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi, neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. Pod jeho ochranou budou věčně, kdežto plémě svévolníků bude vymýceno. Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy. Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo. Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají. Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti. Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen. Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni. Viděl jsem krutého svévolníka: Rozpínal se jako bujné křoví; odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení. Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo. Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno. Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá. Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají. (Žalmy 37:1-40)

 Bože, toužím po klidném životě. Ne kvůli sobě, já už bych se s tím nějak popral. Ale moje děti, chtěl bych, aby žily v bezpečném světě. Aby jim nikdo neubližoval. Aby nezažily války, obludné ideologie. Jenže … je mi v posledních letech čím dál víc úzko. To, co se kolem děje – jak je to možné? Jak mohou být lidé tak zlí? Bezcitní? Jak to, že to těm špatným vychází? Lhaní, nenasytnost, krutost. Já … vím, nejsem dokonalý, dělám spoustu chyb. Ale snažím se myslet na tebe. Přijde mi, že to není moc platné. Jim se vede lépe, nežli mně. Lumpárny jim vycházejí.

 Proč se tak vzrušuješ kvůli špatným lidem? Všiml jsem si toho. Kolikrát za den myslíš na ty zlé a rozčiluješ se. Zatínáš zuby a pěstičky – ani o tom nevíš. Pak na tebe někdo promluví a tobě to chvilku trvá, než se probereš z černých myšlenek. Myslíš si opravdu, že se zlým lidem vede lépe? Že jim všechno vychází? Omyl. Zvadnou jako tráva. Viděl’s jí na podzim? Jak se zmenšovala, až docela povadla? To jsou oni! Doufej v Hospodina! Konej dobro, snaž se být věrný tomu, co tě učím. Dám ti všechno, o co žádá tvoje srdce. Svěř mi svůj život a já budu jednat. Ztiš se, uklidni se. Nevzrušuj se kvůli zlým lidem, i když ti přijde, že mají ve svých lumpárnách úspěch.

 Jenže mě to, Bože, strašně rozčiluje! Díváš se na televizi? Trvá to strašně dlouho, umírají lidé a z oken padají pořád ti nepraví. Nemělo by se s tím něco udělat? Jak? Co můžu udělat já?

 Odlož hněv, ať se nedopustíš zlého.

 Já? Já se vztekám spravedlivě.

 Mezi spravedlivým hněvem a zlem je tenká hranice. Víš přece, že kdo zbrkle trhá plevel, vyrve i pšenici? Nedopusť se v hněvu sám něčeho zlého. Ještě maličko a bude po svévolníkovi. Všimneš si, že jeho místo bude prázdné.

 To znamená, že nemám dělat nic a počkat, až ti zlí sami umřou? Nenamlouvám si něco, abych si omluvil svou nečinnost? Neměli by všechny poslat v klepetech do Haagu? Za všechny ty vybombardované děti, za maminky, za vdovy, které rodí v utečeneckých táborech a nemají se kam vrátit? Neměli by je alespoň zlynčovat, jako Kaddáfího či Mussoliniho? Aby lidi viděli spravedlnost?

 Vím, že tě to dráždí, když vidíš tu jejich zpupnost. Ty samolibé obličeje, jak se utrhují na slabší. Tasí meče, luky napínají, chtějí srazit ubožáky. Ale Panovníkovi jsou k smíchu. Sami si propíchnou srdce mečem. Lepší je mít málo a hledat spravedlnost, než být mocný a zlý.

 Takže připouštíš, Bože, že se to nikdy neobrátí? Mám se smířit s tím, že mizerům se vždycky povede dobře? Budu pořád prohrávat, budu vždycky chudý, ale s dobrým pocitem, že jsem sluníčkář?

 Ty mě vůbec neposloucháš. Věř mi, že dobré jednání má budoucnost! Boží nepřátelé se vytratí jak dým. Obyčejní lidé to vidí, že zlí lidé podvádějí; proto si vždycky raději řeknou o pomoc těm slušným, kteří se nad nimi slitují. Země patří požehnaným, ne zlořečeným. I kdybys klesal, neupadneš. Hospodin tě podpírá.

 Já nevím, Bože. Je to pro mě tak těžké uvěřit ti a spolehnout se, že to dobře dopadne. Nejsem už nejmladší. A máš pravdu, nesetkal jsme se s tím, že by si stěžoval ten, kdo ti věří. Není nikdy opuštěný. Není nikdy sám. Vím, že jsem netrpělivý a vidím jenom to, co se děje tady a teď. Ty máš, Bože daleko víc času, máš zkušenosti, celé lidské dějiny jsou před tebou jako jeden okamžik. Tobě je zcela zřejmé, že budoucnost patří těm, kdo nežijí sami ze své síly, pokorným a nesobeckým. Říkáš, že svévolníci budou vymýceni? Teď zrovna mám pocit, že na mě číhají a chtějí mě uštvat k smrti.

 Tak ještě jednou, abys mě dobře pochopil. Já tě nevyzývám k žádné pasivitě. Nechci, abys složil ruce do klína a jen se modlil a čekal, až se gauneři navzájem požerou. Jdi dál Hospodinovou cestou. Aktivně! Se vším jednáním, co k tomu patří. Přidržuj se bezúhonných, věnuj pozornost přímým lidem. Nedívej se pořád uhranutě jen na ty darebáky, po tom oni touží, po samolibé pozornosti za každou cenu. Ale tobě to škodí, pořád se kvůli nim užírat. Viděl jsem ukrutného svévolníka, rozpínal se jako náletové křoví – nikdo ho nevysadil, nikdo o něj nepečoval, to on je plevel! Je pryč! Už není!

 Bože, je to pro mě tak těžké zbavit se skepse. Jsem na světě jen malou chviličku. Zažil jsem už lepší časy, dlouho jsem na ně čekal, a když nastaly, myslel jsem si, že to bude napořád. Teď se z toho sypu a zdá se mi, že jde svět do kopru. Ale rozumím, že ty’s to zažil už mockrát a víš, co má perspektivu.

 Ano. Vím, že právě procházíš soužením. Proto ti připomínám: já, Hospodin, jsem tvá záchrana. Tvoje útočiště. Pomáhám ti, vyvázneš, zachráním tě z moci zlých lidí. Protože ode mě čekáš pomoc. Nezapomínej na to. Já tě napospas nenechám.

Píseň: 3 Můj Pane, proč se bouří bezbožní (Ž 2)

Příml., MP.: 

Poslání: Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď svévolní­kům. Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo. (Přísloví 24:19-20)

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. (2. Tessalonicenským 3:16)

Píseň: 384 Ó Pane můj, pokoj ať tvůj