Sbor Českobratrské církve evangelické v Jindřichově Hradci

Letošní voda byla ve znamení velké pohody a důvodů bylo hned několik: komornější parta, dost vody ve Vltavě, nádherné počasí, krásný kemp a opět perfektní organizace Davida a Hanky. Příjezd byl bez domluvy ukázka naprosté synchronizace, kdy jsme v rozmezí asi 10 minut přijeli všichni najedou a v kempu jsme se hned našli. Ovšem David s Mirkem a Míšou přijeli až v pátek po půlnoci, potmě dokázali trefit úzkou cestičkou do kempu a ještě stihli cestou pozdravit v lese Paní lišku. Liška se stala maskotem letošní vody, neboť nás v sobotu ráno Kryštof vzbudil vykřikováním, že byl v lese a taky tu lišku viděl. Všichni jsme se těšili na Davidův příjezd, až v noci bude Mirek stavět svůj mega stan, který je úplně nový a tudíž neosahaný zkušenostmi. Po příjezdu jsme se ale na stan všichni vrhli, svítili si čelovkama do očí a vypukal akce „Ajeto staví potmě cizí stan“ a Mirek si stačil jen určit místo výstavby a bylo hotovo. 

            V sobotu ráno se k nám přidal Vláďa s Kubou a už jsme byli v plné sestavě a mohlo se po příjezdu lodí z půjčovny vyrazit. Hanka byla díky zranění ramínka automobilový doprovod, takže na nás s foťákem číhala v každé zatáčce a na všech mostech. Já jela na vodu sama a dle domluvy jsem měla mít na háčku Tadeáše, což na sobotní dopoledne chvíli platilo a pak u mne byl Kryštof. V neděli ráno jsem začínala na háčku u Davida s Kryštofem na porcelánu. Tadeáš jel s Matyášem. Pak jsem místo Davida dostala Matyáše a David jel s Tadeášem. Pak jsem měla na háčku Kryštofa, Tadeáš jel s Matyášem a Šimonem a David jel s Katkou… Stačíte to sledovat? A to nemluvím o výměnách na jezech, kdo jel s kým, kdo komu převážel loď… prostě dokonalá organizace a vynikající vodácké umění všech.

            V počtu cvaknutí letos vyhráli Sablíkovi, následují Mikulovi, asi jednou se cvakli kluci Votavovi s Anežkou a po x letech jsem se v Krumlově na Liře smočila v ledové vodě i já s Kryštofem, válcová vlna, která nás zalila, mne opravdu překvapila a stabilita lodi se stala nezvladatelnou.

            Zážitky na vodě střídaly i noční zážitky v kempu v podobě chrápání, brzkého vstávání (v 6 hod) cizích dětí, nočních cizích hádek (ještě teď slyším Moniku, jak se jim při našem usínání ve stanu směje), nonstop hodinového vřískotu malé holčičky (ve 4:30 hod ráno) … prostě jsme si vychutnávali klady společenství i v noci.

            V neděli jsme všichni přijeli domů kolem 20 hod opálení, unavení, ale s pocitem prožití další krásné vodní akce. Díky a těším se za rok na další krásnou vodu. Ahoooj!!!

Míša Kučerová